Talent možná, invence nikoli

13.10.2006 05:00 - Tomáš Tenkrát | foto: facebook interpreta

Billy Talent, to je kanadská partička, která chce hrát ostřejší pop-punk. Toto je již jejich druhé album, které je plné velmi podobných vypalovaček, ale nakonec z toho vyleze jen průměrná deska. "II" mne nezaujalo. Mám pochopení pro to, když někdo hraje pořád stejně a je to dobré, jenže Billy Talent hrají stejně a je to nudné.
5/10

Billy Talent - II

Skladby: Devil In A Midnight, Mass, Red Flag, This Suffering, Worker Bees, Pins And Needles, Fallen Leaves, Where Is The Line?, Covered In Cowardice, Surrender, The Navy Song, Perfect World, Sympathy, Burn The Evidence
Celkový čas: 47:08
Vydavatel: Warner Music
Sice se o nich u nás moc nemluvilo, nicméně vězte, že jejich tři roky starý eponymní debut se stal v Kanadě třikrát platinový. To samozřejmě nevypovídá o žádné kvalitě, protože vkus země, kde vládne Brian Adams, mě zrovna dvakrát nebere. Jakkoli mi zrovna Adams nevadí. Že jsou takhle úspěšní zrovna Billy Talent, je podle mého docela náhoda. Konvenují totiž k takovým věcem, jako jsou Sum 41 nebo k nejstarším nahrávkám The Offspring, a takových spolků byste zrovna v Kanadě našli tolik, co u nás normalizačně-popových zjevení. Billy Talent však nemají tak silné melodie (jako třeba ti Offspring, ne Kotvald, aby nedošlo k nedorozumění) a mají zpěváka, který má prý příjemně nakřáplý hlas, ale já bych ho spíš pojmenoval bezbarvým průměrem, který někdy v tom hluku sklouzne i k jemné distonaci, na druhou stranu je ale poměrně jistý ve výškách. Co mě ale na téhle partě baví, to jsou bezesporu kytarové riffy. Podezírám kluky, že hodně poslouchají System Of A Down, protože ty struny sjíždějí stejným stylem a v některých pasážích kytara zní opravdu jako od arménsko-amerických bouračů stylu.

Kytary jsou bohužel to jediné, co mě na placce "II" baví. Pokud jste slyšeli debut, máte jasnou představu, jak zní dvojka. Billy Talent se totiž vůbec neposunuli, hrají pořád naprosto stejně a na nějaké překvapení byste čekali marně. Někoho to bude štvát (mě), někdo zajásá. Billy Talent tak nějak kloužou po povrchu, skladby mají často slušně zaděláno, ale nakonec jako by nebyly dotaženy. Nevylíhne se z nich to, co bych si přál. Lepí na sebe dokola pořád stejné postupy, chtělo by to alespoň změnit někdy tempo, takhle to jede totiž pořád dokola a najednou je konec a vy ani nevíte, jestli skončila první písnička, nebo obě alba, co Billy Talent vydali. Prostě vaří z vyvařené vody. Pokud bych měl vypíchnout nějakou skladbu, byla by to asi "Surrender", těkavě naléhavá věc s nepodbízivým refrénem s příjemnou nosnou linkou, jenže to je jen výjimka, která stvrzuje pravidlo. Textově určitě nejsou Billy Talent stupidní, nezpívají o prvních holkách, ale zároveň ani nejsou žádní hloubači. Pochybuji, že u této hudby někomu záleží na textech, proto bych se nad tím nijak nepozastavoval. Takže i textově je to průměr.

Komu se líbila první deska, bude se mu asi líbit i druhá, tedy pokud nemá rád změny. Billy Talent hrají dobře, jenže tomu chybí větší šťáva. Měli by si tedy vybrat - buď hrát tvrdší rock typu System Of A Down, kterým jsou v tomto ranku asi nejblíže (ačkoli jsou SOAD o několik světelných let dál), anebo tedy pop-punk, ale tohle je něco mezi a není to zrovna dvakrát zábavné. Tohle cédéčko poputuje do auta, tam by se mohlo hodit.

P. S.: V bookletu je ke každý skladbě pěknej obrázek...


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY