Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!

Boskovice mezi kapkami deště

Vydáno: 20.07.2000 05:00 v sekci Naživo - Hynek Just | foto: facebook interpreta

Máte-li chuť zažít hudební, divadelní a filmový festival na jednom místě, pak určitě zavítejte do Boskovic 2001! A nebo si alespoň přečtěte a na fotografiích prohlédněte, jak vypadal letošní jedinečný a neopakovatelný ročník.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Na hradě, Bosk.2000
© Alexandr Hudeček
Co naplat, Boskovice nezklamaly. Nezklamalo ani město jako takové, které je (třeba i kvůli festivalu) rok od roku krásnější a upravenější, nezklamali organizátoři, kteří pracovali prakticky nonstop, nezklamala ani většina performerů, jen díky jedinému faktoru mohlo být v Boskovicích méně příjemně než například před rokem, tušíte správně, počasí selhalo. Den a půl pršelo prakticky nepřetržitě a sluníčko se rozdávalo po velmi malých kouskách. A přeci, na tento ročník festivalu budou všichni vzpomínat jako na ročník výjimečný a svou atmosférou jedinečný, neboť vše zlé nakonec pomohlo dobrému a nepřízeň počasí napomohla ke stmelenější atmosféře. Před jedním a všemi sdíleným nepřítelem deštěm si byli všichni rovnější a měli k sobě blíž, a to nemluvím jen o situaci mezi diváky, ale i o vstřícnějším kontaktu mezi interprety a publikem, mezi organizátory a interprety i organizátory a diváky. Kapely byly vděčné, že mají na koncertech plno a měly chuť se víc rozdávat, pořadatelé co jen šlo operativně přesouvali pod střechu (viz. poslední den divadel v tělocvičně na místo hradu) a návštěvníci s pochopením všechny změny respektovali a kde mohli pomáhali. Krom toho, že celý festival je svým pojetím výjimečný a těžko srovnatelný s jinými, byl i tento ročník nestandardní.

Divadlo, TV, Bosk.2000
© Alexandr Hudeček
Na celém festivalu je sympatická především jeho multimediálnost, a to v pravém slova smyslu. Nemůžeme jej řadit ani mezi čistě hudební, ani čistě filmové, ani čistě divadelní události, kterých u nás v létě probíhá spousta, a přesto zde hrají i kapely i divadla a promítají se i filmy. Vzniká tak ideální zázemí pro zážitky mnoha barev a odstínů a s tím i pro zmírněnou únavu, neboť i ta se rozvrství a rozmělní a člověk nemůže mluvit o přeposlouchanosti, přefilmovatosti či předivadelnosti. Netřeba opominout i faktor časté změny prostředí, která udržuje návštěvníka při vědomí a dodává mu pocit pestrosti – během jednoho dne projde od zablácené louky stanového městečka přes betonový sál sokolovny (dopolední filmové projekce), čistý a posvátný prostor synagogy (tematické koncerty či divadla), travnaté nádvoří původně románského hradu (divadelní představení), zaplivaný klub Sklepy (odpolední klubové koncerty), amfiteátr letního kina (hlavní hudební produkce), někdy opět přes Sklepy (tentokrát noční CDiskotéka pořádaná klubem Delta) či palouk před hradem (živé etnické jamy a DJ‘s) až k o den staršímu a o poznání zablácenějšímu stanovému městečku. Takže únava, se kterou člověk padá do spacáku, má tolik vrstev, že než si ji stačí uvědomit, zařezává, vždyť ví, že ráno jej tato osmáctihodinovka čeká nanovo. Nebýt čajoven, jídelen, vinoték a hospod, přežívalo by se velmi obtížně...

Váša, Bosk.2000
© Alexandr Hudeček
Sklepy připomínají svým interiérem ty nejundergroundovější kluby z let dávno minulých, a to jak poměrně zastaralou aparaturou, tak i atmosférou, která zde při koncertech vládne. Ať zde probíhalo jakékoli vystoupení, bylo narváno a mezi kapelou a diváky to jen jiskřilo, což na atmosféře samozřejmě neubere. Kapely jsem zde viděl tři. Nejpříjemnějším zážitkem pro mne byli Ty syčáci - kapela, která kombinuje až patologicky hravý, invenční a uvolněný projev (frontmana Petra Váši) s profesionálním, jednoduchým, trefným a účelným hudebním doprovodem (Petra Zavadila a Tomáše Frohlicha, oba z Pluta - viz. obr.). Seskupení ROJ, které zde zahajovalo sobotní podvečer, pro mne představovalo zážitek nejslabší; a to dík stylově poměrně neoriginálnímu, nedobře zahranému, lžiuměleckému a velmi zdlouhavému (jedna z nejdelších půlhodin v mém životě) vystoupení. Není těžké si domyslet, že díky svým muzikantským kvalitám se ROJ do Boskovic nedostal. O to víc vynikli následující Hm..., kteří jen potvrdili, že hravost, lehkost a nadhled nad stylem, projevem i samotnou hrou, které tvoří jejich poslední desku originální, autentickou a současnou, jsou komponenty, které na koncertě (doplněném o pozoruhodnou vizuální šou) vyniknou ještě s větší intenzitou a přirozeností kapele vlastní. Jen ten zvuk by zasloužili chlapci snesitelnější.

Topol, Bosk.2000
© Alexandr Hudeček
První večer na hlavní hudební scéně v letním kině zahajovali Psí vojáci. Přes začínající bouřku se dostavilo hodně lidí, koncert měl výtečnou atmosféru, kapela odvedla zcela normální a ničím extrémní výkon, zvukař odvedl podprůměrnou práci - rozumět bylo pouze Filipovi Topolovi a částečně jeho piánu, všechny ostatní nástroje skončily v nedefinovatelné kouli. Australští Kangaroo Moon si vozí vlastního zvukaře a vědí, proč to dělají, zvukový zážitek z první a druhé kapely byl nesrovnatelný. Klokani hráli velmi nekonkrétním a těžko definovatelným stylem, v rámci jednotlivých skladeb docházelo k fúzi art-rocku, reggae, ska i irského folku, rytmy se střídaly často, sólové nástroje také (sestava: kytara, basa, bicí, didgeridoo, klávesy, píšťaly), přesto celkový výraz vyzněl kompaktně a - jak diváci dokázali - i tanečně. Osobně by mně po více než hodině začali připadat trochu monotématičtí, čas, který jim byl vyhrazen, byl pro vystoupení ideální. Od následující kapely Údery údy nevěděl nikdo včetně pořadatelů, co může čekat; jedinou předem danou jistotou byla sestava tří bubeníků-perkusistů a didgeridoo. Jsou známí tím, že vystupují jen velmi zřídka a jejich koncerty jsou vždy originální. Otázkou je, musí-li originalita za každou cenu být vždy účinná. Otázkou je, proč předvedli diametrálně odlišné představení od koncertu na Alternativě 99 (kde hráli v podobném stylu jako bubínkářský soubor Dama Dama a kde se rozhodlo o jejich vystoupení v Boskovicích). Otázkou je, proč si na pódium tahali tolik perkusí a nástrojů, když vše přebil neoriginálně naprogramovaný sampler po akustické a celých čtyřicet minut blikající stroboskop po vizuální stránce. Otázkou je, proč si mysleli, že se jejich hudba bude do Boskovic hodit. Otázek se ke kapele váže spousta a probíhaly v hlavách většiny diváků i pořadatelů, odpovědi nám Údery údy snad prozradí při příštím vystoupení. Zbylé dvě kapely večera - Pluto a Laura a její tygři - předvedly ničím výjimečný a zcela standardní koncert, který nebyl ani lepší ani horší než řadové vystoupení na jiných festivalech, obě kapely jsem zažil i v lepší ráži a náladě.

Kučera, Bosk.
© Alexandr Hudeček
Iva Bittová a František Kučera, dvojice, kterou známe například z projektu Bílé inferno, zahajovala druhý večer na velké scéně. Skladeb z tohoto projektu jsme se nedočkali, na místo toho přišla necelá hodina zdánlivě volných improvizací trubky, hlasu a houslí, na které zkrátka oba umělci mají a umí o jejich síle přesvědčit i publikum. Svou atmosféru získalo i následující vystoupení „chytré holky z vesnice", tedy Té Jany z Velké Ohrady. Přesto, že se po hudební stránce nachází na docela opačném pólu než předešlá dvojice , pocit který jejich hraní evokoval, nabral na stejné, ne-li vyšší intenzitě. Mluvím o pocitu niternosti, syrovosti, rozervanosti, odevzdanosti a zároveň jistého nadhledu a ironie, který díky upřímné a přirozené dikci zpěvačky Jany navodil tu nejideálnější atmosféru (zvlášť v kombinaci se začínajícím deštěm při kterém místy běhal mráz po zádech), která se k šansonové kapele (sestava je jednoduchá: basa, bicí, syntezátor) hodí. Proti jemné, uvolněné a přirozené Janě z Velké Ohrady působil následující M.CH.Band chladně, překonstruovaně a poněkud neuvolněně, náladou jako z jiného světa. Nic to samozřejmě nemění na kvalitách, které tato hudba obnáší, na muzikantské vyzrálosti kapely ani na poetičnosti a autenticitě, kterou Chadimovy projekty vždy měly a mají - člověk nemusí mít zkrátka náladu vždy a na všechno. Seskupením vpravdě mezikontinentálním jsou následující Rale.
Rale.gif, Bosk.2000
© Alexandr Hudeček
V. Václavek a J. Ostřanský z bývalého Dunaje, japonská houslistka T. Fukushima, francouzsko-vietnamská tanečnice C. Phung-Ngoc a Evropanka Andrea Konstankiewicz produkují hudbu založenou na jakémsi prazákladě hudebního feelingu, různonárodnost jednotlivých členů jen dokazuje, že přístupy k umění jdou napříč národy a barvami. Slyšet jsou vícejazyčné, někdy jen artikulované zpěvy, cítit je východní pružnost, lehkost a obrazovost, vše stmeluje evropská syrovost a zemitost. Šťavnatou třešničkou na dortu jinak poměrně komorního večera byli tepličtí rodáci Už Jsme Doma. Svým nábojem a nasazením opět nezklamali, úspěch měli fenomenální (tři přídavky svědčí o svém), silný déšť jen přidal na divoké a živelné atmosféře koncertu.

Ta Jana.gif, Bosk.2000
© Alexandr Hudeček
Tolik k hlavnímu hudebnímu programu festivalu. Postřehy k filmovým a divadelním produkcím se na tato místa úplně nehodí, snad jen upozornění na některá nedělní divadelně-hudební představení bych neměl vynechat. Vězte tedy, že budete-li mít možnost vidět a slyšet Profesionální pěvecké sdružení extrémního folkloru, nebo písničkově-scénkovitý Komediograf brněnského Hadivadla, pak neváhejte a shlédněte je. Koneckonců, oba dva soubory vystupují v Boskovicích již po několik let pravidelně a není nepravděpodobné, že se za rok neobjeví opět, tak až přijedete na příští ročník, určitě je nevynechejte. Aktuální informace najdete na stránkách pořádajícího UNIJAZZU. Na shledanou v Boskovicích 2001!

BOSKOVICE 2000, festival na zachování a obnovu židovské čtvrti, 13.-16.7.2000

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Slavná alba: "Catch A Fire" Boba Marleyho jako most angloamerické hudby k reggae
Publicistika: Slavná alba: "Catch A Fire" Boba Marleyho jako most angloamerické hudby k reggae Někdy stojí za průlomovým albem souhra náhod - a ne vždy se, alespoň zpočátku, mohou jevit úplně pozitivně. Další díl našeho cyklu článků Slavná alba vypráví příběh desky "Catch A Fire" Boba Marleyho a jeho kapely The... čtěte zde
Vydáno: 08.05.2021 09:00 v sekci Publicistika
1
Jen - Hudba pro mě musí být primárně radostí, ne prací
Rozhovory: Jen - Hudba pro mě musí být primárně radostí, ne prací "Když mám určitou formu tlaku, jsem radši a taky se zvyšuje šance, že písničku skutečně dodělám," říká písničkář Jen. Aktuálně vydal debut "Silnější", o kterém prohlašuje: "Album je pro mě souhrnem dosavadní tvorby a... čtěte zde
Vydáno: 07.05.2021 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Plusminusnula - Světy
Video: Premiéra: Plusminusnula v klipu "Světy" zkoumají alternativní cesty života "Nový zprávy žádný", tak se bude jmenovat druhé album skupiny Plusminusnula (±0), jež naváže na bezejmenný debut. Dle slov samotných autorů by nahrávka měla zachycovat atmosféru společnosti minulé dekády. "Je to trochu ironie,... čtěte zde
Vydáno: 06.05.2021 10:00 v sekci Audio / Video | Video
1
Pohled do českých hitparád - 17. týden 2021
JC Stewart a Viktor Sheen dál vládnou, The Weeknd se znovu vyšvihl na stupně vítězů albové hitparády Nejvyšší příčky českých hitparád ani na počátku května nepřinášejí změny - vedení obhájili v rádiích JC Stewart a v albech Viktor Sheen. Druhá polovina první desítky v rádiovém éteru se ale přece jen dočkala několika... čtěte zde
Vydáno: 05.05.2021 18:42 v sekci Novinky | České hitparády
0
Wohnout, SONO, Unhošť, 29.4.2021 (fotogalerie)
Fotogalerie: Na návštěvě u Wohnoutů. Ve studiu SONO točí desátou desku Kapela Wohnout natáčí v těchto dnech ve studiu SONO svoji desátou studiovku. Vzniká pod vedením Milana Cimfe a Adama Karlíka, na produkci se tentokrát podílí Michal Skořepa. Posluchači už znají singly "Umění" a "Malý princ".... čtěte zde
Vydáno: 05.05.2021 08:13 v sekci Naživo | Fotogalerie
4
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Naživo: Colour Meeting 2020 byl oázou klidu (27.07.2020 11:43)
- Recenze: Dospělým Hm... už nic "Nevadí" (09.12.2019 00:00)
- Recenze: Filip Topol je na živých záznamech "Nebe je zatažený" poklidný i teatrální, dravý i ironický (07.07.2019 09:00)
- Naživo: Na koncertě Redlové a skupiny Hm... zazněly i písně od U2, Abby nebo Nedvědů (23.03.2018 11:16)
- Fotogalerie: Tata Bojs zavzpomínali na "Futuretro" ve vyprodaném Roxy (07.12.2017 13:36)
- Pocta Psím Vojákům "Sbohem a řetěz" vyjde už za pár dnů (12.05.2015 14:52)
- Naživo: Legendy o Banátu nelhaly (26.08.2014 09:15)
- Fotogalerie: Třetí ročník rumunského Banátu ve fotografiích (25.08.2014 11:12)
- Festival Fryštácký malý svět slaví patnáct let (22.08.2014 16:12)
- Koncem srpna vyjde "Fantazie G moll" Filipa Topola (16.08.2014 11:36)

ALBUM TÝDNE 18/2021

Kittchen
Puls

První máj je pro někoho Svátek práce, pro jiné svátek zamilovaných. Najde se ale i část lidí, kteří s tímto datem pravidelně slaví vydání nové desky Kittchena (či skupiny Kittchen, chcete-li). Letos vyšla "Puls", už sedmá nahrávka kapely a čtvrtá řadová. A je co slavit. Nejen na Prvního máje.

10/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Bruno Mars Taylor Swift Lady Gaga Selena Gomez Coldplay Kryštof Beyoncé Madonna Metronome Prague Robin Schulz Metallica Ewa Farna Viktor Sheen Vypsaná fiXa Mirai AC/DC Billie Eilish Britney Spears Lana Del Rey Adele
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2021 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver
Zavřít reklamu