Vskutku dlouhá léta čekaly tisíce a tisíce českých fanoušků na to, až jejich vzývaný i zatracovaný idol poctí svojí návštěvou naši zemi. Dočkali se v době, kdy Madonna se svojí novou deskou znovu (po kolikáté už?) dobyla hitparády doslova po celém světě, a že je jako obvykle ve formě a plné síle dokazuje již čtvrtý měsíc na svém veleúspěšném Confessions Tour. Začněme ale trochu nekoncertně (ostatně Madonna si oproti začátku uvedeném na vstupenkách taky dala lehce přes hodinku na čas). Už jsem v Sazka Areně zažil ledacos, a tak mě ani nepřekvapilo, že kvůli barmanskému, velmi nešikovnému patlání se s mochitem člověk čekal na pivo či minerálku přes půl hodiny. Ale že vás potom s tou minerálkou (tradičně zbavenou víčka, aby jeden nekul teroristické pikle s bublinkovým handgranátem) nepustí na plochu, na které v tu dobu již tisíce lidí s občerstvením jsou, a to s odůvodněním "dostali jsme nové pokyny", to jednomu skutečně hne žlučí. Nuž ale máme pět minut po deváté, hala temní, pojďme na show!

Madonna je naprostým mistrem ve vedení divákovy pozornosti. Pokud nejste vysloveně znuděným pozorovatelem, který se nenechá děním na pódiu ani na okamžik strhnout, dělá si s vašimi smysly, co chce a potřebuje. Visutý most vysoko pod stropem haly je zespoda osazen několika modře zářícími reflektory, takže nikdo nemá šanci zahlédnout zpěvačku, jak kráčí do za závěsem schované obří diskokoule, která se vzápětí snese doprostřed haly za dunivého doprovodu úvodu skladby "Future Lovers". Dlouhé vteřiny zůstává koule uzavřená, ale každý už ví: ONA je uvnitř. Po chvíli koule rozkvétá a strnulá krotitelka koní, představovaných několika tanečníky ozdobenými uzdami, začíná zpívat. Tehdy poprvé ucho posluchačovo, který zrovna právě neomdlévá v extázi, trpí. Nasazený tón opravdu neladí s hudbou a Madonna všem svým kritikům hned v první písni poskytuje munici, neboť skoro celou skladbu trvá, než vyrovná všechny falše. Navíc na počátku koncertu nebyl úplně ve své kůži ani zvukař: hudba je v pořádku, ale zpěv je přeřvaný, má moc výšek a v prostoru se nepěkně tříští. Zpěvačce chytání správných tónů trvalo jednu píseň, zvukař se s plnou halou potýkal až do čtvrtého kousku "Jump". Nadšeným fanouškům je to však zjevně jedno, aplaudují při "Like A Virgin" Madonniným kreacím na koňském sedle zavěšeném na stříbrné tyči, která se vznáší nad levým (z pohledu diváka) výběžkem pódia a nechávají se unášet každým dokonale promyšleným a vypočítaným gestem.

V první části koncertu zvané "Equestrian" to ještě není patrné tak výrazně, nicméně po krátkém sociálně-dramatickém předělu přichází druhá čtvrtina "Urban Bedouin" a v ní je to již viditelné skvěle: každá skladba má vizuálně naprosto odlišnou náladu a každá vás během pár vteřin do té své úplně vtáhne. Kontroverzní okamžik, kdy Madonna shlíží z kříže pějíc tklivou "Live To Tell", je zároveň nenásilně a přitom s veškerou razancí využit jako varování před následky epidemie AIDS v Africe, a to včetně zvěřejnění kontaktů na charitativní organizace. Při "Isaacovi" s promítaným ohnivým sluncem nad pouští je člověku málem horko a písek cítí pod nohama. Při druhém singlu z aktuálního alba "Sorry" nemusíte příliš rozumět textu, abyste cítili fyzickou nechuť ke zbytečným omluvám pro omluvy (mimochodem vložený tichý mužský zpěv deklamující: "I'm sorry, so sorry..." velmi připomínal refrén písně R.E.M. "The Apologist"). Zkrátka kombinace již výborného zvuku a vizuálního zpracování způsobovalo, že písně se daly doslova fyzicky prožívat. Jen s těmi duchovními symboly Madonna pracuje stylem, který napovídá, že o jejich skutečných významech zřejmě mnoho neví.

Další předěl směřující představení do třetí části "70's Glam Rock" vrhnul koncert do jeho nejhorší části. Nejde ani tak o vtipné zparodování všech možných klišé monstrózního nevkusného kytarového rocku let sedmdesátých, Madonna v upjatých černých kalhotách s rukou v rozkroku nebo svíjející se v kytarové extázi na zemi byla vtipná. Problém byl spíš v tom, že čert by se měl držet svého kopyta, a když na kytaru hrát neumím a potřebuji jí coby rekvizitu, nepouštím ji tak nahlas. Ono je něco jiného doprovázet se na akustiku v tiché "Paradise (Not For Me)" a něco jiného burácet na elektriku. V "I Love New York" se kytaristka Madonna zmohla jen na bezhlavé hoblování přes všech šest strun a přejíždění trsátkem po hmatníku, "Ray Of Light" naprosto zazdila neschopností sladit rytmus pravé ruky s odlišným rytmem zpěvu. Dojem zachraňovala jen skvělá basovo-bubnová verze "Let It Will Be". Korunu této nejméně vydařené části nasadila zpěvačka mluvenou vsuvkou před "Drowned World (Substite For Love)", během které sice prokázala, že ví, že se rozdělilo Československo, ale přesvědčovat publikum o tom, že svoboda je v první řadě v hlavách lidí a během pár vteřin z téhož publika udělat tupé stádo řvoucí jakákoliv hesla, která jim předříká, toť paradox hodný absurdního dramatu.

Konec dobrý, všechno dobré. Poslední předěl (nikoliv však poslední převlek) a nástup závěrečné čtvrtiny zvané "Disco". Diskotékové pojetí Madonně zkrátka sluší nejvíc, což prokázala jak fantasticky odpíchnutá "Music", tak zrychlená (byť zpěvačkou lehce neudýchaná) "La Isla Bonita", doprovázená velmi vtipnými romantickými záběry milenců, ostrovů, pláží a hrajících si zelenkavě zářících delfínů. V těch chvílích se bavil snad opravdu každý. A závěr, ve kterém se již v polovině jednoho z prvních Madonniných hitů "Lucky Star" začal vtírat do hudby abbovský motiv, byl naprosto strhující. Muzikanti ještě stále drželi rytmus "Lucky Star", do kterého zpěvačka výtečně napasovala první sloku "Hung Up", následovala mezihra coby prostor pro poslední převlek do fialového trikotu známého z klipu a naplno s halou zazpívaný šlágr z nového alba.

Pódium potemnělo, na promítací ploše se rozzářil nápis: "Have you confessed?", světla v aréně se rozsvítila a byl čas jít. Přesně dvě hodiny od začátku koncertu, který troufám si říct svojí precizností, choreografií, načasováním a promyšleností každého sebemenšího detailu nemá obdoby. Místy možná působí příliš strojově a vykalkulovaně, ale skvělé nápady a propracování nelze upřít. Jen bych dal zapravdu těm, kteří tvrdí, že jde víc o show než o hudbu. O skvělou show, dodávám já.

Set list: Equestrian: Future Lovers, Get Together, Like A Virgin, Jump; Urban Bedouin: Live To Tell, Forbidden Love, Isaac, Sorry, Like It Or Not; 70's Glam Rock: I Love New York, Ray Of Light, Let It Will Be, Drowned World (Substitute For Love), Paradise (Not For Me); Disco: Music, Erotica, La Isla Bonita, Lucky Star, Hung Up

Madonna, Sazka Arena, Praha, 6.9.2006

(Autorem článku je Richard Volný.)