shop.musicserver.cz

Makrorecenze 'Under The Iron Sea' Keane

Vydáno: 28.08.2006 14:00 v sekci Makrorecenze - Redakce | foto: facebook interpreta

Debutová deska britských melancholiků Keane "Hopes And Fears" způsobila poprask. Kytarovým zvukem bez kytar, výtečnými melodiemi, něžnou poetikou. Reakce na dvojku "Under The Iron Sea" jsou o poznání chladnější. V čem je problém? To se vám pokusí musicserver nastínit makrorecenzí alba.

Keane - Under The Iron Sea
© facebook interpreta
Kdo by neznal hity "Everybody's Changing" nebo "Somewhere Only We Know", kterými si britští Keane získali když ne celý svět, tak určitě celou Evropu. I v Česku se jim dařilo. Nebylo tedy divu, že jejich svérázný britpop bez kytar se výtečně prodával a na jejich koncerty chodily tisíce lidí. Pak se začalo hovořit o novince. Že prý bude temnější, přímější, prostě jiná. A jaká je skutečnost? Inu, zdá se, že zrovna olbřímí posun ostrovní trio neudělalo. Pavel Parikrupa, který recenzoval "Under The Iron Sea", mu dal nadprůměrných sedm hvězdiček, což je ale oproti osmičce pro debut "Hopes And Fears" propad. Renomé, aspoň to na musicserveru, by si hitmakeři Keane mohli vylepšit, či spíše upevnit rezolutním ovládnutím makrorecenze. Ale ani to se nestalo - z postřehů desítky redaktorů vyplývá, že "Under The Iron Sea" je příjemnou, ale nijak úchvatnou, natož zásadní deskou. Takovou sedmičkou.

Pavel Novák - 5/10

Keane jsou kapela, která mi ještě donedávna byla poměrně sympatická. Vzpomínám si, že ještě před rokem jsem je bral jako mladou, talentovanou skupinu, která má co ukázat. Asi jsem se nechal oblbnout těmi jejich chytlavými singly nebo co. Jak šel čas, přestali mě bavit a to kouzlo, která jsem v nich na začátku pozoroval, jako by se vypařilo. Když přišel singl "Is It Any Wonder?", touha slyšet album "Under The Iron Sea" byla ta tam. Zní to jak nepovedeně mixnutí U2 s Coldplay a tak nudný videoklip jsem snad v životě neviděl. To mohlo tvůrce napadnout něco zajímavějšího než jezdit s kamerou po kovových konstrukcích. A co zbytek? Je pravdou, že úvod se mi líbí (mám na mysli intro k první skladbě), ten se opravdu povedl, ale kolikrát mám problém desku vůbec doposlouchat do konce. Oni kluci nedělají nic, co by se mi nelíbilo, ale mě to prostě nebaví. Nechává mě to chladným a jediný moment, kdy bych si tuhle desku dovedl představit puštěnou, je... Co to kecám, tuhle desku bych si vlastně asi nikdy nepustil. Nechci se dotknout fanoušků Keane a ani nechci říkat, že tahle deska za nic nestojí nebo že není dobrá. Ona je akorát hrozně, hrozně nudná. Ale jen ať si kluci dál hrajou se svým pianem, věřím, že se najde dost lidí, kterým bude jejich hudba dělat radost.

Dan Hájek - 6/10

Když jsem se přehraboval v došlé zásilce cédéček na recenze, moje oči se zastavily nad Keane. Mezi těmi všemi disky byl i jeden označený mým jménem. Donesl jsem si jej domů a při první příležitosti si ho pustil na dobrou noc. Hodně špatná volba. Po prvních třech písničkách jsem usnul (tento scénář se opakoval několik následujících večerů). Podmanivé melodie se na "Under The Iron Sea" volně převalují bez zásadnějšího odbočení od minulé trefy "Hopes And Fears". Tom Chaplin je stále naléhavý a hudebně se Keane pohupují ve svých osvědčených fíglech. Je tedy těžké vysvětlit, proč to nefunguje jako u první placky. Vysvětlením může být, že cítím určité přesycení hudbou melancholického ražení. Deska za deskou a do toho všeho si to oni vyrukují s povedeným singlem "Is It Any Wonder?", který má divné video, přiznávám bez nátlaku - nelíbí se mi. "Atlantic", "Hamburg Song" plus případně "Put It Behind You" fungují a dokážou zaujmout a odvést myšlenky, takže začnete kapele přičítat kladné body. Těch však tentokráte tolik na nástěnku nevymalujete a určitě se nebudou podobat tomu nádhernému obrazu, který je na obalu "Under The Iron Sea". Z kraje "The Frog Prince" jsem zažil malé dejá vu, kdy jsem se v polospánku mylně domníval, že poslouchám ambietní hrátky Briana Ena. Pravda byla ale jiná: Keane nezradili své fandy a servírují jim očekávaná sousta, ta však nejsou brilantní a neokoukaná. Škoda.

Eva Balaštíková - 6/10

Když pojmenujete debutovou desku "Hopes and Fears", zakládáte si na image bezproblémových kluků z maloměsta a máte to štěstí, že váš zpěvák dokáže svými texty a holčičími melodiemi dojmout nejen babičku od vedle, ale i policistu z křižovatky na hlavní, pak můžete otevřít šampaňské a oslavovat. Všichni o plačtivých Keane víme, že jim se tenhle husarský kousek "dojmout, ale nestát se patosem" poprvé vyplatil. Rozdíl mezi jejich prvním albem a současnou novinkou "Under The Iron Sea" je ovšem jasný ihned. Pokud debut disponoval momentem překvapení a neznalý posluchač by si ho mohl bez větších obtíží splést s výběrovým diskem již rekapitulující kapely (protože jde opravdu o jeden dojímavý příběh za druhým), "Under The Iron Sea" se stává prostým pokračováním. Stejně jako ve filmovém průmyslu ani v hudbě návazné díly neslaví takový úspěch jako jejich předchůdci, pokud se tam neobjeví nová hlavní postava s vlastní zápletkou, kterou si diváci zamilují. Bohužel hrdina, kterého nám v hlubinách železného moře trio z Battle představuje, není archetyp záhadného kapitána Nema, nýbrž zmatený potápěč s fotkou mladší sestry za ploutví, nasoukaný v těžkém neoprenu, jehož vám, i když nechcete, bude tak trochu líto a tak trochu nad ním budete chtít držet ochranou ruku. Zorientovat se ve světě melancholie a kytar bez kytar, to už asi z Keane neslepíme.

Radek Londin - 6/10

Keane chtěli na "Under The Iron Sea" dokázat, že úspěch jejich první nahrávky nebyl omyl a že mohou růst také umělecky. Alespoň to naznačovala prohlášení o temnějším a experimentálnějším počinu. O žádný posun od sirupem zalitého pop-rocku ale nejde. Texty jsou možná vážnější a aranže promyšlenější, ale Keane se opět dost často pohybují na území honosně zabalené sebeparodie. Tom Chaplin by totiž srdceryvně prožil i text o tom, jak mu na rameni přistálo ptačí hovínko, a nutno říci, že přes snahu o zásadní poselství se jazyková stránka hudby rovná dialogům z béčkového bijáku. Například tolikrát srovnávání Coldplay dokáží s banalitou pracovat způsobem, který naznačuje přesah. "Under The Iron Sea" nabízí trvanlivější písně než debut, ale Keane se snaží tolik, že všem těm vzdušným atmosférám chybí právě ona lehkost. Zkrátka existuje dost melodramatických alternativ s šikovněji dávkovaným patosem a přirozenějším kazatelstvím.

Michal Koch - 6/10

"Kytary... To je všechno hezké, Johne. Ale nikdy jimi nevyděláš dost, aby tě to uživilo!" Tak pravila kdysi teta Mimi svému synovci, Johnu Lennonovi. Jak velmi se mýlila, poznala záhy. A nejen jejího synovce kytary dokáží uživit více než dobře, to už dnes chápe kde kdo. Velký boom všeho, co zní elektrifikovaným zvukem šesti strun, prožíváme již pár let. Na jednu stranu je to mnohem lepší, než ne tak dávné období lkajících chlapeckých tu více, tu méně falešných vícehlasů, na druhou stranu originalitu aby posluchač pohledal. Nejinak je tomu s novou deskou Keane. Poslouchá se vlastně dobře, ty příjemné "kytarové" písničky znějí z přehrávače mile, ale co je to platné, když tomu chybí jakýkoliv náznak originality. Ač si to někteří nemyslí, nejsem žádný staromilec a rád v hudbě objevuji nové. Ovšem v tomto případě musím přiznat, že nového objevím víc v každé písničce starého dobrého synovce tetičky Mimi než na celé nové desce Keane. Nezbývá než parafrázovat: kytary nekytary... to je všechno hezké, Keane. Ale chtělo by to alespoň pár originálních nápadů, abych si vaší desku ještě někdy poslechl.

Jaromír Koc - 7/10

Prvotina Keane "Hopes And Fears" byla pro mne svou klidnou náladou jakýmsi balzámem na duši. Každá píseň bez výjimky mě bavila a ještě dnes se alba nemohu nabažit. To mi na novince "Under The Iron Sea" chybí. Už jen fakt, že některé písně při opětovném poslechu přeskakuji, svědčí o tom, že mi na této desce něco neštymuje. Pominu-li neoddiskutovatelnou hitovku "Is It Any Wonder?" a nový, neméně povedený singl "Crystal Ball", je tu už jen hrstka opravdu hitových písní. Například v "Nothing In My Way" mi připadá, že kapela vykrádá sama sebe a chce za každou cenu nabídnout alespoň v odrazech něco, co známe z její první desky. Navíc album nabízí na můj vkus až zbytečně moc pomalých, příliš utahaných skladeb. Na druhou stranu bych chtěl vyzdvihnout kousky "Leaving So Soon" a "Put It Behind You", které mně z desky baví asi úplně nejvíc. Nikdy bych tomu nevěřil, ale rocková a divočejší poloha Keane mi pro rok 2006 vyhovuje. Je jen škoda, že totéž si nemyslí i sama kapela.

Ondřej Leinert - 7/10

Jestliže "Hopes And Fears", debutová deska, která rázem učinila z neznámých hochů nejlepší kytarovku bez kytar, vynikala silnými popovými melodiemi, na současné "Under The Iron Sea" lze cítit snahu o posun někam dál. To může být problematické. Keane totiž nejsou Pink Floyd, jejich nástrojová složka je nekomplikovaná a texty jsou vesměs takové "holčičí". Přesto se kapela snaží písničky tak trochu zabalit, přinést vícero poloh a nálad, což naznačuje hned úvodní "Atlantic". To bych bral. Ale proč tedy zároveň pánové tvoří tuctové rádiové flákoty typu "Is It Any Wonder?"? Tímhle podbízivým trackem, tak zoufale se snažícím zvukově napodobit kytary až by asi bylo lepší, kdyby tam Keane opravdu nějaké kytary dali, jako by kapela popírala sama sebe. Z nedostatku učinili přednost, teď se ten nedostatek snaží nasimulovat. Zatímco "Everybody's Changing" byla geniální popová věc, "Is It Any Wonder?" je jen vyžmoulaný refrén opakovaný dokolečka tak, aby se to líbilo. A když hned po této věci zaznívá "Nothing In My Way", znějící jako "Somewhere Only We Know", začínám být skeptický. Ale Keane si mě udobřují skvělými peckami "Put It Behind You" a "Crystal Ball" a pomalejšími zpěvnými písněmi jako "Frog Prince" a především "A Bad Dream". Tahle deska se nepochybně bude líbit všem, kterým se líbila předchozí. Ale že je o něco slabší, je zjevné, ačkoli je to pořád nadprůměrné popové album. Kdo zasluhuje pokárání největší, je ale vydavatel edice "Speciálně vyrobené pro Českou republiku, Maďarsko, Polsko a Slovensko". Chybí totiž zcela booklet. Jen přeložený papír s půlstránkou informací o tom, kdo a kde to nahrával. Jako bych v ruce ani nedržel originální CD...

Ondřej Pravda - 7/10

Nejdřív částečně nehudební věc, i když už ji moji kolegové určitě komentovali dřív - ten, koho napadlo vydávat speciální verzi disků "vyrobeno pro ČR a spol." a zprznit obal "nálepkou", musel být fakt hlavička. Aspoň ale díky němu/jí víme, že booklet stojí asi dvě stovky, takový je prý rozdíl plné verze CD a "naší" osekané. Což je slušnej vejvar na pár stráneček papíru. Ale k muzice Keane. Dosud jsem byl nedotčen jejich rostoucí slávou a prvním albem, takže až díky tomuhle mohu i za sebe potvrdit názor těch, kteří si u Keane všímají částečné nepůvodnosti, třebaže nejspíš neúmyslné. Kromě obvykle zmiňovaných U2 nebo Coldplay bych spíš jmenoval Manic Street Preachers, ty slyším v "Leaving So Soon?" hodně. Fanynky zklamu, hlas zpěváka se mnohdy v hudbě docela utápí a i když emoce jistě prožívá, najdou se v podobném ranku mnohem osobitější (kromě zpěváků výše zmíněných kapel třeba Tim Booth z James). Snaha předat emoce by neměla mít přednost před únosností, tři skladby by potřebovaly zkrátit. Jenže! Je to klišé (ale i ta je třeba někdy použít, jinak by z nich klišé nestala), ale není důvod popírat, že Keane umí napsat příjemné skladby, které aranžemi neshodí. Umí složit melodii a dát pocit upřímnosti při interpretaci skladby, což není tak obvyklé, jak by mělo. Když máte rádi výše zmíněné kapely, deska by se vám mohla líbit, i když nejde o dílo, které by pohnulo hudebním světem. Což není třeba, občas si vývoj musí oddechnout.

Ondřej Michal - 7/10

Za ta léta se už stalo jakousi tradicí, že kapely nějaký čas před vydáním nového alba začnou do světa vykřikovat zprávy o tom, jak se jejich chystaná deska bude lišit od těch předchozích, jak na ní zcela změnili zvuk, celkový přístup k nahrávání a já nevím co všechno ještě. Faktem je, že coby způsob upoutání pozornosti novinářů a natěšených fanoušků to zpravidla zabírá spolehlivě. Zvlášť u kapel, jako jsou Keane, jejichž podařený debut "Hopes And Fears" vzbudil tolik humbuku. A právem. Přiznávám, že i já jsem na nějaký čas zcela podlehl jejímu kouzlu. V jejich případě jsem ale zprávy o chystaných změnách bral trochu s rezervou. Tedy, ne že bych trojici podezíral z prvoplánovosti, ale řekněte sami, být na jejich místě, budete se po takovém úspěchu a spoustě prodaných alb snažit něco výrazně měnit? Sotva. Říká se, že druhá deska rozhodne. Myslím, že "Under The Iron Sea" nerozhodla zhola nic, spíš jen navázala na svoji dva roky starou předchůdkyni. Možná by se dalo říct, že je zde dokončeno to, co bylo na "Hopes And Fears" započato. V tuhle chvíli se však trio dostalo na hranici svých možností. Nechci být špatný prorok, ale obávám se, že třetí deska bude ten typ nahrávek, kterým se říká "nastavovaná kaše". Jinými slovy, buď Tom Chaplin a spol. přijdou s nějakou změnou a posunem, nebo jim nezbude než vykrádat sebe sama. A to už by jim asi neprošlo. V tuhle chvíli však podobné úvahy nejsou na místě a není důvod kazit si radost z tohoto vcelku povedeného alba.

Honza Balušek - 7/10

Patřím do té skupiny lidí, které debutová deska Keane "Hopes And Fears" chytla natolik, že ji točili stále dokola. Jedna písnička chytlavější než druhá, mírně nevšední nekytarový zvuk, prostě moc příjemný pop. Na druhou nahrávku jsem se opravdu těšil, ale pilotní singl "Is It Any Wonder?" mě vyloženě zaskočil, protože zněl maximálně jako béčko singlu z debutu a navíc je zcela zbytečně postaven na zvuku kytary, ač je samozřejmě vytvořený na klávesách. Na novém albu se však jedná o skladbu ojedinělou, která se na ní díky své krátké stopáži téměř ztratí. Rozhodně jsem se do "Under The Iron Sea" nezamiloval tak jako do předchozího alba, ale i tak si ho velmi rád poslechnu. Keane na něm více dospěli, písně jsou zahloubanější, i proto snad o trošku méně přístupné na první poslech. Těžko říct, zda označení moc příjemná deska je pro Keane pochvala či ne, ale sedm bodů to ode mne jistí.

NÁZORY
  • OMG (grr, 28.08.2006 14:42) Reagovat

    fakt se omlouvám, ale jedna ta recenze je blbější než druhá.
    UTIS neni lepší než H&F, je víc komerčnější, ale rozhodně to neni mix Coldplay a U2 (jak někerý z kritiků napsal) . Tahle hudba má hloubu (ne, že by Coldplay a U2 hloubku neměli), ale s muzikou Keane se dokážu ztotožnit a cítím z ní zklamání, nejistotu, ale i záblesky naděje a právě tohle je jeden z důvodů,proč je mají jejich posluchači rádi.
    Čím déle je znáte, tím víc si je zamilováváte, tím víc se stáváte takovými 'závisláky'. Vytvoříte si k jejich hudbě vztah a o tomhle to je.
    Není to o tom soudit klipy
    (A mimochodem Keane byli první, kdo použili roller coaster do klipu, tak mi prosim neřikejte, že ta ''jezdící kamera po konstrukci'' neni nic originálního a že mohli přijít s něčím lepším. :P ), a není to ani o povedenym bookletu. je to všechno o vztahu k hudbě a vy, jak vidim, k jejich hudbě žádnej vtah nemáte, protože to byste nenapsali takový příšerný recenze.
    studujete na kritiky vůbec něco? spíš jenom plácáte, vychválíte svoje oblíbence a ostatní strháte.


  • srovnáváním do pekel (idril, 28.08.2006 16:21) Reagovat

    A já s tebou souhlasím. Upřímně je mi naprosto jedno, kolik desek Keani prodají a jak často se budou hrát v rádiu a stejně tak jsou mi šumafuk (i když to tak nevypadá :-) ) recenze kritiků, kteří pořád za každou cenu požadují, aby cédéčko bylo novátorské, akční, chytlavé a pořád jen srovnávají, srovnávají a srovnávají. "Tahle písnička zní jako tohle... To už jsme slyšeli u tohohle..." Mám pocit, že by pánům recenzentům neuškodilo, kdyby zapomněli na své úctyhodné zkušenosti a pro jednou zkusili poslouchat hudbu čistě pocitově. Možná jsem zaujatá, ale mám pocit, že právě v tomhle je silná stránka Keanů. Texty, zpěv Toma Chaplina, jejich vystupování... Necítím z toho žádný kalkul a toho si na nich cením. Pokud se to někdo snaží pojmenovat jako "typické holčičí songy", tak by se možná měl zamyslet nad tím, jestli se mu ta cool okoralost už trochu nevymyká z rukou. Jo a ještě něco - každý, kdo má aspoň špetku výtvarného cítění, tak si jistě VŠECH klipů Keane váží. Každý je jiný, osobitý (osobně mám nejradši ten k Bedshaped :-) ) a narozdíl od jiných kapel, se kterými je teda recenzenti tak horlivě srovnávají, nemají kluci potřebu nakrucovat se před kamerou - asi proto, že narozdíl od nich efektníma videoklipama nemusí zastírat ubohost melodií apod. Jejich klipy jsou přesně o tom, o čem by měli být - o hudbě a zajímavém výtvarném nápadu. Howgh.

  • .:KEANE:. (lovekeane4ever, 28.08.2006 16:49) Reagovat

    No bože...ty recenze mě opravdu zaskočily..něco takového jsem nečekala.Chápu ze kdyz se nekomu neco nelibi,tak to pomluvi,ale mohl by si to nechat aspon pro sebe.je pekne blbe ze ty recenze pise nekdo kdo neni fanousek (moji milovane skupiny) Keane.to je pak uplne jasne ze ji ''pomluvi''.a rozhodne si nemyslim ze UTIS je horsi nez H&F...podle me jsou obě skvele a vsem fanouskum se libi!!!a jestli nekomu ne tak at ji neposloucha...

  • To neni mozne (Bourne, 29.08.2006 00:28) Reagovat

    Nekdo uz to dole zminil,ale me to neda.no a co ,ze IIAW? jako u2 s coldplay jsou to proste Keane. UTIS je podle me Propracovanejsi deska a chce to vice poslechu nez jedne dva nebo i tri je malo...a k tomu klipu:) Ten je originalni:) me by to nenapadlo udelat horskou drahu pro kameru..pana recenzenta asi jo :)

  • oo (Leňa, 29.08.2006 12:31) Reagovat

    moc sa mi páči že ste sa ich zastali.....osobne úúplne úhlasím s prvým príspevkom:-))

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
We Are Domi - Love Every Part Of It 9/10
Video: We Are Domi doplnili skvělý elektropopový song "Love Every Part Of It" netradičním videoklipem Trojice We Are Domi, jež se mnohým vryla do paměti v roce 2022 svojí účastí v Eurovizi, přichází s povedenou písničkou "Love Every Part of It". V ní se snaží bořit stereotypy a noří se do tlaků společenských očekávání ve... čtěte zde
Vydáno: 28.03.2024 14:00 v sekci Audio / Video | Video
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner Už týden před Velikonocemi přišla do obchodů velmi bohatá nadílka novinek v čele se Shakirou, Elbow, Gossip nebo Alestorm. K nim se přidali například Gary Clark Jr., Fletcher, Kenny Chesney, Empress Of, Pnau, The Veronicas a zejména... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 22:00 v sekci Novinky | Nové desky
The Jesus and Mary Chain - Glasgow Eyes 7/10
Recenze: The Jesus And Mary Chain oslavují deskou "Glasgow Eyes" 40 let na scéně Píše se rok 2024 a je tak trochu zázrak, že The Jesus And Mary Chain stále tvoří hudbu. Když se totiž v roce 1999 rozpadli, málokoho napadlo, že bratři Jim a William Reidovi budou ještě někdy spolupracovat. A přece se teď vracejí... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 16:15 v sekci Recenze
Justin Timberlake - Everything I Thought It Was 8/10
Recenze: Justin Timberlake se na "Everything I Thought It Was" trochu zacyklil. Ale to nevadí Justinu Timberlakovi lze vyčítat ledacos, ale určitě nelze tvrdit, že neexperimentuje. Naopak - snahu vykročit ze zajetých trendů a vyšlapávat nové cesty ukazuje celou svou dospělou kariéru. A daří se mu. Kromě toho, že se stal... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 08:30 v sekci Recenze
Shakira - Las Mujeres Ya No Lloran 7/10
Recenze: Shakira už nepláče. Na desce "Las Mujeres Ya Na Lloran" si drží solidní laťku Na obalu své dvanácté studiovky "Las Mujeres Ya Na Lloran" (česky "Ženy už nepláčou") je Shakira vyobrazena se slzami stékajícími po její tváří, které se mění v drahokamy. Předloňský rozchod s fotbalistou Gerardem Piquém sice ve... čtěte zde
Vydáno: 26.03.2024 15:00 v sekci Recenze
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Video: Idles ve videoklipu k singlu "Grace" zdeepfejkovali Chrise Martina z Coldplay. S jeho svolením (25.02.2024 11:44)
- Keane připomenou svůj debut "Hope And Fears" rozsáhlou reedicí s mnoha bonusy (22.02.2024 13:21)
- Audio: David Guetta poslal nový singl U2 na taneční parket i do rádií (10.02.2024 14:06)
- Bono v nové audioknize "Surrender" rekapituluje vzestupy i pády U2 (13.12.2023 10:39)
- Audio: Keane málem měli song "Love Actually" ve stejnojmenném vánočním filmu. Dvacet let poté ho představují světu (03.12.2023 08:20)
- Video: Můžeme si oddechnout. U2 se s "Atomic City" zase vracejí zpět do formy (03.10.2023 08:35)
- Recenze: U2 se na "Songs Of Surrender" neúmyslně točí v kruhu a zbytečně si kazí svůj odkaz (02.05.2023 16:00)
- Video: The Killers předělali "Where The Streets Have No Name" od U2 do dojemné akustické verze (24.03.2023 11:17)
- Připravte si peněženky, nové album U2 má více než deset různých verzí (09.02.2023 11:57)
- Video: Coldplay zahráli u Jimmyho Kimmela speciální verzi "Clocks" (04.02.2023 17:39)

ALBUM TÝDNE 13/2024

Moimir Papalescu & The Nihilists
Mystery Women In The Acid Pools

Jedna z mnoha tváří Moimira Papalescu, projekt Moimir Papalescu & The Nihilists, dlouhá léta spal. V roce 2006 odešel po albu "Lewis Neptune" na vrcholu. Trojici protagonistů zaválo tvůrčí pnutí různými směry, po sedmnácti letech se ale spojilo pro nové album "Mystery Woman In the Acid Pools". Povedlo se?

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Pá 29.03.
Judas Priest (UK) / Saxon (UK) / Uriah Heep (UK) (O2 arena, Praha)
Út 09.04.
The Academic (IRL) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 16.04.
Dave Matthews Band (US) (O2 Universum, Praha)
Út 16.04.
Lil Tracy (US) / Brennan Savage (US) (Fuchs2, Praha)
St 17.04.
Foreign Beggars (UK) (Bike_Jesus, Praha)
Čt 18.04.
Slash feat. Myles Kennedy & The Conspirators (US) (Winning Group arena, Brno)
Ne 21.04.
Fletcher (SaSaZu, Praha)
Út 23.04.
Walter Trout (US) (Divadlo Archa, Praha)
St 08.05.
Tate McRae (US) (Forum Karlín, Praha)
So 11.05.
Rammstein (DE) (Letiště Letňany, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Prince Vladimír Mišík The Prodigy Justin Bieber Queen AC/DC Adele Kabát Karel Gott Rush U2 Paws Sia Bono Taylor Swift Madonna Télépopmusik Dua Lipa Lucie Vondráčková Mirai
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2023 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
Zavřít reklamu