Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!

Začátek slibnej, pak to vázne. Škoda

Vydáno: 21.08.2006 05:00 v sekci Recenze - Lukáš Franz

Wolfmother vydali po šesti letech svojí existence debutovou desku, kterou ani neukryli pod nějakej fantastickej název, co by nám všem vyrazil dech. Oproti ostatním současným debutantům neloví v oblíbených osmdesátých letech, ale brousí ještě dál. Do minulosti. Jestli mezi vaše oblíbence patří třeba ta kapela, co měla v názvu vzducholoď (vtip!), jste tady správně.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
6/10

Wolfmother - Wolfmother

Celkový čas: 54:27

Skladby: Dimension, White Unicorn, Woman, Where Eagles Have Been, Apple Tree, Joker & The Thief, Colossal, Mind's Eye, Pyramid, Witchcraft, Tales, Love Train, Vagabond

Vydavatel: Universal

Zatímco většina debutujících seskupení hledá a pátrá a obdivuje a baští a vykrádá a napodobuje a vylepšuje (nebo se jenom marně snaží vylepšit nevylepšitelný) osmdesátý léta a možná taky kousek toho přelomu ze sedmdesátejch, i když obecně jsou to spíš ty osmdesátky, australští Wolfmother brousí až do dob, kdy se Ozzy rozhodnul, že udělá všechno proto, aby v roce 2006 vypadal jako živá mrtvola, co ani netrefí na pódium, a kdy Led Zeppelin slavili svoje největší úspěchy, brali hodně LSD a tak. Vždyť to znáte. Z časopisů nebo knížek, co jste si třeba nakradli v knihovně, abyste se o hudbě dozvěděli co nejvíc, protože historie je věc zajímavá a ta hudební zrovna dvakrát. Narážka. Tohle ohlídnutí se trochu jiným směrem než ostatní s sebou přináší tu pověstnou špetku svěžího vzduchu (teda pokud se to tak dá říct, osobně neznám nikoho, kdo by to někdy udělal/zvládnul), protože první šestiletka novýho milénia je hodně přeosmdesátkovaná. Madonna by mohla vyprávět. Takže tahle věc se dá brát jako výhoda.

Neříkám, že kapel, co se inspirují až takhle zpátky, je málo, ale rozhodně jsou, co se toho, jak jsou na očích/uších, týče, oproti 80's influenced partám docela v množstevní nevýhodě. Je to hezký, když někdo slovo eklektický chápe i víc dozadu než ostatní. Wolfmother začínají zostra. Prostě & jednoduše zpěvák zakvílí do mikrofonu stylem herečky, co si právě odbyla svejch patnáct minut slávy ve filmu Wese Cravena, a kapela začne (opět) zostra ten typ riffu, co se vám hned dostane pod kůži. Má to šťávu, smrdí to minulostí, baví to. Další track už bez zakvílení, ale s docela stejným modelem. Jedeme po kolejích. Pořád to smrdí minulostí. Rockovýma koncertama, kdy bylo špatně, když se polovina kapely vypravila na pódium a nebyla pod vlivem. Led Zeppelin & Black Sabbath. Pak dojde na ty pomalejší.

Když něco evokuje něco, co už tu bylo předtím, nutí to (chtě nechtě) ke srovnání. Takže Wolfmother jsou rozhodně divočejší a afektovanější než kapela kolem Page a Planta, což je určitě daný tím, že i když teda zpěvák Wolfmother má háro jako svině, určitě jeho kapela nebere tolik drog jako kluci z Led Zeppelin. Tady bych řekl (kacířsky), že je to lepší. Ano, lepší než Led Zeppelin V TOM SMYSLU, ŽE TO VÍC BAVÍ. Jakmile ale Wolfmother zpomalí, už to nějak není ono, což je určitě daný tím, že i když teda zpěvák Wolfmother má háro jako svině, určitě jeho kapela nebere tolik drog jako kluci z Led Zeppelin. Tady bych řekl, že je to horší. Ano, horší než Led Zeppelin V TOM SMYSLU, ŽE TO BAVÍ MÍŇ. A vůbec, tenhle debut je hodně zvláštní deska. Prostě si ji můžete pustit kdykoliv, je dobře zahraná, zvuk je správně cejtit tím, čím Wolfmother chtěli, aby cejtit byl, z technickýho hlediska jí zkrátka není co vytknout. Jenže pak nastává okamžik, kdy eponymní deska Wolfmother není v přehrávači.

Člověk si chce něco poslechnout, oči mu sjedou na krabičku s tímhle a on se sám sebe ptá, proč by si to měl pustit. Sorry, ale po sedmi poslechnutích fakt nevím, jakej důvod bych tady měl odprezentovat. Nic mě nenapadá. Mohl bych to zkusit s tím obligátním - jestli máte rádi Led Zeppelin/Black Sabbath, přičtěte si k výslednýmu hodnocení dva body. Jenže bych taky mohl říct, že jestli máte rádi Led Zeppelin/Black Sabbath, tak si dva body od výslednýho hodnocení odečtěte. V době internetu je všechno strašně snadný, a tak moje rada zní taky docela jednoduše: Zkuste to a uvidíte. Teda uslyšíte.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Wolfmother (xXx, 21.08.2006 10:14) Reagovat

    Super cd, mam ho uz nejaku dobu a je super.

  • recenze (Veg, 21.08.2006 13:35) Reagovat

    je fakt výborná!!!!!!!!
    :-)))

  • retro retro... (mituz, 23.08.2006 15:19) Reagovat

    Kedy uz tato debilna retro moda skonci?!?!? Led Zeppelin bola na svoju dobu maximalne progresivna kapela, tak preco by mala byt porovnavana s touto garazovou zberbou?! Napadmi ani schopnostami im nesiahaju ani po paty. SAKRA, CHCEM UZ POCUT ROCK 'N ROLL PRE TOTO TISICROCIE, NIE TRAPNE VYKRADANIE!!! (no hej, chciet mozem :) )

    • Re: retro retro... (Pepa z Depa, 04.08.2007 09:34) Reagovat

      kdyz se ti to nelibi,tak sem nelez,blbecku

    • Re: retro retro... (naborovy pracovnik, 28.02.2008 10:57) Reagovat

      nejsou lidi...

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Zvíře jménem Podzim - Září 10/10
Recenze: (Skoro) hodina mezi psem a vlkem? Ti, ke kterým se "Září" od Zvířete dostalo, se takřka jednohlasně shodují, že jde o něco velmi výjimečného. Skladba "Psí sny", první píseň, kterou pustilo Zvíře do světa hned po nasazení do Velké Sedmy, vyšplhala na první... čtěte zde
Vydáno: 23.09.2019 00:00 v sekci Recenze
1
Kochlea - Flegma 10/10
Recenze: Kochlea na desce "Flegma" plní zvukovody i nu-jazzovými náladami Ona zprofanovaná předpona nu- může schovávat ledacos: od dnes již prakticky vyčerpaných metalových crossoverů s rapem přes žánrové hybridy svědčící spíše o neschopnosti rozhodnout se, co vlastně muzikanti hraji, až k albům,... čtěte zde
Vydáno: 21.09.2019 09:00 v sekci Recenze
0
Taylor Swift - Lover 7/10
Recenze: Taylor Swift si na albu "Lover" připomněla všechny své dřívější podoby Pozici Taylor Swift coby královny mainstreamu poslední roky narušuje jistá holčina s dlouhým culíkem. Avšak zatímco Ariana Grande někdy až příliš tlačí na pilu ve snaze být originální, Taylor si své už dávno odbyla a začala... čtěte zde
Vydáno: 19.09.2019 13:30 v sekci Recenze
34
Michael Bublé, O2 arena, Praha, 17.9.2019
Naživo: Michael Bublé v Praze kradl mobily a srdce Více než pět let po své české premiéře se do pražské O2 areny vrátil se šarmem a šibalstvím sobě vlastním Kanaďan Michael Bublé. Hlavním tématem byla láska a vše kolem ní, a tak není divu, že si během skvělé show kromě... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2019 20:31 v sekci Naživo
7
Pohled do českých hitparád - 36. týden 2019
Jonas Brothers poprvé vládnou českým rádiím, nejžádanější album má Post Malone Albový žebříček působí v polovině září mnohem živěji než ten rádiový, zejména co se novinek týče. V éteru sice čerstvě z jedničky vyhrávají Jonas Brothers se "Sucker", jinak je v něm ale mrtvo. Zato nových desek vyšlo... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2019 15:20 v sekci Novinky | České hitparády
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Black Sabbath by mohli udělat ještě jeden rozlučkový koncert i s Billem Wardem (29.05.2019 15:42)
- Recenze: Weezer na svém "Teal Albu" nostalgicky vzpomínají prostřednictvím coverů (12.02.2019 11:30)
- Recenze: Svartanatt na "Starry Eagle Eye" hrají hard rock par exellence, made in Sweden (29.08.2018 16:49)
- Naživo: Robert Plant & The Sensational Shape Shifters si do sbírky trofejí přidali i Pardubice (01.08.2018 23:07)
- Recenze: Když Led Zeppelin potkají stoner rock: Greynbownes (23.05.2018 11:00)
- Nové desky 12/2018 - od Jacka Whitea přes Barboru Polákovou po Kurta Ellinga (26.03.2018 00:35)
- Led Zeppelin plánují oslavy svých padesátin (26.02.2018 10:41)
- Publikace "Black Sabbath - Kde číhá zlo" představí kompletní historii metalové legendy (07.02.2018 16:15)
- Led Zeppelin vydají ke svým padesátinám reedici nahrávky "How The West Was Won" (29.01.2018 17:58)
- Nové desky 46/2017 - od Tima McGrawa s Faith Hill přes Františka Segrada po Siu (21.11.2017 06:20)

ALBUM TÝDNE 38/2019

Zvíře jménem Podzim
Září

Ti, ke kterým se "Září" od Zvířete dostalo, se takřka jednohlasně shodují, že jde o něco velmi výjimečného. Skladba "Psí sny", první píseň, kterou pustilo Zvíře do světa hned po nasazení do Velké Sedmy, vyšplhala na první místo. Pusťte si to. Aspoň to zkuste. Fakt to stojí za to.

10/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Po 23.09.
Carnival Youth (LV) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 24.09.
Monarchy (AUS) (Café V lese, Praha)
Út 24.09.
We Were Promised Jetpacks (UK) (Chapeau Rouge, Praha)
So 28.09.
Alyona Alyona (UA) (Café V lese, Praha)
St 02.10.
Airbourne (AUS) (Roxy, Praha)
Čt 03.10.
New Order (UK) (Forum Karlín, Praha)
Čt 03.10.
Stereo Total (DE) (Café V lese, Praha)
Po 07.10.
Little Big (RU) (Sono Centrum, Brno)
Po 07.10.
Blackbear (USA) (Roxy, Praha)
Út 08.10.
Pixies (USA) + Blood Red Shoes (UK) (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lana Del Rey Lady Gaga Sia Kryštof Coldplay Madonna Rihanna Adele Ewa Farna Taylor Swift Beyoncé Rammstein The Cure Ed Sheeran Britney Spears AC/DC Linkin Park Metallica Lenka Filipová Kylie Minogue
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver