V minulém díle našeho seriálu o počítačové hudbě jsme si rozebrali základní rysy tzv. trackované hudby. Nyní, když již víte o co jde, si můžeme představit hlavní prvky z oblasti hardware.

Nejdůležitějším prvkem vaší tvořivosti je samotné PC. Většinu starších trackerů rozběhnete už na astmatickém staříkovi 286, ovšem pro seriozní a ničím nerušenou práci je nutné minimálně Pentium (alespoň 200 MHz). Právě samotný procesor je srdcem vašeho systému a rozhodně byste na něm neměli šetřit. Volba také závisí na vašich osobních ambicích. Chcete-li si jen tak skládat doma pro svou vlastní potěchu, postačí vám obyčejné Pentium, 16 MB operační paměti, 16 bitová zvuková karta a program FastTracker 2 či windowsovský ModPlug Tracker. Na vyšší amatérskou činnost neřkuli na živé hraní vám však takovéto "železo" bohajistě stačit nebude. Podle internetového serveru ComputerMusic.co.uk, zabývající se všemi aspekty počítačové hudby, je standardem tzv. Systém 500+, čili počítač v minimální cenové hladině 500 dolarů. Nyní se podíváme důkladněji na jednotlivé vnitřnosti pc, kterým byste měli věnovat patřičnou pozornost.

Otázka procesoru je již vyřešena. Z vlastní zkušenosti doporučuji Pentium II od 400 MHz výše. Při samotném trackování sílu takového procesoru ztěží využijete, ovšem s příchodem samplování (postup výroby vlastních zvuků očekávejte v některém z příštích dílů) nebo při dalším zpracování hudebních výtvorů budete za vyšší výkon určitě vděční. Při výběru typu procesoru dejte přednost Intelu, s jinými značkami (AMD, IBM) mohou mít některé programy nepředvídatelné problémy. Rozšířený Intel Celeron je sice relativně levný, ale při výpočtu složitých efektů vám na optimismu nepřidá.

V poslední době se začínají objevovat programy, které disponují zatím poměrně omezenou nabídkou tzv. fx efektů (distorze, flange, echo, ... vše v reálném čase). Pionýrem v této oblasti je software Mad Tracker, který už má celkem drzé hardwarové nároky. V takovém případě se CPU skutečně nadře a potřebuje pomoc. Tu zajistí věc, které se i nám příslušníkům lidské rasy mnohdy nedostává, zvláště v poslední době. Ano, je jí paměť. Jen vysmátí prodejci počítačových sestav se dnes mohou domnívat, že optimem pro vašeho miláčka je 32 MB RAM. Nenechte se ošálit, skutečné minimum hraničící již s hazardem je 64 MB, výkonově stabilních je 128 MB RAM. Ano, jistě, je to trochu přehnané. Ovšem s výhledem na budoucnost je právě operační paměť prioritou číslo jedna. Ve vývojovém týmu kolem solidního ModPlug Trackera se již cosi šušká o podpoře tzv. DirectX pluginů (externí softwarové efekty), které jsou schopny na jedné straně proměnit vaše PC v komfortní softwarové studio, na straně druhé vám mohou díky svým nárokům přidat pár vrásek. Mé doporučení zní 128 MB RAM. Tečka.

Konečná zvuková kvalita vaší hudební produkce se nepochybně odvíjí od použité zvukové karty. Ta má několik zásadních funkcí. Předně je to zdroj pro rozhraní MIDI, tedy soubor 128 základních nástrojů midi sady (GM - General Midi) umístěných obvykle v čipu přímo na kartě (wavetable). Kvalitní karty disponují vlastní RAM pamětí, do které můžete nahrávat vlastní zvukové banky (nástroje pro XG, MT32 atd.). Velikost této paměti se pohybuje od 4 po desítky Mb. Mnohé z tzv. on-board (implementované v základní desce) a neznačkových karet využívají pro uložení nástrojové banky operační paměť počítače. Takový způsob však neúměrně zatěžuje systém a rozhodně tím nic nezískáte. Ještě dnes se ale najdou karty, které pro midi rozhraní využívají pouze FM syntézu (zastaralá syntéza na základě frekvenční modulace, vynalezl ji jistý John Chowning). Obvykle je lze rozšířit pouze prostřednictvím softwarového wavetable modulu. Na takové produkty raději zapomeňte. Pro trackovanou hudbu není MIDI rozhraní zase tak důležité. Existují trackery, které podporují midi banky pouze určitých karet (např. GUS) a nebo jejich zacházení s RAM vzorky na zvukové kartě nabývá poněkud rozpačité formy (např. ModPlug Tracker - z mé 4 Mb banky mi nadělal podivné zvuky blížící se fm syntéze). Budete-li v budoucnu přejít z trackované hudby na profesionální audio-midi tvorbu, měla by být zvuková karta osazena alespoň 8 Mb RAM.

Významnou roli hraje i nejvyšší možná kvalita vzorkování zvuku. Všechny novější karty běžně zvládají samply (zvukové vzorky) o rozlišení 16 bitů 48 kHz stereo. Pro naše poměry to bohatě stačí. Ostatně mnohé programy ani vyšší frekvence či počet bitů nepodporují, a pokud ano, tak s drobnými obtížemi. Občas se na trhu sice objeví dvacetibitová děla, která někdy svými vlastnostmi působí velmi nevyrovnaně. (Navíc pro vypálení audio cd musíte stejně použít 16bit 44.1 kHz). Při výběru karty je nutné dále sledovat maximální počet hlasů (16-1024 a více) a počet nezávislých výstupů (u SB Live! je to tuším až 8 výstupů, což v praxi znamená, že můžete mít spuštěno 8 zároveň hrajících přehrávačů, aniž by došlo ke kolizi). To využijete zejména při práci s více programy najednou. Největším problémem u karet střední třídy (cena 5-10 tis. Kč) je D/A-A/D převodník, který bývá nepochopitelně umístěn přímo na kartě, čímž vysává všechna elektromagnetická vlnění z útrob vašeho počítače a s lehkostí sobě vlastní je přeměňuje na šum. Tento neduh je nejvíce patrný u karet ESS AudioDrive, konkrétně u modelu 1868, který jsem osobně vyzkoušel. Odstup signálu od šumu by měl být minimálně 90 db, harmonické zkreslení pak 0.005%. Standardem v doplňcích se stává digitální výstup S/PDIF (Sony/Phillips Digital Interface Format), který využijete v případě, že hodláte používat externí zařízení jako např. DATku na záznam. Tradičně kvalitní zvukové karty vyrábí Creative Labs (legendární AWE32, AWE64, Live!), Terratec a hlavně firma Turtle Beach (vynikající Pinnacle, Montego, Tropez). Zajímavým tipem pro vás může být profesionální HD-R (harddisc-recording) karta Midiman DMAN-2044, která za přijatelnou cenu kolem 13 tis. nabízí rozlišení 20 bitů při frekvenci 48 kHz, odstup signál/šum 98 db(!) a harmonické zkreslení 0.003%.

Ke křišťálově čirému zvuku ovšem nestačí jen nadupané pc s nejmodernější zvukovou kartou. Pro kvalitní tvorbu jsou zásadní kvalitní reproduktory. Mnohdy to je právě druholigová reprosoustava, která dokáže dokonale potopit výkon jinak dobré zvukové karty. Jediným doporučením je koupit repro se subwooferem. Sem tam se vyplatí sledovat testy v odborných časopisech. Svým výkonem může posloužit třeba sestava SoundWorks od Creative Labs.

Pro vyjádření vašich hudebních kreací je dobré si obstarat levný midi keyboard. Stačí i pouhé klávesy bez vlastních zvuků a různých efektů. (Ty se dají snadno naprogramovat přímo v trackeru). Drobnou, leč důležitou, věcičkou je mikrofon, který se dá využít k lovu nejrůznějších zvuků nebo k digitalizaci hlasu. Já používám mikrofon Creative Labs. v hodnotě asi 200 Kč, pro mé občasné lyrické výjevy bohatě stačí. Drobné zkreslení a šum se dá celkem snadno odstranit softwarovými odšumovači. Na dokonalé vychytání všech stereo efektů jsou nepostradatelná sluchátka. Zde při koupi rozhodně nejděte pod hranici 1 tis. Korun. V každém případě si je pečlivě vyzkoušejte ať nekupujete zajíce v pytli. Když vás pak při skládání začnou po 20 minutách bolet uši (ne kvůli hudbě, ale díky špatným sluchátkům), tak je to špatný, moc špatný...

Další zajímavé informace o počítačové hudbě získáte na adresách:
www.emuzika.sk
www.dysmusax.cz
ezone.techno.cz