Jarek Nohavica je podle mého mínění jméno, které se budou české děti učit v hodinách češtiny i za sto let od nynějška, vedle Nezvalů, Seifertů, Wolkrů a Máchů a lidi si budou jeho písně zpívat stejně jako písničky Ježka, Voskovce a Wericha. A pak jednoho dne Jarek sklouzne do kolonky lidovka. Našlápnuto k tomu má už dnes, v českých zemích snad dnes není charismatičtějšího a oblíbenějšího muzikanta a zajisté i básníka. Jarek Nohavica je ikona, a když včera koncertoval na domácí půdě v Ostravě na Karolině, bylo mnoho těch, kteří se vydali vůbec prvně v životě na koncert, jen aby jej viděli. Ať už to byly nenarozené děti těhotných maminek, nebo usedlejší páry celý život chodící na koncerty klasiky, Jarek je jen jeden a při takové příležitosti by bylo hříchu ji nevyužít. Genius loci opuštěné Karoliny a vřelé ostravské publikum je výborná kombinace, která stála za zaznamenání, a v září tak vyjde z tohoto koncertu první Jarkovo DVD s názvem "Doma".

Karolina, kde se koncert odehrával, je vůbec zajímavé místo, které zrcadlí historii Ostravy. V dobách počátku překotného průmyslového rozvoje Ostravska tam byla v návaznosti na komplex Vítkovic vybudována koksovna, která přežila takřka až do konce socialistického panství a v devadesátých letech se na místě bývalého průmyslového areálu a ve zbývajících objektech (jako je hala, ve které proběhl koncert) konaly proslulé burzy se vším možným. S nástupem nového milénia však byli trhovci vyhnáni a v celém rozsáhlém areálu proběhla nákladná asanace území, které bylo připraveno na budoucí vybudování druhého paralelního centra Ostravy. Dnes už je odsouhlasen developerský projekt a s novou Karolinou přišel na konci koncertu i Jarkův slib, že se tam budeme do budoucna setkávat pravidelně.

Ačkoliv koncert začínal v osm hodin, v důsledku lehkých potíží při generálce den předtím lidé uposlechli výzvy na Nohavicově webu a začali se na místo trousit už hned po otevření haly a to ve velmi hojném počtu. Už před sedmou se u vchodu vytvořil nepropustný špalír lidu, který jen pomalu postupoval kupředu a dovnitř. Když se ale dobrá věc zdařila a jako každý příchozí jsme dostali přívěšek na klíče jako upomínku koncertu, boj o dobrá místa byl už ztracen. Bylo ještě víc jak hodinu do začátku koncertu a strategické pozice byly už obsazeny, takže nezbylo nic jiného, než hodinu sledovat neustále bobtnající dav a čekat na úder osmé. Chvíli před ní už to začalo v publiku vřít, a lidé se začali Jarka dožadovat čím dál tím víc hlasitěji. A chvilku po osmé Jarek i dorazil, sedl si na barovou sesličku a spustil na kytaru "Kometu". Zlehka dav naladil pomalými písněmi a pak z židličky seskočil, usmál se a po molu se prošel na pódium uprotřed mas, kde vzal heligonsku a za ryčení davu spustil "Ostravo", což se setkalo s neskutečně nadšeným ohlasem, protože co si budem namlouvat, který kraj nebo město Česka má tak skvělého barda. Kraj máme krasný a lidi razovite, což má své pro a proti. Když ale posloucháte Jarka, tak myslíte jen na ta pro.

A i když dojde k rozpačitému momentu a Jarek zapomene text a ne jen jednou (jako u "Bláznivé Markéty"), nebo hejhula z davu začne povykovat, Jarek všechno ustojí a lidi mu to odpustí. Nebo spíš naopak, připočtou mu to k dobru, protože dokáže elegantně z každé šlamastyky vybruslit a ještě publikum rozesmát. Nejen při šlamastyce, když Jarek vysvětloval obsah slezského lidového tance na dvě doby ztvárněného písní "Meine Family" ("Dva tančí a zbytek pije na baře"), lidi se prohýbali smíchy, stejně jako nadšeně povykovali při "Milionáři", kde Jarka zrychlujícím tleskáním do rytmu vybičovali k frenetickému výkonu. Když pak vzal mikrofon a jako osamocený MC střihnul "Muzeum", lidi neměli daleko k výbuchu. Jarek je dokázal i cíleně provokovat hláškami jako: "Pořád toho nemáte dost?" nebo: "Nejste už utahaní?", načež celá hala horečnatě zvýšila povyk. V průběhu večera se Jarek několikrát po molu přešel tam a zpátky, jednou do davu za heligonkou, jednou zase na pódium, kde po stranách obklopen VIP hosty (budoucí druhá dáma Pavla Topolánková si ovšem zdánlivě užívala anonymity hned v davu metr ode mě) pěl s kytarou.

Zněly osvědčené klasiky i novinky, ke kterým patřil i vtipný "Český fousek", zazněla i polština, respektive Jarek odzpíval "Hvězdu" v polštině, a krom mou slečnou postrádané "Vlaštovko leť" zaznělo snad všechno, co dělá Jaromíra Nohavicu Jaromírem Nohavicou. Co si budeme nalhávat, tahací harmonika je asi nástrojem údernějším (zvláště při "Fotbalu"), a tak největší nadšení při koncertu vbuzovaly heligonkové pasáže (i díky většímu sepětí s publikem na ostrůvku v davu), nicméně nejsilnější moment přišel na samotném konci koncertu, kdy si Jarek střihnul čistě a capella píseň "Anděl strážný", a ztemnělá hala, jen s nasvíceným hrdinou večera, se proměnila ve ztichlou katedrálu, kde se rozezeněl jen Jarkův hlas a lidé poslouchali s úctou a bázní, jako by kázal apoštol nové evangelium.

Pak už se Jarek rozloučil a odešel, publikum ho ale jen tak nepustilo a nakonec si vydupalo přídavky. Celý koncert se tak rozestřel na ploše tří fantastických hodin. Hodin, na které návštěvnící vystoupení jaktěživa nezapomenou. A tak to má být.

Jaromír Nohavica, Hala Karolina, Ostrava, 29.6.2006