Se slovem legendární je třeba zacházet opatrně, ale v souvislosti se sourozenci Ulrychovými bych se toho vůbec nebál. Pravda, jako dítě jsem k jejich muzice měl vztah stejný jako ke špenátu nebo žemlovce a teprve jak šla léta a člověk moudřel, zachutnala mu zmíněná jídla. Také když teď spustí úvodní tóny "Kdysi před léty", pravá ruka téměř samovolně vystartuje nad hlavu a s chutí napodobuje pohyb simulující šroubování žárovky.

Název novinky pod hlavičkou Javorů "Stromy, voda, tráva" o obsahu alba vypovídá zcela jasně. Dnešní populární hudba málokdy reflektuje život mimo město a asi není moc písniček, které se jmenují "Louka" nebo "Písně stromů, vody a trávy". Když posloucháme texty na albu "Stromy, voda, tráva", mohou znít idealisticky a naivně, než se člověk přepne od běžného vnímání témat rockové a popové hudby. Folk-rock, lidová hudba a zhudebnělé básně v podání Javorů jsou plné čistoty a pokory.

Některé písně ukazují bigbítový kořínek Ulrychových, například "Nevrátil jsem nic". Ostatně už úvodní "Nesnadné léto" je slušná rocková věc, jen přibarvená zvukem cimbálu, který si dovolím jmenovat ústředním nástrojem alba. Někdy vtipně zdvojuje a zjemňuje basovou linku a někdy vykresluje v písničkách krásné ornamenty. Označit Javory jako world music není vůbec od věci, hudebně je ta deska velkoryse rozmáchlá přes celou střední Evropu až po Ukrajinu a Rusko (slyšme přenádhernou baladu "Černá voda" nebo "Úsměvy" původně od Bulata Okudžavy).

Slyšet jsou názvuky klezmeru ("Bílé prádlo") a v závěrečných "Mandarinkách" dokonce i jakýsi cimbálový Orient. Výborným muzikantským fórem je skladba "Louka", což je ježkovský swing hozený do cimbálové instrumentace. Nechybí pestrobarevný temperament ("Obyčejná krása") i tichounké popěvky ("Maměnka"). Je ještě po tom všem třeba chválit hlasy Hany a Petra? Bosonohý se rosou brodím maximálně jednou za rok a k přírodě mám nejblíže při grilování, ale tahle deska je prostě krásná.