Zatímco jeho dávný souputník Standa Hložek se zřejmě z naší popové scény definitivně vytratil, Péťa Kotvald valí dál, vydává jednu desku za druhou a na pažbě své dvojhlavňovky si zařezává další a další rozhlasové hity. Jak dopadl jeho nejnovější opus, nazvaný skromně cirkusovým názvem "Principal", to se dozvíte z naší recenze.
1/10
Petr Kotvald - Principal
Celkový čas: 65:04
Skladby: Na Letný léto je, You, Moneyman, Principal, Hollywood Rain, Jang a Jin, Tak to nepude dál, Miss, Kdo má co má (nu-disco version), Vzor p. k. - typ boy, Nevěra, D. A. O. S., Kdo má co má, Taxemochspívat, MaXXimedley '86 - '06
Vydavatel: Popron Music
Je to tak, přiznávám se bez mučení:
Petr Kotvald mě svého času opravdu zklamal, ba nebál bych se říci, že mi připravil jisté trauma. Trsal jsem ve víru prvních lásek s holkama z naší školky, byl v pohodě po kotníky ve vodě a, sedě v křesle, drandil se smyšleným volantem v rukou v autě na lásku. A on si potom jen tak klidně Standu a Hanku opustí. Ale, Péťo, nezoufej, vše jsem ti již dávno odpustil. Tvoje sólová kariéra mě přesvědčila, že umělecké nutkání bylo tak silné, žes nemohl jinak. Velká osobnost se prostě vždycky prosadí, a tys dokázal, kdo byl tím tahounem. Na tvé hity "Satelit", "Milujem se čím dál víc" nebo "Mumuland" nelze zapomenout. Jak já se těšil na tvé další album! A tys nezklamal. Kampak s nu-metalem, tvůj nu-disco nášup je teprve tou správnou hudební smrští...
Já jsem principál
pod Eiffelkou
ten kdo euro dá
má přízeň mou
Smí si na krk dát
můj instrument
smí si chvíli hrát
vo čem je světJseš, Péťo, jseš principál. Úplně tě vidím, jak co ztělesnění Umělce kráčíš Paříží, elegantně ovíněn, oko, ač zamlžené inspirací, vidí dál. Však sám pěješ o té poetické chvíli:
Flašinet na kliku
je krám z diskotéky
heleď se hajzlíku
ne abys ho čmajz'
Vestu mám děravou
a jíst chtěl bych šneky
když nevíš vo co go
ať spere tě AIDSA ten flašinet ti tedy hraje, to se musí nechat. Kam se hrabou všichni muzikanti světa, ty je nepotřebuješ, tvoje samohrajka hraje jak z partesu. Bouchá, vzdychá, šplíchá, hučí, bublá. Takových různých zvuků, které umí, až ucho přechází tou krásou. Ale ta dechovka, co flašinetu dvakrát vypomáhá, ta je taky výtečná. Takový muzikantský žertík, že? Já si to myslel. Dlouho jsem se tak nepobavil. Ale není všechno sranda, takže v okamžiku, kdy přidáš svým lahodným hlasem zazpívanou trochu filozofie, nezbývá než zasněně vzdychat:
Kdo má co má
ten má co chtěl
kdo má co má
ten v lásce jel
kdo má co má
a má to rád
neví co má
musíš to brátSice nemám tušení, co to všechno znamená, i když to moudro opakuješ nejdřív v divém nu-diskotékovém rytmu, a pak pro nás pomalejší v křehkém ambientním hávu, ale já ti věřím, že je to moudré a hluboké. Zkrátka a dobře za touhle CD plackou je vidět a hlavně slyšet kus poctivé práce. Za tu si ty a tví spolupracovníci zasluhujete řádnou odměnu. A já věřím, že tebe peníze nezkazí, vždyť přece ty už dávno víš, že:
Kdo money money má
je money money man
kdo money nehlídá
musí z kola ven.Péťo, mockrát ti děkuji za toto dílo. Připravils mi několik desítek minut (ta poslední desítka, vyplněná mixem již zmíněných dávných hitů, je snad nejkrásnější), na které věru nikdy nezapomenu!