Progresivní rocková skupina Rush nachystala pro své fandy DVD s rozsáhlým koncertním materiálem a pár bonusy navíc. Za svou dlouhou kariéru, kterou skupina začala v osmašedesátém v Torontu, vyprodukovali sedmnáctku řadových desek a drak na přebalu jejich aktuálního DVD "Rush In Rio" slibuje okázalou show, jak se dočtete v následující recenzi.
Pohledem na majestátnou Ježíšovu horu začíná koncertní DVD
Rush s názvem "Rush In Rio". A jde o zajímavý a hlavně neúnosně nadupaný materiál. Za dva roky oslaví
Rush čtyřicet let své působnosti, a to by mohlo znamenat, že jsou jedni z největších archivních kousků, které součásná hard- a progrocková scéna nabízí. Jak si posluchači jistě sami všimli, jejich tvorba se nedá srovnávat s floydovskými popěvky ani yesovskou rafinovaností. Není skupiny, která by se jim chtěla podobat, protože to jednoduše nejde. Někdy rozhozené nástroje nemá na svědomí špatné naladění ani rytmická nepřesnost, naopak, vše je naprosto přesně promyšlenou mozaikou. Materiál na jejich novém koncertním DVD pochází z konce roku 2002 a záběry vryté do placky přeneslo z plochy "Maracana Stadium" celkem dvaadvacet kamer. Tak hurá do reje šlehajícím plamenů!
Přes dvě hodiny hudby zahajuje roztleskávací "Tom Sawyer". Z DD 5.1 se zvuk line jako nárazový vichr, ale to už duní "New World Man". Někomu se možná nemusí zamlouvat spořejší osvětlení na tak velkou scénu. Ale i to má své kouzlo, zvlášť když se do chodu uvede velká obrazovka nad bubeníkovou hlavou. Po tomto krátkém songu se rozezní tvrdší "Roll The Bones", jež svou přesnou rytmickou stránkou uvede známou "Earthshine". Za zády muzikantského trojživelvíka Geddyho Leea rotují bubny tří praček. Jako jeden z hlavních elementů kanadského trojlístku je zpěvákův vysoce posazený vokál snad tím nejvýraznějším aspektem pro
Rush. Možná díky tomuto si lze skupinu naprosto oblíbit, nebo znechutit. Geddyho hlas nikdy nebude patřit do střední sféry a, jak dokazuje svým výkonem, i v třiapadesáti dokáže pět jako v začátcích své hudební kariéry.
V šesté skladbě "YYZ" se hudebníci vyřádí, když mají možnost potrápit své nástroje. Projevují se zde progresivní vlivy, když se kytara překrásně spojuje v jednolitý celek s Geddyho basou. Alexovi se též přezdívá "srdce a duše Rush". Jeho hra totiž spojuje vlivy
Jimiho Hendrixe, Jeffa
Becka a
Erica Claptona; navíc on sám se stal vzorem pro některé začínající kytaráky. V pozvolnější "The Pass" se Alex předvádí ve vší parádě. Ve stejném duchu i tempu se nese další skladba "Bravado", ale jakmile zazní úvodní perdy do škopíků z intra "The Big Money", obecenstvo ožije. Se španělkou za zády uvede zpěvák v začátku pomalejší a notorický song "The Trees". Po drastickém a gradujícím zrychlení se ke skupině přidává rozjásané publikum. V rytmu rychlých triol uvádí muzikantský trojlístek do varu nejednoho posluchače. Dokonce i přes obrazovku proniká elektricky výbojná verva a chuť
Rush ukázat, co je to správný art rock.
Líbezným intrem začíná předposlední část disku s číslem "1" na líci. Rostoucí melodie neopouštějí scénu a je až s podivem, jak dokážou tito tři chlápci rozproudit život v tak obrovské mase lidí, která se na ně přišla podívat. S podobnou náladou
Rush předvádějí "Natural Science". Tady dostal prostor hlavně zpěvák. Za skořápkou pomalého zpěvu se v pozadí skrývá vařící rytmus s neklidným staccatem. Osvětlovačův um dodává celé scenérii více dramatického nádechu. Alex si střihne bleskové sólíčko, za které by se nemusel stydět ani ten nejspeedovější kytarák. Koncert je v plném proudu a divák se s následující "One Little Victory" přehoupne do druhé části záznamu. Na obrazovce za bubeníkem se probouzí drak a s plamenem, který vyšlehne ze svých útrob ohňovou spršku a na pódiu se hned nato rozžehnou ohňomety. Bombastický začátek vítězné epopeje se překulí do pecky "Driven" a další světoznámý popěvek "Ghost Rider" zahájí sám trojživelník Geddy na svou všemocnou basu. Nenápadné zklidnění prořízne laserově zelený paprsek, "Dreamline" začíná. Podobný světelný důvtip je patrný i z "Red Sector A" - to když zezadu problikává tlumeně rudá zář. Jak
Rush na začátku nasadili, tak stále hrají. Obdivuhodná výdrž.
Další stejně působivé kousky není třeba jmenovat, protože už by bylo zapotřebí něčeho výjimečného, elektricky výbušného a jiskřivého, přesně jak začíná škopková exhibice u "O Baterista". Překvapené publikum hledí na Alexe a Geddyho, když tito dva muzikanti zasedají na židle a spouštějí na španělky "Resist". Baladický motiv přeruší najedovatělá "2112". Nevypočitatelnými ranami se střídá s rykotem z kotle. Okázalá atmosféra plná obdivu nad dovedností a tvůrčím duchem jdoucí ruku v ruce s nehasnoucí muzikantskou chemií ovládá každého posluchače. Sám trojlístek se svíjí v melodických orgiích a po instrumentální desetiminutovce zapojuje Geddy znova hlasivky. Jako pár posledních songů si formace vybrala "By-Tor And The Snow Dog / Cygnus X-1" a "Working Man". Svižné a radostné tempo vynahrazuje posluchačům fakt, že
Rush v Riu již brzy skončí se svým uměleckým projevem a vše se zas vrátí do stereotypní nudy.
Druhé DVD otevírá ohnivá koule, pěkná hrátka pro nejednoho grafika. Disk nabízí dokument "The Boys In Brazil" popisující příjezd
Rush na letiště, kde s Evianem v ruce rozdají nejeden podpis a nejedna fanynka uroní slzu. Ještě se udělá nějaká ta fotečka a hurá do práce, bude se zkoušet a zkoušet. Dokumentární film popisuje den po dni a sem tam je okořeněný hláškou některého z hráčů. K závěru nahlédne divák na chystání obří hrací scény a navštíví zvukovou zkoušku. V další sekci si je možno prohlédnout záznamy skladeb, kde jsou záběry snímané několika kamerami - vždy alespoň na dva různé hráče a publikum. Takto jsou provedeny tři skladby - "YYZ", "O Baterista" a "La Villa Strangiato".
Asi čtyři hodiny materiálu na dvou DVD je slušná nálož na dlouhé odpoledne. Skoro třicet skladeb na prvním disku je jakýmsi průřezem těch "the best" kousků, co
Rush dokázali vytvořit. DVD set potěší zarytého fanouška i začátečníka, který se chce nechat zasvětit do rozsáhlé progrockové scény. Prostě povedená kompozice koncertu a bonusových třešniček, ale k úplné grandiozitě toho ještě trocha chybí, například fotogalerie a nějaký ten klip, pokud skupina má.
-
Teda toto... (Petr, 05.06.2006 08:52) Reagovat
...lze vydat na musicserveru? Rush mám rád, ale článek bohužel připomíná vypocený úkol, zadaný v prvním ročníku na gymplu v hodině tvůrčího psaní, někdy odpoledne po vyučování. Nechybí tomu sice nadšení, snad i obdiv k muzice kapely, výsledkem je ale pouze schopnost napsat k některým písničkám jejich názvy a pokusit se o popis světelných efektů a neuměle i průběhu show, schází ale něco víc (tedy to, co lze většinou najít u jiných recenzí). Co ale o Rush říct víc, než že jsou 3, že to všechno perfektně zvládnout zahrát a že se natřískaný brazilský stadion úžasně bavil? Že je Tom Saywer roztleskávací? Ghost rider světoznámý popěvek a že za 2 roky oslaví kapela čtyřicítku (když předloni jeli tour ke 30. výročí)? Osobně bych dopsal, že koncert v Riu proběhl na úplný závěr turné Vapor trails, kterým se Rush vrátili po několikaleté přestávce zpátky na scénu, že v Brazílii pršelo tak moc, že se nevědělo, jestli se akce vůbec uskuteční atd. atd. To všechno je v dokumentu, kde ale mluví jen Alex a Geddy, bubeník Neil Peart je v ústraní (aby se ho nějaký ňouma třeba neptal na úmrtí manželky a dcery). Easter eggs tvoří jen 1 písnička z archivního TV vystoupení + animovaný filmeček pouštěný při koncertě na obrazovce při By-tor and the snow dog. DVD je šíleně dlouhé a i když je to super muzika, show je zanedlouho nudné a osobně mi schází prostřihy do šaten, cestování, starší koncertní záběry aj. Vzhledem k tomu, že jde ale o úplně první DVD Rush, nelze nic namítat.
-
Aktuální DVD ??????? (Hugo (Boss), 05.06.2006 12:11) Reagovat
To je trochu omyl. Tohle DVD je staré už více než 2 roky. Nehledě na to, že loni vyšlo ještě našlapanější DVD Rush R30-a to je už naprostá bomba! Rio je dobré, ale zvuk je dost špatný. R30 nemá chybu
-
Mně se článek líbí (Grom, 05.06.2006 12:51) Reagovat
Zdravím, co člověk, to názor, ale já jsem s úrovní článku spokojen. Z DVD mám - stejně jako autorka - velmi pozitivní dojem (ale musím podotknout, že zde zmiňované nové DVD jsem zatím neviděl). Jen malý dodatek - neznám plně historii skupiny, ale dle Wikipedie byla založena 1968, takže těch 40 let není tak úplně mimo mísu ;). DVD je skutečně hodně obsáhlé a autorka se při psaní občas trochu rozjela, ale celkově OK :)
-
Ach ano... (Petr, 05.06.2006 14:34) Reagovat
...autorka se opravdu moc rozjela. Homoli cukru přejmenovala na Ježíšovu horu (socha džejsí na ní sice stojí, jinak je to ale kopec Corcovado), ten světoznámý popěvek Ghost rider je pouze jedna ze skladeb na tehdy novém CD a o nějaké proslulosti nemůže bý ani řeč. Zvuk je ze začátku hodně špatný, řev publika kapelu přehlušuje, vyloženě to vadí, i když se to po čase srovná. Na scéně měli (pokud se nepletu) 2 sušičky prádla (s okýnkem jako pračka), které po koncertě oba kytaristé otevřeli a rozházeli z nich do předních řad trika Rush. Chybí aspoň několik názvů alb, což by mne přesvědčilo, že autorka tuhle hudbu fakt zná a že to tedy není jen pokorně/povinně napsaný textík na balíček DVD, který z Universalu přišel před lety a který teď náhodně (společně s tím DVD Kiss) v redakci objevili. DVD fajn, recenze blbá.
-
suhlas (misislav, 05.06.2006 15:48) Reagovat
Suhlasim s uz napisanym,ale jedna vec mi vadi.Neviem ci to ma na svedomi producent,reziser alebo kapela.A to su rychle strihi,striedanie obrazu.Ale to je vlastne na vsetkich ich vydanych koncertoch(VHS).Naco je tam 22 kamier?Aby ich potom prepinali v takom tempe ze z toho boli hlava?Rad som si pozrel koncert SARS Toronto.Cast bola za bieleho dna a bez efektov ale to bolo OK lebo som si vychutnal zabery ktore na oficialno videu neuvidim.