Bránická kapela Tři sestry je známá tím, že jakékoli své výročí ráda oslaví. Proto jsme se v poslední době dočkali pátnáctého výročí, co Tři sestry byly (pily?) na Kovárně na plech. Zažili jsme oslavy plnoletosti a nyní rekapitulují celou dvacetiletku. Vybrali si k tomu záznam loňského vystoupení z pražského koupaliště Džbán. Po DVD se tedy nyní dostává i na audio nosič. A to by to nebyly Tři sestry, aby nebyl něčím zvláštní a neměl něco, kvůli čemu stojí za koupi i těm, co mají celou diskografii. V minulé řadovce "Na eXX" byl jako bonus pivní tácek, na živáku je to zpěvníček i s akordy a především dva nové songy.

Po stisknutí Play vás překvapí dvě věci. Jednak je to opravdu výborný zvuk, co ze záznamu dokázal vymáčknout Milan Cimfe, jednak je to ten šílený nával energie, který se na vás okamžitě vyvalí při úvodní "Ztrátě imunity". Je vidět, že tu už by dokázali zahrát i poslepu ve čtyři ráno. Nic naplat, Sestry jsou naživo prostě lepší než z řadovek. Dávají do toho větší úsilí, má to koule, je v tom víc energie a hlavně mají tak široký výběr ze svého repertoáru, že si každý najde tu svoji část koncertu, kvůli které mu stojí za to přijít. Soubor kreténů se naštěstí neštítí sáhnout do minulosti, a tak se svého prostoru dočkají třeba legendární "Metalice" nebo drsným hlasem Sahuly opatřený "Pépa motorkář". Při pohledu na tracklist dole vám musí dojít, že koncert v závěru skvěle vygraduje. "Mexiko", "Kovárna" a "Průša" vedle sebe, to už je naživo nějaký nápor a z desky můžete pouze litovat, jestli jste s nimi ještě neměli koncertní čest. Osobně postrádám hlavně "Sovy v mazutu", které jsou na koncertě s protaženým refrénem velmi dobré. Chápu, že se do zhruba sedmdesáti minut nevejde vše, co by kdo chtěl, ale proč zrovna "Sovy v mazutu"...

Trochu nudně působí Fanánkovy proslovy mezi písněmi, škoda, protože jinak většinou hýří vtipem. Tady se omezil pouze na nijak originální vítání pozvaných protagonistů a decentní uvádění písní. Závěrečná "Modlitba pro partu" je jako stvořená pro zakončování koncertů. Celá kapela postupně, jeden po druhém, odloží své nástroje a odcházejí, dokud nezbude pouze Zdeněk s Kapitánem Korkoránem doprovázeni Vránou, kteří si ještě naposled hodí sólo a odejdou také. Působivé, myslím, že i z tohoto alba je závěrečná pohoda velmi dobře patrná a vás dozajista strhne také. Co na tom, že podobný trik s postupným odcházením hudebníků už dávno použili třeba U2? Závěrečné dva bonusy jsou průměrné, nemyslím si, že se v silném playlistu Tří sester udrží déle. Nesou se v duchu posledních dvou alb, ale nejsou ničím výrazné. Tedy "Nad Bechyní" je opatřena jasně fanánkovským (rozuměj chytře vtipným) textem.

V bookletu slibují, že se sejdeme na padesátinách. Na Vlachovce. Už teď se těším, Tři sestry rozhodně nepůsobí vyčpěle. Naopak, možná teď jsou na vrcholu. Nebojím se ani toho, že by se snad časem zesměšnili jako třeba Katapult. Na to, že už to nejsou žádní mladí punkýši, oslovují i generaci mladší. Asi to bude tím, že u nás nemají v tomto směru obdoby. Díky za ně. Moře do Písku, sobě malý pole ropy, a aby tu Tři sestry dlouho zanechaly stopy!