Když je Valentýn, poblázněný národ český dělá věci divné. Velkoměsta halí se do červené a růžové, srdíček je všude tolik, že i samotným Southpaw se dělá špatně, a všichni mají takovou druhou vánoční náladu. Jsou protivní, protože zas nemaj' dost prachů na to, aby té své slečně/tomu svýmu borcovi koupili to, si ona/on tak přeje. Kytky jsou out (co na tom, že není problém utratit za kytici, která má v sobě zakomponované části cihel, trojciferné sumy), do módy jdou zamilovaná cédéčka. Jedním z nich by moc a moc chtěla být i růžová (jak jinak?) placka nazvaná "Líbej mě".

Pravda, recenze jde tak trochu s křížem po funuse, ale ono když se to vezme kolem a kolem, není třeba toho zvlášť litovat. Kompilačka nabízí osmnáct písní v česko-slovenském stylu, čímž je myšlen pop na obludný způsob, na který má tato kotlina v podstatě trademark. Spojení skvělého hlasového potenciálu s mizernou produkcí (Vondráčková, Bílá, Machálková, Muk), spojení skvělé produkce s mizerným hlasem (pro někoho Kryštof, Divokej Bill), spojení mizerného hlasu s mizernou produkcí (Damiens), písně, které člověk při troše štěstí dosud neslyšel (Pancho, Basiková), semiaktuální hitovky (Savka, Frühlingová) a pár výjimek, které kompilaci nutí odporovat zákonu Archimédovu (Filipová & Zich, Kryštof, Buty a, budiž, i ti Eláni - to je osobní).

Všechny skladby jsou pochopitelně o lásce, nebo se tam alespoň nějakým způsobem láska objeví. Zdaleka vždy nejde o oplodňováky, okamžik, kdy se hodí si "Líbej mě" pustit, se tak hledá stejně těžko jako člověk, který si výběr poslechne rád. I když ono takových asi pár bude (těch lidí). Což je škoda, ale s tím se nedá nic dělat. Valentýn je zkrátka sviňa. Stejně velká jako protizákaznická ochrana, které není prost ani tento sběr.