Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!

King Crimson prosvištěli Prahou

Vydáno: 16.06.2000 05:00 v sekci Naživo - Hynek Just | foto: facebook interpreta

Před čtyřmi lety hráli King Crimson v Kongresovém sále Paláce kultury. Toto úterý se do Prahy vrátili. Změnili však místo (divadlo Archa) a předvedli i jinou show. A ta stála za to.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
King Crimson logo
© Elephant Talk
Očekávání diváků před koncertem bylo poměrně intenzivní, neboť laťka, kterou si King Crimson nasadili na vystoupení v Kongresovém sále Paláce kultury v červnu 1996, visela velmi vysoko. Alespoň pro mne byl jejich poslední pražský koncert dost dlouhou dobu tím nejlepším ve svém žánru za posledních x let. Došlo tam podle mého k ideálnímu poměru zážitku z hudby se zážitkem z vizuální šou, ani jedna z částí nepřebíjela tu druhou, člověk mohl pocítit, že je blízko čemusi harmonickému, ideálnímu. Většinu efektů zajišťovaly jen vhodně umístěné reflektory (promítání á la Pink Floyd se nekonalo), ze strany muziky byla nejefektivnější paralelní souhra dvou bubeníků, koncert měl zkrátka ještě rytmičtější podhoubí než na deskách a celkový výraz byl říznější a tvrdší.

Toto úterý nás mělo čekat něco docela odlišného, jak se členové kapely (mimochodem v nové a okleštěné sestavě - chybí druhý basista Tony Levin a druhý bubeník Bill Bruford) prořekli v pondělní Mladé Frontě. Ke klasickému koncertnímu repertoáru procházejícímu celé období tvorby se vracet nechtějí (mají ho patrně přehraný a přeposlouchaný, vždyť jim také každou chvilku vychází nějaká live-deska), skladby, které na koncertě zaznějí, budou maximálně sedm let staré (poslední tři řadová alba), se zvukem starých King Crimson, stylově by rádi kromě obvyklého punkově-minimalisticko-klasicko-jazz-rockového lavírování zabrousili i do tanečnějších sfér... A jak slíbili, tak učinili.

Už při letmém pohledu na scénu s příchodem do sálu bylo zřejmé, že zážitky z koncertu se budou odehrávat v docela jiných intencích. Když pominu skromně vystrojené pódium, kde kromě aparatury, nástrojů, obřích zesilovačů a tun krabiček po zemi vlastně nic nebylo, nemohl jsem si nevšimnout „bicí soupravy", v uvozovkách proto, že ve skutečnosti vůbec bicí nebyla, pouze ji obrysově imitovala. Ano, ta kapela, která staví na čistém a propracovaném zvuku (potažmo zvuku bicích), ta kapela, ve které, když hráli dva bubeníci současně, tak jedině přibrala na intenzitě výrazu, si na pódium klidně postaví nějakou pseudorepliku padových bicích z osmdesátých let. Uznávám, člověk by neměl mít přesudky, 80ies měly své kouzlo a buďme jim vděčni za to, že zahájilly revoluci zvukových experimentů, proč se k nim ale vracet, když vývoj šel dál a prostředky se zdokonalily? Poslední jiskřičku naděje ve mně živila víra v to, že z té podivné soupravy nebudou vylézat zvuky, které se snaží napodobit své živé vzory, že to třeba Pat Mastelotto pojme převratně a důsledně do padů naprogramuje zvuky, které se nebudou stydět, za to, že jsou syntetické (že se ctí obhájí poetiku umělohmotnosti) a všem nám vytře zrak... Ano, vytřel. Tak neinvenčně, uboze a špatně ozvučené a nazvučené bicí jsem snad neslýchával ani na špatných českých deskách z osmdesátých. Je to skvělý bubeník, jak po technické tak po invenční stránce je to ďábel, z toho, co hrál, bylo ale rozumět tak třetině úderů a celý zvuk byl tak divně středový a jednolitý, že dojem ze skladeb bicí spíše kazily.

KC - Trey Gunn
© Elephant Talk
Potud k výtkám a srovnávání s minulým vystoupením. Jinak to byl koncert výtečný a těch doslova pár metrů, které oddělovaly diváky od pódia, bylo pro kontakt s kapelou a vůbec živější atmosféru určující. Teprv teď člověk mohl pohledět přímo do tváře Robertu Frippovi (umělecký vedoucí) či charismatickému zpěvákovi (Andrew Belew, melodický a textový strojvedoucí) a poznat zblízka Frippovu neskutečnou instrumentální vyhranost a um kombinované inženýrským chladným výrazem a naprostý protiklad Belewwa, který se jako jediný neprojevuje tak vážně, uvědoměle a jistě, často se sám pozastavuje nad tím, co z jeho kytarového stroje vylézá a úškllebky upozorňuje na chyby, které se okolo něj dějí (přitom po technické stránce zpěvu je to génius). Frippův styl, přístup a jeho důslednost representuje scénka ze zhruba poloviny koncertu. Nechal si rozsvítit celý sál a prohlásil, že dokud mu údajný mladý muž z publika (existoval skutečně?) neodevzdá fotoaparát, ze kterého údajně pořídil během poslední skladby fotografii, nebudou pokračovat v produkci. Také asi na 10 minut odešli do šatny a nikdo netušil, je-li svědkem nějaké předpřipravené divadelní scénky, nebo gesta dávajícího najevo neústupnost ve věčném boji o autorská práva. Vidět zkrátka střet vystrojenosti, čistoty a živlu je velmi vzácný jev, i když občas jedna z komponent přebíjí tu druhou (dlouhé instrumentálky bez zpěvu měly místy až nudně ušlechtilý ráz). Basista (Trey Gunn) vypadal dost podezřele sám o sobě, natož, když uchopil svou desetistrunnou basu a zahrál na ni kytarové sólo, bubeník měl od pohledu také docela příjemnou image (jen ty strašné bicí, nemohu na ně přestat myslet :-(o).

Vizuální pozadí tentokrát vyřešili velmi jednoduše, na černou plachtu za pódiem pověsili na délku hodně široké bílé (a pravda trochu pomačkané) prostěradlo, na které občas nechali promítnout vzory vzniklé stínem a odrazem ze světel, samo o sobě malinko samoúčelné a hudbu nijak zvlášť neobohacující. Z repertoiru přehráli velkou část pecek z nového alba ("The Construction Of Light" - zdá se být ještě o něco drsnější a rockovější než předcházející "Thrak", i když zvukově je prý podobné stávajícím koncertům), nechyběly hitovky z "Thraku" ("VROOM", "Dinosaur", jako přídavek "Sex Sleep Eat Drink Dream"), nejdál do historie sáhli po předminulém albu "VROOOM" (1994).

Pro ty, kdo viděli King Crimsony poprvé, to musel být (a byl) úžasný koncert, pro ty, kteří nejvíc poslouchají jejich desky z 80.let, samozřejmě také, ti, kdo viděli přecházející pražské vystoupení v Paláci kultury, to musel být především zážitek nesrovnatelný, ve svém objemu a hloubce však o něco chudší. Takže publikum se dělilo na přibližně dvě části - ty nadšené a ty zklamané.

King Crimson, divadlo Archa, 13.6.2000

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Julianna Barwick ‎- Healing Is A Miracle 9/10
Recenze: Julianna Barwick na albu "Healing Is A Miracle" líčí obrazy přírody v přetechnizovaném světě Julianna Barwick miluje přírodu. Miluje ale i technologie a elektronické nástroje. Album "Healing Is A Miracle" je právě o těchto kontrastech, o tom, jak vnímáme přírodu v dnešním přetechnizovaném světě. A o střípcích víry v... čtěte zde
Vydáno: 03.08.2020 00:00 v sekci Recenze
1
Midnight Oil - Diesel and Dust
Zaprášenosti: Midnight Oil - Diesel and Dust Nikoliv AC/DC, nikoliv Kylie Minogue nebo Nick Cave. Ani jeden z těchto interpretů se nehřeje na přední příčce žebříčku stovky nejlepších australských alb všech dob, alespoň jak jej ve své stejnojmenné publikaci prezentoval tým... čtěte zde
Vydáno: 02.08.2020 09:00 v sekci Recenze | Zaprášenosti
3
N.O.H.A., Výstaviště, Praha, 31.7.2020
Naživo: N.O.H.A. fanouškům v Praze vynahradila zrušený koncert na NeFestivalu Po zhruba dvou týdnech od nešťastné události v Ostravě, kterou korunovala pondělní demonstrace na Staroměstském náměstí, se k nám vrátila kapela N.O.H.A. Česko-americko-německo-brazilská formace tak mohla alespoň části domácích... čtěte zde
Vydáno: 01.08.2020 13:00 v sekci Naživo
1
Tomáš Dvořák - Pilgrims Soundtrack 8/10
Recenze: "Pilgrims" je veselým pohádkovým světem podle Floexe Tomáš Dvořák je s tvůrčím týmem Amanita Design spojen už dlouho. Další vzájemnou spoluprací je soundtrack ke krátké počítačové hře "Pilgrims". K pohádkovému dobrodružství Floex vytvořil akusticky veselý a velmi hravý... čtěte zde
Vydáno: 31.07.2020 09:00 v sekci Recenze
1
Hradišťan, Javory Beat, Zámecké nádvoří, Telč, 29.7.2020
Naživo: Hradišťan s Ulrychovými nabídli v Telči pokoru, lidskost a skvělou muziku I v této nejisté době existuje jedna jistota - Prázdniny v Telči. Festival ustál i tlak koronaviru a v pořadí šestý večer hostil krásné koncertní spojení Javorů (respektive Javory Beatu) a Hradišťanu. Více než dvě hodiny krásné... čtěte zde
Vydáno: 30.07.2020 14:38 v sekci Naživo
1
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- King Crimson zahrají po dvou letech v Praze (23.11.2017 12:34)
- Zemřel John Wetton, baskytarista kapel King Crimson a Asia (31.01.2017 20:23)
- Nové desky pro 49. týden (12.12.2016 13:44)
- Naživo: King Crimson v Praze vyučovali historii progresivního rocku (15.09.2016 16:46)
- Členové King Crimson v Praze zahrají největší hity skupiny (29.01.2014 20:13)
- Na Colours Of Ostrava vystoupí formace KTU (07.04.2009 12:14)
- Publicistika: Naše uši do vašich hlav - Hynek Just (14.08.2000 05:00)

ALBUM TÝDNE 31/2020

Julianna Barwick ‎- Healing Is A Miracle

Julianna Barwick miluje přírodu. Miluje ale i technologie a elektronické nástroje. Album "Healing Is A Miracle" je právě o těchto kontrastech, o tom, jak vnímáme přírodu v dnešním přetechnizovaném světě. A o střípcích víry v zázrak jejího uzdravení. Je to nádherná deska.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Po 10.08.
Fource Live: Aiko + Teepee (Střecha Radost, Praha)
So 15.08.
Limp Bizkit (USA) (Forum Karlín, Praha)
Po 17.08.
Giant Rooks (DE) (Rock Café, Praha)
Út 25.08.
Fource Live: Ai Fen + Khoiba (Střecha Radost, Praha)
Po 07.09.
Mighty Oaks (DE) (Rock Café, Praha)
Út 08.09.
Rage Against The Machine (USA) (O2 Arena, Praha)
Pá 11.09.
Matthew Mole (RSA) (Café V lese, Praha)
So 12.09.
Bexey (UK) (Underdogs', Praha)
Po 14.09.
Clock Opera (UK) (Café V lese, Praha)
Út 15.09.
Saint PHNX (UK) (Futurum Music Bar, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Bruno Mars Taylor Swift Lady Gaga Pokáč The Weeknd Rihanna Beyoncé Kryštof Adele Coldplay Sia AC/DC The Cure Madonna Metallica Ewa Farna Britney Spears Rammstein Vypsaná fiXa Kabát
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2020 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver