Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!

King Crimson prosvištěli Prahou

Vydáno: 16.06.2000 05:00 v sekci Naživo - Hynek Just

Před čtyřmi lety hráli King Crimson v Kongresovém sále Paláce kultury. Toto úterý se do Prahy vrátili. Změnili však místo (divadlo Archa) a předvedli i jinou show. A ta stála za to.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
King Crimson logo
© Elephant Talk
Očekávání diváků před koncertem bylo poměrně intenzivní, neboť laťka, kterou si King Crimson nasadili na vystoupení v Kongresovém sále Paláce kultury v červnu 1996, visela velmi vysoko. Alespoň pro mne byl jejich poslední pražský koncert dost dlouhou dobu tím nejlepším ve svém žánru za posledních x let. Došlo tam podle mého k ideálnímu poměru zážitku z hudby se zážitkem z vizuální šou, ani jedna z částí nepřebíjela tu druhou, člověk mohl pocítit, že je blízko čemusi harmonickému, ideálnímu. Většinu efektů zajišťovaly jen vhodně umístěné reflektory (promítání á la Pink Floyd se nekonalo), ze strany muziky byla nejefektivnější paralelní souhra dvou bubeníků, koncert měl zkrátka ještě rytmičtější podhoubí než na deskách a celkový výraz byl říznější a tvrdší.

Toto úterý nás mělo čekat něco docela odlišného, jak se členové kapely (mimochodem v nové a okleštěné sestavě - chybí druhý basista Tony Levin a druhý bubeník Bill Bruford) prořekli v pondělní Mladé Frontě. Ke klasickému koncertnímu repertoáru procházejícímu celé období tvorby se vracet nechtějí (mají ho patrně přehraný a přeposlouchaný, vždyť jim také každou chvilku vychází nějaká live-deska), skladby, které na koncertě zaznějí, budou maximálně sedm let staré (poslední tři řadová alba), se zvukem starých King Crimson, stylově by rádi kromě obvyklého punkově-minimalisticko-klasicko-jazz-rockového lavírování zabrousili i do tanečnějších sfér... A jak slíbili, tak učinili.

Už při letmém pohledu na scénu s příchodem do sálu bylo zřejmé, že zážitky z koncertu se budou odehrávat v docela jiných intencích. Když pominu skromně vystrojené pódium, kde kromě aparatury, nástrojů, obřích zesilovačů a tun krabiček po zemi vlastně nic nebylo, nemohl jsem si nevšimnout „bicí soupravy", v uvozovkách proto, že ve skutečnosti vůbec bicí nebyla, pouze ji obrysově imitovala. Ano, ta kapela, která staví na čistém a propracovaném zvuku (potažmo zvuku bicích), ta kapela, ve které, když hráli dva bubeníci současně, tak jedině přibrala na intenzitě výrazu, si na pódium klidně postaví nějakou pseudorepliku padových bicích z osmdesátých let. Uznávám, člověk by neměl mít přesudky, 80ies měly své kouzlo a buďme jim vděčni za to, že zahájilly revoluci zvukových experimentů, proč se k nim ale vracet, když vývoj šel dál a prostředky se zdokonalily? Poslední jiskřičku naděje ve mně živila víra v to, že z té podivné soupravy nebudou vylézat zvuky, které se snaží napodobit své živé vzory, že to třeba Pat Mastelotto pojme převratně a důsledně do padů naprogramuje zvuky, které se nebudou stydět, za to, že jsou syntetické (že se ctí obhájí poetiku umělohmotnosti) a všem nám vytře zrak... Ano, vytřel. Tak neinvenčně, uboze a špatně ozvučené a nazvučené bicí jsem snad neslýchával ani na špatných českých deskách z osmdesátých. Je to skvělý bubeník, jak po technické tak po invenční stránce je to ďábel, z toho, co hrál, bylo ale rozumět tak třetině úderů a celý zvuk byl tak divně středový a jednolitý, že dojem ze skladeb bicí spíše kazily.

KC - Trey Gunn
© Elephant Talk
Potud k výtkám a srovnávání s minulým vystoupením. Jinak to byl koncert výtečný a těch doslova pár metrů, které oddělovaly diváky od pódia, bylo pro kontakt s kapelou a vůbec živější atmosféru určující. Teprv teď člověk mohl pohledět přímo do tváře Robertu Frippovi (umělecký vedoucí) či charismatickému zpěvákovi (Andrew Belew, melodický a textový strojvedoucí) a poznat zblízka Frippovu neskutečnou instrumentální vyhranost a um kombinované inženýrským chladným výrazem a naprostý protiklad Belewwa, který se jako jediný neprojevuje tak vážně, uvědoměle a jistě, často se sám pozastavuje nad tím, co z jeho kytarového stroje vylézá a úškllebky upozorňuje na chyby, které se okolo něj dějí (přitom po technické stránce zpěvu je to génius). Frippův styl, přístup a jeho důslednost representuje scénka ze zhruba poloviny koncertu. Nechal si rozsvítit celý sál a prohlásil, že dokud mu údajný mladý muž z publika (existoval skutečně?) neodevzdá fotoaparát, ze kterého údajně pořídil během poslední skladby fotografii, nebudou pokračovat v produkci. Také asi na 10 minut odešli do šatny a nikdo netušil, je-li svědkem nějaké předpřipravené divadelní scénky, nebo gesta dávajícího najevo neústupnost ve věčném boji o autorská práva. Vidět zkrátka střet vystrojenosti, čistoty a živlu je velmi vzácný jev, i když občas jedna z komponent přebíjí tu druhou (dlouhé instrumentálky bez zpěvu měly místy až nudně ušlechtilý ráz). Basista (Trey Gunn) vypadal dost podezřele sám o sobě, natož, když uchopil svou desetistrunnou basu a zahrál na ni kytarové sólo, bubeník měl od pohledu také docela příjemnou image (jen ty strašné bicí, nemohu na ně přestat myslet :-(o).

Vizuální pozadí tentokrát vyřešili velmi jednoduše, na černou plachtu za pódiem pověsili na délku hodně široké bílé (a pravda trochu pomačkané) prostěradlo, na které občas nechali promítnout vzory vzniklé stínem a odrazem ze světel, samo o sobě malinko samoúčelné a hudbu nijak zvlášť neobohacující. Z repertoiru přehráli velkou část pecek z nového alba ("The Construction Of Light" - zdá se být ještě o něco drsnější a rockovější než předcházející "Thrak", i když zvukově je prý podobné stávajícím koncertům), nechyběly hitovky z "Thraku" ("VROOM", "Dinosaur", jako přídavek "Sex Sleep Eat Drink Dream"), nejdál do historie sáhli po předminulém albu "VROOOM" (1994).

Pro ty, kdo viděli King Crimsony poprvé, to musel být (a byl) úžasný koncert, pro ty, kteří nejvíc poslouchají jejich desky z 80.let, samozřejmě také, ti, kdo viděli přecházející pražské vystoupení v Paláci kultury, to musel být především zážitek nesrovnatelný, ve svém objemu a hloubce však o něco chudší. Takže publikum se dělilo na přibližně dvě části - ty nadšené a ty zklamané.

King Crimson, divadlo Archa, 13.6.2000

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Nové desky 2/2020 - od Eminema přes Sons Of Apollo po Halsey
Nové desky 2/2020 - od Eminema přes Sons Of Apollo po Halsey Aktuálnímu vydání Nových desek jednoznačně dominují tři jména Eminem, Halsey a Sons Of Apollo. Tuto silnou trojici doplní And You Will Know Us By The Trail Of Dead, popovější Gabrielle Aplin, countryoví Little Big Town, indie folkaři... čtěte zde
Vydáno: 22.01.2020 06:28 v sekci Novinky | Nové desky
0
Pohled do českých hitparád - 3. týden 2020
Novým králem rádiového éteru je DJ Regard, Viktor Sheen přidává další triumf v albovém žebříčku Jediný týden vydrželi ve vedení českého rádiového žebříčku Jonas Brothers s písní "Only Human". Na zlatý stupínek totiž poskočil DJ Regard s "Ride It". Albovému pořadí nadále vládne Viktor Sheen s loňským bestsellerem... čtěte zde
Vydáno: 21.01.2020 21:05 v sekci Novinky | České hitparády
0
Schodiště - Kupředu! 8/10
Recenze: Schodiště jdou "Kupředu!" s nebývalou energií Více než pětatřicet let funguje kapela kolem Martina "Doktora" Krajíčka Schodiště (dříve Nahoru po schodišti dolů band). A na nějaký hudební důchod to zatím nevypadá, protože její lednová novinka "Kupředu!" doslova srší... čtěte zde
Vydáno: 21.01.2020 11:00 v sekci Recenze
2
Když múza přichází na stará kolena. Tvůrčích znovuzrození u nás přibývá
Na okraj: Když múza přichází na stará kolena. Tvůrčích znovuzrození u nás přibývá Vstoupili jsme do nové dekády, avšak zatímco světové hitparády vítají dvacátá léta dravým mládím v podobě americké podivínky Billie Eilish nebo potrhlé Australanky Tones And I, u nás jdeme spíš proti proudu času. Album, o... čtěte zde
Vydáno: 20.01.2020 18:30 v sekci Publicistika | Na okraj
3
Selena Gomez - Rare 8/10
Recenze: Selena Gomez se na albu "Rare" vyzpívala ze svých démonů a bolístek Nenechali na ní nit suchou. Psali, že je zničená, tlustá a psychicky na dně. Mlčky to trpěla. Teď se Selena Gomez vrací s albem "Rare", na kterém dala svým emocím průchod. Je na něm otevřenější a sebevědomější. A hned v první... čtěte zde
Vydáno: 20.01.2020 00:00 v sekci Recenze
9
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- King Crimson zahrají po dvou letech v Praze (23.11.2017 12:34)
- Zemřel John Wetton, baskytarista kapel King Crimson a Asia (31.01.2017 20:23)
- Nové desky pro 49. týden (12.12.2016 13:44)
- Naživo: King Crimson v Praze vyučovali historii progresivního rocku (15.09.2016 16:46)
- Členové King Crimson v Praze zahrají největší hity skupiny (29.01.2014 20:13)
- Na Colours Of Ostrava vystoupí formace KTU (07.04.2009 12:14)
- Publicistika: Naše uši do vašich hlav - Hynek Just (14.08.2000 05:00)

ALBUM TÝDNE 03/2020

Selena Gomez
Rare

Nenechali na ní nit suchou. Psali, že je zničená, tlustá a psychicky na dně. Mlčky to trpěla. Teď se Selena Gomez vrací s albem "Rare", na kterém dala svým emocím průchod. Je na něm otevřenější a sebevědomější. A hned v první písni zpívá: "Nejsem dokonalá, ale vím, že jsem jedinečná."

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

So 25.01.
Michael Malarkey (USA) (Roxy, Praha)
So 25.01.
Devendra Banhart (USA) (Palác Akropolis, Praha)
Ne 26.01.
The Murder Capital (IRL) (Underdogs', Praha)
Ne 26.01.
Beacon (USA) (Café V lese, Praha)
Út 28.01.
James Arthur (UK) (Forum Karlín, Praha)
Ne 02.02.
Keane (UK) (Forum Karlín, Praha)
Po 03.02.
Melanie Martinez (USA) (Forum Karlín, Praha)
St 05.02.
teepee (Lucerna Music Bar, Praha)
Po 10.02.
Lindemann (DE/SWE) (O2 Universum, Praha)
Pá 14.02.
Five Finger Death Punch + Megadeth + Bad Wolves (Tipsport Arena, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Mandrage Coldplay Kapitán Demo Rihanna Kryštof Ed Sheeran Adele AC/DC Lady Gaga Sia Britney Spears Beyoncé Madonna The Cure Metallica Ewa Farna Panic! At The Disco Marek Ztracený Chinaski Taylor Swift
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2020 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver