Na začátek by bylo fér si objasnit, cože to ty ceny ALMA jsou. Je to zkratka Acropolis Live Music Awards a jedná se o udílení cen v celkem šesti kategoriích (Rock & Pop, World music, Hip hop & R&B, Folk-jazz-blues, Electronic Music, Akce/koncert roku) za živá vystoupení. O vítězství rozhodlo na dvě stovky odborných porotců, kteří vybírali ze čtyř nominovaných v každé kategorii. Letos nově mohla hlasovat i široká veřejnost, ale zvlášť. Tudíž máme v každé kategorii vlastně dva vítěze. Jsou to jediné ceny, které se u nás udílí za koncertní činnost, tudíž si zaslouží pozornost. Navíc díky předávání v malém prostoru Akropole jsou takovým protipólem třeba stále honosněji a pompézněji pojímaným Andělům, které pořádá Akademie populární hudby.

Tak dost formalit a jdeme se věnovat samotnému průběhu večera. Skoro už takovou tradicí se v Paláci Akropolis stalo posunutí avizovaného začátku, a tak místo startu v 19:00 se teprve v 19:15 začali do Akropole vpouštět první diváci. Když se na pódiu objevili moderátoři večera Veronika Štěfanová a Pavel Kučera, postávalo v klubu takových čtyřicet zvědavců. Mírné zděšení naštěstí vzalo za své a v průběhu večera se sál zcela zaplnil. Moderátorská dvojice se proto dlouho nezdržela a uvedla prvního hosta - rómský živel Gulo Čar. Ti se jako obvykle s ničím nemazali, a tak Irena Horváthová se svojí smečkou okamžitě vlila všem přítomným energii do žil v té nejvyšší možné míře. Předvedli set pěti písniček a hlavně ukázali i svoje novinky z "Gipsy Goes To Hollywood". Jejich nové CD jsem ještě neslyšel, tudíž jsem byl zvědavý, s čím přijdou a co vymyslela producentská ruka Douga Wimbishe. Zdá se, že se dočkáme ještě agresivnějšího funku opepřeného rómským temperamentem, než jsme byli zvyklí z minulých alb. Nálož energie doprovázená pro Gulo Čar tak typickým jucháním a tančením na pódiu opět nezklamala. Mají to holt v krvi a je obdivuhodné, jak jim to šlape. Na ještě rozpálené pódium si dala trochu nervózní moderátorská dvojice druhé dostaveníčko, na řadu přišlo první vyhlášení. U každé kategorie se promítali na plátno krátké spoty doprovázené komentářem Veroniky Štěfanové. Problém byl, že byl slyšet mnohem víc zvuk spotu a komentáři nebylo rozumět. Škoda, že se zvukaři vzpamatovali až u třetí kategorie. Vyhlášení probíhalo jakože vylosováním z točícího kola a vytažením náhodného nominovaného. Samozřejmě všichni v sále věděli, že je to jen naoko a o vítězi rozhodovala porota. Na vše dohlížel oslizlý notář Nemyl Zápotek, který měl rovněž za úkol vždy přečíst vítěze, což mu činilo nemalé problémy (zejména pak slovo Illustratosphere). Moderátorská dvojice si zřejmě vzala za vzor Českého lva a snažila se o podobný humor. Snaha byla, byli dobře připravení a nebýt někdy přílišné nervozity a prvoplánovosti, uspěli by na jedničku. I takhle mi ale někdy ujížděly koutky a určitě si oba moderátoři zaslouží pochvalu. Co by za takovýhle výkon dali mnozí naši přední uvaděči...

Jako druzí byli se svým akustickým dvacetiminutovým vystoupeníčkem na řadě Tata Bojs. Na tuhle lahůdku s vypnutým proudem jsem se opravdu hodně těšil a Tatáči nezklamali. Začali "Jednotkou času" s dvěmi akustickými kytarami, klavírem a bicími. Trošku jsem podezíral na klavír hrajícího stálého hosta Tata Bojs Jiřího Hradila, že si propůjčil klavír od Coldplay z jejich "Clocks". Už samo "Jednotka času" - "Clocks" k tomu vybízí. Následovala pomaloučká a nádherně akusticky vychytaná "Náměsíčná". Poté bylo vystoupení přerušeno zástupcem vydavatelství Warner Music, který předal Tata Bojs symbolickou zlatou desku za DVD "Nanotour". Symbolickou proto, že zlatá deska se u nás uděluje za 1500 prodaných kusů. Zjevně překvapení Tata Bojs měli přesto radost. Po opětovném usednutí za nástroje pokračovali písní "Šťastnější" již s Klárkou Nemravovou u mikrofonu. Nevím proč, ale okamžitě po pár odehraných tónech mi v uších naběhlo "Zkamenělý dítě" od Lucie. Jako kamzík rozskákaná skladba nenechala chladného Mardošu, který měl co dělat, aby se při svém poskakování na židličce nepřevrátil a neokusil tvrdost žižkovského podlaží. Koncertní šňůru Nanotour 2 si připomněli skladbou "CVAN" a jako rozlučku zvolili to, co nezklame nikdy - "Attention aux hommes". V perfektním provedení a i s rozhovorovou vložkou Filipa s Louis de Funésem uprostřed se pro tento večer akustičtí Tata Bojs rozloučili a přenechali pódium pro změnu velmi ostře nabitým rave šílencům (v dobrém slova smyslu) ze Skyline. Ti představili čtyři novinky z chystané desky a proběhla i menší stávka Hoffyho Applu, který hraje při jejich show velkou roli. Taneční beaty podpořené syrovým zvukem kytary si své příznivce, kteří to rozpálili, našly, ale Akropole byla ten večer naladěna trochu jinak.

Poslední vystoupení zbylo na Xaviera Baumaxu. Folkový písničkář z Litvínova měl ve stejný den svůj vlastní koncert v pražském klubu Roxy. Naštěstí se stihl včas přesunout a předložit natěšené Akropoli to, co umí nejlépe. Písničkaření s kytarou a osobitě vtipnými texty. V "Ozajstný hip-hop" popíchnul celou hiphopovou scénu a nakonec se mu povedlo zesměšnit i Daniela Landu v zatím nepojmenované písni. Jeho humor, který ne každému je příjemný, se v Akropoli chytl. Podaní, jakým své vystoupení vedl, bylo neodolatelné. Xavier dokonce zazpíval z patra, to když dostal žízeň a nedostal pití, bylo to něco jako: "V Roxy se o mě líp postarali, dokonce mi tam i napít dali, teď mám v ústech strašné sucho voe, a můj hlas zní jako David Koller..." Když po dvaceti minutách odešel a na pódium se vrátili moderátoři, stalo se to, co se stát muselo. Akropole se tak mocně dožadovala přídavku, že nebylo vůbec slyšet, co říkají. Po zhruba pěti minutách marného snažení obou moderátorů rezignovaně odešli a vrátil se Xavier a s ním i euforie. Texty jako "Kultura je plná kultů a Nirvána je plná Kurtů.Ty kurty jsou plný Kordů, zatímco Lourdy jsou plný lordů..." nebo "Stará mama, starý otecko, čo to tu táraš, nerátaš vrecko, požičaj na decko, tu niesme Německo, tu niesú Alpy - prohráli jsme - Mostecko!" Došlo i na Landu: "Jo, jasně, my víme, uprostřed každýho bombra, ukrývá se plno dobra." Nejlepší je, že on si texty dost často dotváří na pódiu, takže se opravdu královsky bavíte. Kdo ještě neviděl, neuvěří. Z desky to není úplně ono, ale naživo fakt mňamka. Je to prostě bourák. Folk's Not Dead!

Celkově lze brát letošní ročník ALMA za vydařený. Jasně, byly menší problémy se zvukem nebo kluci ze Skyline měli moc nahlas odposlechy a celkově bylo vidět, že je to akce ještě v plenkách a pár maličkostí by chtělo doladit, ale za ty minimální finanční náklady a za nápad, to lze odpustit.

VÍTĚZOVÉ:

Nejlepší živě vystupující umělec Rock & Pop
Tata Bojs

Nejlepší živě vystupující umělec World music
Traband

Nejlepší živě vystupující umělec Hip hop a R&B
Bow Wave

Nejlepší živě vystupující umělec Folk, jazz a blues
Dan Bárta & Illustratosphere

Nejlepší živě vystupující umělec Electronic Music
Khoiba

Nejlepší hudební akce / koncert roku
Colours Of Ostrava

Výsledky hlasování veřejnosti najdete zde.

Akropolis Live Music Awards 2005, Palác Akropolis, Praha, 16.2.2006

Fotogalerie: