Dědku, hobluj! aneb Hospodskej bigboš v hospodě secesní

Letí to, přátelé, letí. Důkazy o tom, kterak čas pádí, jsou nám předkládány jeden za druhým. Tak například uvědomujete si, že takový Katapult nám vyhrává již po třicet let? To, jak jistě uznáte, stojí za oslavu. A tu oslavu je pochopitelně moudro zaznamenat pro příští generace, nejlépe na médium veskrze moderní. Dámy a pánové, držte si klobouky, jedeme z kopce, je tu DVD "Long Live Katapult"!

2/10

Katapult - Long Live Katapult

Celkový čas: asi 167 minut

Vydavatel: EMI

Scéna: foyer Měšťanské besedy v Plzni, 21. září 2005. Na pohovce sedí s rozhalenkami, leč ve fracích pánové (zleva) Jiří "Dědek" Šindelář, Oldřich "Olda" Říha a Anatoli "Tolja" Kohout. Dědek a Olda bafají z poctivých, tlustých doutníků, vypouštějíce elegantní chuchvalce dýmu, Tolja na ně upírá pohled plaché, nechápající laně. Pohodové ticho přeruší jako první Olda.

Olda: "Nepudem hrát?"
Dědek: "Asi jo..."
Olda: "Tolja už se těší!"
Dědek: "Vopravdu? No tak teda deme na to..."
Olda: "Já bych rači hulil." (Mocně natáhne z doutníku)
Dědek: "He he he."
Olda: "Dáme posledního páva a deme na to a rozbijem to!" (Vypustí slastně obrovský bílý oblak kouře.)
Tolja: "To je fuška!"
Olda: "Deme!"
Dědek: "HRC!"

Máte-li pocit, že jste právě přečetli kousek ze scénáře některého z filmů nové vlny ze šedesátých let, vězte, že se mýlíte jen nepatrně. Tato scénka se totiž před vašimi zraky odehraje pokaždé, když vložíte do přehrávače nové DVD kapely Katapult. Ovšem ve formanovském stylu se pokračuje i nadále. Parket secesního sálu Měšťanské besedy, kde Kaťáci odehráli svůj koncert ke třicátému výročí fungování skupiny, je totiž zaplněn stolky, kol kterých sedí velmi různorodé publikum, popíjející tu vínko, onde minerálku, nejčastěji však (pochopitelně) pivo. Mezi stolky se proplétají vyšňoření muzikanti, zdraví se se svými věrnými, míříce na jedno ze dvou pódií. Proč dvě pódia? To menší je blíže natěšeným fanouškům, a to možná o celé dva metry! A taky zabírá dost místa, takže sál se tváří jakž takž zaplněně. Prostřihy z hoblujícího Dědka či jednou mohutně sólujícího, podruhé hlasem nastydlého medvěda poetické a slavné refrény pějícího Oldy na číšníky, kasírující čím dál více rozohněné (místy též podroušené) diváky, jsou vskutku zábavné. Širokoúhlý obraz (nevěřte přebalu, píšícím o formátu 4:3) má kvalitu srovnatelnou s lepší televizní inscenací, jediný, mizerně hrající zvukový formát DD 2.0 by strčilo do kapsy každé průměrné cédéčko. Na druhou stranu ty tři akordy jsou pořád stejné a když pějící Olda ("Blues") nebo Dědek ("Růže krepový") marně hledají správný tón, tahá to za uši dostatečně. Dvacet čtyři fláků, víc jak dvě hodiny hitů, atmosféra houstne, sóla, která by i David Gilmour záviděl (když ne pro jejich zoufalou nenápaditost, pak určitě alespoň pro neuvěřitelnou délku). To všechno nemohlo nechat svědky té mimořádné podívané v klidu, takže nikoliv "Někdy příště", nýbrž už při tomto přídavku se před stolky pod pódiem utvořil kotel zvící dobrých deseti párů hrozících rukou.

A komu nestačí ta nadupaná koncertní jízda, má možnost pokračovat další půlhodinku s devaterem klipů a televizních písniček z archivu, čtvrthodinkou Making Of, která skrývá zejména rozhovory se všemi třemi muzikanty, které se nesou v duchu cimrmanovského hesla Nepochválíme-li se sami, nikdo to za nás neudělá, a také čtyřminutovou historickou exkurzí, což je ve skutečnosti obyčejná fotogalerie. Alespoň že ty klipy mají na rozdíl od koncertu trochu rozumně znějící zvuk.

Jen hlupák může váhat, až jednou dostane šanci vyměnit za dvě růže krepový pomocí tiché pošty tenhle pořádnej beat. Někdy příště totiž budou špatný dny plný blues, a to pak i lesní manekýn nebo smutná nevěsta pochopí, že láska je ztracená hra a budou chtít všechno nebo nic. Já před možností mít všechno, co tohle DVD nabízí, volím raději nic, obávaje se, že Katapult nemá na to být víc. Je mi ovšem naprosto jasné, že přes svoji mizernou kvalitu to pro fandy kapely bude ta správná půlnoční závodní dráha.

• živák překonán... (T., 05.02.2006 06:04) Reagovat

  Bavil jsem se ještě víc. Obzvlášť ten poslední odstavec je vydařený. Doneslo se mi mimochodem, že na odpolední tiskovou konferenci před oním "koncertem" prý dorazil celý jeden novinář - fotograf z lokálních novin...
  
  

• asi je to věkem (mým) (pavel, 06.02.2006 08:09) Reagovat

  ….Katapulty mám už od svých školních let rád, jejich první 2 desky s nostalgií a moc rád poslouchám. Pamatuji si na to, jak jsem při návratu z mojí první návštěvy jejich koncertu (cca 1979) mezi dveřma řekl mámě „ty vole to byla paráda“, dodnes si pamatuju některé texty ….. ale při pokusu o shlédnutí jejich současného live provedení (v ČT – předpokládám že na dvd je to a samé) na mne šly mrákoty, tam bylo falešně skoro všechno ! tenkrát jsem jim tu jejich muziku věřil, tentokrát vůbec ne – po cca 15 minutách jsem si přepnul na J.Krause a po jeho skončení jsem znovu zkusil ten jejich živý projev a po dalších dvou písničkách jsem definitivně skončil se sebetrápením.
  Můj dojem z vystoupení byl hrozný, zjistil jsem, že si radši uchovám vzpomínky na to jak do „tmy svítí rudé oči Marshállů“ než abych sledoval rozsvícený sál a pokusy o hraní si na koncert.
  
  

• nepochopeni ( Luděk Š - atribut, 06.02.2006 09:04) Reagovat

  jak může člověk , který nepoznal dobu totality napsat takovou nesmyslnou recenzi na kapelu, která se drží na výsluní již třicet let a která v 70 letech způsobila , že posluchači měli jinou možnost než poslouchat posluhovače režimu jako byli Olympic , Orchestr Ládi Štaidla a Country beat Jiřího Brabce
  
  

• No tak to pr... (Petr, 06.02.2006 09:49) Reagovat

  Sorry, ale naopak jen ten, kdo tu dobu nezažil si nemůže pamatovat, že podlejzaní Katapultu režimu účastmi na Politických písních ap. bylo úplně stejné jako u Olympicu, ne-li ještě horší... A jeho dočasné zatípnutí bylo stejné jako u Pražského výběru - nešlo vůbec o to, že by kapela nějak šla proti režimu, ale protože jejich popularita byla nebezpečně vysoká na společnost, která hlásala, že většina rocku je prohnilá kapitalistická vymoženost. Navíc společnost, které vadili z principu všichni, kdo si cokoliv dělali po svém...
  Resumé je tak jasné - Katapult byl úplně NA STEJNÉ LODI jako Olympic, Janeček, Štajdl a další. Jenomže - ač rozhodně nejsem jejich fanoušek - u Olympicu se dají najít věci, které i po letech jsou k poslouchání, s Katapultem je to tak, jak říká předchozí kolega - v sedmdesátých letech se to dalo, ale dnes je to jen parodie sebe sama...
  
  

• Včas se na to v..... (Eugen Kredenc, 06.02.2006 15:31) Reagovat

  Tak si to tu všechno pěkně pročítám a nezbývá mi než konstatovat, že vše je způsobeno naprostou ztrátou soudnosti
  a ochotě udělat pro prachy úplně všechno. Neumět se zpakovat se včas, aby
  alespoň myšlenka zůstala zachována.
  Nemyslím, že by Katapult byla kapela s ambicemi na víc než je pobavit což v jejich případě fungovalo před 20ti lety,
  nikoliv dnes, kdy je zábavy a mnohem kvalitnější všude kolem nás více než dosti. Jejich DVD je tedy spíše smutným
  než zábavným poohlédnutím zpět.
  
  

Naživo: Apashe s Alinou Pash a dalšími v O2 universu ukázali, že spojení elektroniky se symfonickým orchestrem není nesmysl Neuvěřitelné čtyři hodiny trval program v pražském O2 universu, před jehož začátkem Apashe lákal, ať přijdeme včas, tedy už v 19:30, abychom zažili kompletní show. Náročný páteční večer proto končil až po 23. hodině a... čtěte zde

Vydáno: 07.02.2026 13:43 v sekci Naživo

8/10

Recenze: Peter Lipa se na albu "Je to stále tak" pootevřel mainstreamu, nahrávka šlape i po letech Na sólový debut "Neúprosné ráno" čekal Peter Lipa dlouho. Pozici měl už tehdy stabilní a deska ji jen potvrdila a upevnila. Následující kolekce "Je to stále tak", která vyšla o čtyři roky později, má tak ve zpěvákově diskografii... čtěte zde

Vydáno: 07.02.2026 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Blitz Union - Nejsme prorokové, jen nás baví vymýšlet příběhy. Snažíme se vytvářet silnou komunitu Domácí Blitz Union jsou známí spíše v zahraničí, ale postupně si budují základnu i u nás. V půlce ledna vydali desku "Evolution", na které najdeme jedenáct songů. Nově hrají v pěti členech, přičemž dva jsme mohli vidět v... čtěte zde

Vydáno: 06.02.2026 08:10 v sekci Publicistika | Rozhovory

Českým rádiím vládne David Guetta, streamům Djo. Raye je v hledání manžela stále úspěšnější Po čtyřech týdnech na vrcholu opustila Taylor Swift s "The Fate of Ophelia" vedoucí příčku české rádiové hitparády. V čele ji nahradili David Guetta, Teddy Swims a Tones And I s "Gone Gone Gone". Albovému žebříčku dál kraluje Buka,... čtěte zde

Vydáno: 05.02.2026 08:00 v sekci Novinky | České hitparády

Nejvíc nej: Hudba v roce 2025 napříč žánry aneb Co byste neměli minout podle Honzy Trávníčka? Když jsem začínal psát o muzice, čtenáři i interpreti řešili, jestli danému albu bude udělena šestka, nebo sedmička. Jenže jak hudby vychází čím dál víc, skutečně důležitým faktorem není výsledné číslo, ale to, že se o... čtěte zde

Vydáno: 04.02.2026 20:00 v sekci Publicistika | Nejvíc nej