Kdyby byl někdo někdy v časech zrodu televize prohlásil někde na vydavatelství, že se budou vydávat kompilace hudby z televizní soutěže, byl by se jistě stal dalším nositelem oblečku, do kterého se leze po břichu a z kterého umí vylézt jen Copperfield. A hle! Uplyne pár desítek let a svých soundtracků se dočkávají nejen filmy, ale i televizní seriály, počítačové hry a nově reality show. "První reality show v Česku!" opakovala ad zblblibitum při finále "VyVolených" Tereza Pergnerová. "První soundtrack k reality show v Česku!" může ji kdokoliv směle doplnit. O tom prvním si může každý myslet, co chce. Na existenci soundtracku můžou zapomenout se zcela klidným svědomím všichni.

Jak bylo naznačeno, na fenomén reality show smí mít každý svůj názor. Hudebním dramaturgům Primy ale nelze odpárat fakt, že se činili. Bylo to jako tajná mise hudebního obrození českého národa. V hlavním vysílacím čase se tak z reproduktorů v té době nejsledovanější televizní stanice linuli třeba Télépopmusik, Cinematic Orchestra nebo Röyksopp. Panečku, tohle vydat v rámci cunami merchandisingu, to by se v tom našem Mongolsku (kde já to jen slyšel...?) hned líp žilo. Čtrnáctileté holčičky lačně dolující ze svých starších bratříčků "Clock" Coldplay v remixu od Röyksopp. Koho zajímají Coldplay? Röyksopp přece měli na soundtracku k "VyVoleným" tu pecku "Eple".

Dosti však fantazírování, není radno zapomínat na to, kde soundtrack "VyVolení" vyšel. Dobrovského, Jungmana a Palackého z Primy někdo vyhodil, anebo podplatil, a tak se soundtrack "pyšní" v podstatě Eso-hity. I když, taková hrůza to taky není, přece jen jsou tam Monkey Business, Clou nebo (pravda, osobní srdcová) pecka "Voices" Dario G. Všechno ale v intencích prvního plánu. Všechny momenty překvapení v "Duel Winner Short", nesmyslně roztažené na šest minut, vyplývají jen z toho, že Császár Elöd neumí počítat do osmi, takže virbl skončí o takt dřív, nebo později. Kapitolou samou o sobě jsou hlášky ze show, na kompilaci dosazené na základě diváckého hlasování. Ukažme si na všechny, kdo na cédéčko dostali "zásadní" projevy typu "Mlč, mlč, mlč, prosím, prosím, můžu si nechat ten latexový obleček a bičík? Já už nic nikdy nebudu chtít," zatímco bubákovitý(##!!!#A pak že to nejde!) nemohla z jednoduchého popěvku vytáhnout víc, než vytáhla, na kompilaci pak překvapivě chybí (byť taky profláklá) "Bitter Sweet Symphony" /" class="intos">) Petr Zvěřina zůstane příštím generacím utajen (což je vlastně na druhou stranu dobře, i když tahle empétrojka byla v Česku svého času tou nejstahovanější).

Singlová podoba (v bookletu konečně odhalující pravé autory hudby!