Petr Bende je takové překvapení. Kdo by čekal, že z finalistů druhé řady SuperStar může vyjít i docela dobrá deska? A jemu se to zřejmě - v rámci možností - povedlo. Poté, co Vlasta Horváth vyplivl do světa nejapnou, tancovačkovou muziku (makrorecenze zde), to byl právě Bende, zkušený a protřelý hudebník, kdo se musel ujmout kormidla a zachránit, byť to minimum renomé, které soutěž má. Jeho debut "pb" dostal v úvodní recenzi na musicserveru 7/10. Můžeme prozradit, že i s makrorecenzí se Bende vypořádal slušně a z klání odešel přinejmenším se vztyčenou hlavou.

Petra Hubáčková - 4/10

Další hvězdička z připoťouchlého a pro některé naprosto trapného projektu SuperStar vydala své album. No co naplat, továrna na hudbu si vyrábí své lidi. Ale zase, televizní stanice Nova (taky taková jedna hvězda) si alespoň trošku vylepšila skóre sledovanosti. Už víme, s čím se nám pochlubili jiní - např. Arab Ali Amiri či Anetka, která to dotáhla až na slavíčka. A Peťa Bendů, ten taky vydal tu kulatou placku. Dívala jsem se na jeho CD poněkud skepticky, když na mě nesměle vykouklo z obálky. Ale zas tak hrozné to není, to v žádném případě. Ve skladbě "Nevinnost" je chytlavá melodie. Dalším roztomilým pokusem je "Ty&Já". Celkově bych toto album zařadila k těm lepším, rozhodně nepatří k úplným srágorám, ale k vrcholu vede cesta dlouhá. Jedna skladba mě opravdu překvapila, a to "Chvíle". Je úplně jiná, jemná, proudí jako závan čerstvého vzduchu mezi tou haldou přetvářky. Ale i tak. Za těch pár opravdu nápaditých skladeb dávám albu čtyři cejchy. Za toho kohouta, co má Petr na hlavě, za to mu nic dát nemůžu...

Dan Hájek - 6/10

Už mi pomalu z těch všech Superstárů začíná pěkně hrabat, ale zatím se naštěstí neprojevily žádné trvalé následky. Každý to válí na jiné frontě a ve finále se letošní vlně směje ta, která drtila slovenskou obdobu této soutěže. Nepočítám loňské finalisty, kteří přeci jen už začínají směrovat přímo za svým okruhem posluchačů. Proto jsem nominoval zajímavou trojici pro porovnání. Českou stranu budou prezentovat Vlasta Horváth a Petr Bende, ze Slovenska byl vylosován Samuel Tomeček. Všichni mají zhruba stejné startovací podmínky - na deskách se autorsky spolupodíleli a prosadili si hraní vlastní kapely. Po všech plusech a mínusech z tohoto boje nejhůře dopadl Vlasta, jeho počin je viditelně nejslabší. O vítězství se tedy poperou Petr a Samo. Petr na své desce "pb" má většinu písní vlastních a je i více pestré - od vydařeného folklórního výletu "Nad horů svítá" přes jasné hitovky "Nevinnost", "Ty & já" a "Anděl perutí mách", zhudebněnou báseň "Sonáta" (Jiří Žáček) v písni "Pianovka" a konče u elektronikou prošpikované "Do očí se mi dívej". Jen škoda, že to album jako v případě Vlasty je tak strašně dlouhé a vyplavou na povrch slabší chvilky. S kolegou Franzem jsme s nadsázkou konstatovali, že to je tím, že chtějí dát ven co nejvíce věcí, když jim možná nikdo další desku už nevydá. Pak tu máme zatím moc nezmíněného černého koně celého klání Samo Tomečka, jehož "Mladý a drzý" vede díky vyrovnanosti. Když to tedy vezmu kolem a kolem, nezbývá tedy nic jiného, než Petrovi nafařit šest z deseti.

Lukáš Franz - 6/10

Dneska nemám "perfect day", navíc se mi nelíbí Petrův účes. Objektivní recenze je v tuhle chvíli mrtvým pojmem. Kdybych už tehdy v červnu měl mobil s paušálním poplatkem tři sta korun měsíčně + sto volných SMS do všech sítí + volných padesát minut do všech sítí, určitě bych jeden hlas poslal Vlastovi "Vlastíkovi" Horváthovi. O pár měsíců by se na místo mé hlavy objevil velký párek s nápisem "Sucker!". Žít v animovaném filmu musí být legrace. Petr Bende předčil svým debutem (kam se poděla deska natočená už před SuperStar? napište si moje jméno na waiting-/wish- list.) vítěze druhého ročníku "továrny na hvězdy" o několik koňských délek. Hudba a celkový zvuk nepůsobí jako z roku 1985, respektive jako hudba u kolotočů nebo z cirkusových ampliónů v roce 1985. Petr si může na předloktí nechat vytetovat "MODERN" (kdo pozná odkaz?). Třeba track s kolegyní z SS (ošklivá zkratka) Gábou - "Let vážkám závidím" - je parádní. Na "pb" mi vadí jenom jedna věc, bohužel se táhne celým diskem. Celou hodinu. Co ty texty, Petře? Nelíbí se mi ani trochu. Ani trochu. Jako tvůj účes. Škoda.

Ondřej Pravda - 6/10

Supestar jsem asi jako jeden z mála odzíval, ale že ve finále byl Petr Bende, který v muzice nebyl žádný zelenáč, jsem zachytil, uniknout tomu nešlo. Tušil jsem, že jeho deska bude asi do rocku, a i kdyby ne, fotky s kytarou v bookletu by mi napověděly. Jak mohl pan Vlasák přijít na to, že by snad byl hlasem podobný Bonovi, jsem fakt nepochopil, to už jde mimo subjektivní názor, to je zbožné přání. Střihavka ano, při poslechu celé desky je těžké se tomu srovnání vyhnout. Ale nevyzní pro Bendeho vždy špatně. Ano, jsou tady zvukově sice novější, ale pořád zábavovky typu "Vstávej" nebo unifikovaná ("irská" fujara tomu nepomůže), rádoby rocková balada "Chvíle", které si zaslouží zapomnění. Rockové aranžmá lidovek by měl nechat Čechomoru, "Nad horů svítá" je příliš dlouhá, prospělo by méně smyčců a tím umělé pompy. Ale nejen úvodní dvě skladby mají docela odpich, "Let vážkám závidím" je příjemně jiná (i když zase ty standardní umělé smyčce), jen smysl česky znějícího anglického rapu Al Dhábby v české skladbě mi uniká. I když při svém skládání místy využívá postupů úspěšnějších - v "Anděl perutí mách" si vypůjčil kytarové motivy z "Nothing Else Matters" od Metalliky a u "Do očí se mi dívej" moc poslouchal "Discotheque" od U2 - je třeba ocenit snahu o různý zvuk skladeb, aspoň je deska pestřejší. Škoda, že tuhle snahu sráží příliš dlouhá stopáž několika skladeb. Docela ujdou texty, to je také plus desky. I když Bende není výrazný zpěvák jako Langerová, deska není díky autorskému vkladu tak sterilní, působí uvěřitelněji a trvanlivěji.

Pavel Novák - 7/10

Nejsem žádným příznivcem soutěže, z níž Petr vzešel, a doteď se nenašel jediný člověk, který by mě přesvědčil, že tou skutečnou hvězdou je, aniž by se musel honosit titulem SuperStar. Tohle už ale neplatí od chvíle, kdy jsem si poslechl Petrovu desku. A musím říct, že jsem z ní měl opravdu, ale opravdu strach. O to větší bylo moje překvapení a radost z toho, že všechno dopadlo skvěle! Zároveň se potvrdila moje zkušenost, že když nic nečekáte, můžete být mile překvapeni. Chtěl jsem se vyhnout srovnání s deskou Vlasty Horvátha, ale to prostě nejde. Upřímně řečeno, bylo mi naprosto jedno, kdo letos tu soutěž vyhraje, ale kdybyste mi pustili desky těchto dvou finalistů, řekl bych, že vítězem je Petr. Jeho deska zní neskutečně přirozeně. Jako kdybych si poslechl opravdu zkušeného zpěváka, který už má něco za sebou. A ona je to vlastně pravda. Teď by se mohlo zdát, že Petrova deska je něco naprosto úžasného. To rozhodně nechci říct, ale faktem je, že se poslouchá velmi příjemně. Petr zpívá svoje písničky, nahrál si některé nástroje a vůbec, tohle je JEHO deska a já po dlouhé době, kdy pro mě česká hudební scéna postrádala dobrého zpěváka, který opravdu něco umí, musím říct, že ty časy jsou pryč, protože je tu Petr.

Jára Moravec - 7/10

Jak já tomu Bendemu fandil. Rozhodně zábavnější než popová kreace Horváth. Po Horváthově ztroskotání u recenzentů MS jsem byl zvědav na rockovějšího Petra Bendeho. Obrovským kladem celého alba je rozmanitost, středobodem je samozřejmě poprock á la slabší variace Robbieho s výkyvy do folku, elektroniky a tak podobně. Nechybějí nutné rockové balady na lámání srdíček. Obecně texty jsou povětšinou v druhé osobě, určené nějaké té dívence, což je dost otrava. Nadchla mě "Nad horu svítá", i když jde o právě zmíněnou baladu. Osmou "Vstávej" by klidně mohl zpívat Pepa Vojtek. "Let vážkám závidím" má docela náboj, ale naprosto ho mrví zpěv Gabriely Al Dháby, její projev se mi obvykle líbí, ale agresivní angličtina jí vážně nesedí. Album bylo nesmyslně natáhnuto na víc jak hodinu, až těch sloves v druhé osobě je nějak moc. Milou oddechovkou jsou "Mosty", kdy Petr zpívá velice civilně, uklidňuje to. Celou dobu jsem se nezbavil pocitu jakési chemické příchutě, kterou všichni známe - ty smyčce neznějí úplně opravdově a v momentech, kdy už jde do tvrdého, se zase hned přejde do klidu, aby se náhodou posluchač nezděsil. Ve výsledku však slušný výkon, když vezmeme v potaz, že Bende je autorem skoro všech textů a hudby.

Vojta Kostelecký - 7/10

Předsudky stranou, tohle album je totiž docela milé překvápko. Z šedé superstáří myšky se nám vyklubala bezpochyby největší muzikantská osobnost vzešlá z dosavadních dvou ročníků soutěže. Jasně, můžete namítnout, že ostřílený harcovník Bende s ostatními nestál na stejné startovní čáře, ale to nijak nesnižuje fakt, že si v podstatě sám zkomponoval, nahrál a nazpíval desku, která si zaslouží minimálně respekt. V rámci českého poprockové mainstreamu jde rozhodně o nadprůměrný počin. Při troše fantazie si osobně dovedu představit, že by právě Bende mohl zaplácnout díru na trhu po odumřelé Lucii. Dojímavých ploužáků pro holky ("Mosty", "Řekni mi...") i odpíchnutých vypalovaček pro kluky ("Vstávej") má na skladě dostatek. Hlavní síla desky "pb" tkví v její pestrosti. Při tvorbě aranžmá k jednotlivým skladbám si Bende společně s producentem Milanem Cimfem evidentně vyhráli. Variace na lidové téma ("Nad horů svítá") i jemné laškování s moderními technologiemi a trendy ("Let vážkám závidím", "Do očí se mi dívej") dopadlo vcelku dobře. Jenom škoda těch prázdných textů, v nichž se bůhvíproč pořád dokola mluví o ráji, nebi či andělech. Jo, a taky těch cajdáků je už ke konci trochu moc. Jinak ale všechna čest.

David Věžník - 8/10

Co je křivda? Křivda je dát albu "pb" po prvním poslechu míň než 5/10, po druhém míň než 6/10 a po třetím míň než 7/10. Ta deska je totiž fakt dobrá. Snad nejlepší z obou kol SuperStar. Spojení Bende/Cimfe se zdá být přímo vražedné - zaujme pestrostí nejen hudební (od bigbítu s vlivy Lucie po folk s náznaky Plíhala), ale i producentskou (neskutečná zvuková barevnost - flangery a phasery se to jen hemží). Bende se jako správný rocker třetího tisíciletí nebojí zapojit do svého rocku i elektroniku - důsledkem je nebývalá svěžest. Hraje si s kýčem (piano, irská flétna) a s patosem (smyčce), ale všechno v mezích vkusu. Zpívat anglicky zní světově. Bende však nechce být britskou trendy p*čou, zůstává nohama v kotlině české. A to se mu prostě nedá nevěřit. Z celého "pébéčka" jako dlouhé ostny ční dvě hudební perly: "Nad horů svítá", která během pěti minut pošle do háje celou mnohaletou historii Čechomoru i s Dusilovou, a "Let vážkám závidím", která během svých pěti minut změní náladu (od nechutného říhání - skvěle, Al Dhábba! - a nervózně cholerického breakbeatu přes agresivní rock až po naléhavý smyčcový nářez) tolikrát, že tím směle aspiruje na skladbu roku. Člověku může vadit Bendeho účes, některé texty (ale čert vem bibli, že?) nebo cokoliv jiného, ale jedno je jisté: TAKHLE má znít deska někoho, kdo má na to rozvířit zatuchlý český hudební rybníček. Aneto, Vlasto, proboha, Šárko! Slyšíte to?!

Ondřej Ručka - 8/10

A nakonec to je úplně naopak. Vlastíkovi jsem fandil, u Petra Bendeho jsem stříhal metr a s každým kolem se těšil, že už konečně vypadne, protože mi bylo jasné, že z takového českého bigbíťáka nic kloudného být nemůže. Pendrek! Petr Bende dokázal přesně to, co sliboval a čeho jsem se bál - složil autorské poprockové, snad až bigbítové album, ale světe div se, líbí se mi. Líbí se mi moc a neváhal bych debut Petra Bendeho označit za nejlepší superstáří desku českých luhů a hájů a obecně i za jedno z nejpříjemnějších překvapení roku. Petr Bende dokázal ukázat možná ne originální, ale rozhodně vyfintěný zvuk, naprosto aktuální, místy i s progresivními přesahy na taneční parkety nebo naopak do folklóru (napsané to vypadá strašně, ale na desce to zní výtečně). Nezlobte se na mě, ale deskou "pb" mi Petr Bende udělal radost, logicky se nabízí srovnání s Vlastíkovým "Místem zázraků", jenže obě desky jsou někde jinde, Vlastův pokus bledne a stává se směšným demosnímkem hornodolní tancovačky. Petr míří výš a nepochybuji o tom, že s takovouhle deskou nezapadne a podaří se mu probojovat trvalé místo na naší hudební scéně.

Michal Koch - 8/10

Ne, nevěřil jsem tomu. Nevěřil jsem, že se z druhé řady oné obdivované i zatracované soutěže vyloupne osobnost, která mě přesvědčí, že stojí za to mít doma její desku a opakovaně ji poslouchat. A přesto se tak stalo. Petr Bende na své prvotině totiž dokazuje, že je muzikantem tělem i duší. Neříkám, že tomuhle cédéčku není co vytknout, minimálně občasná přílišná inspirace, kdy se chvílemi musím přesvědčit, jestli jsem neměnil v přehrávači disky a nepustil si něco od Lucie nebo Chinaski. Ale ono zase to poprockové pískoviště není tak velké a nějak se na něj všichni poskládat musí. A když Petr-skladatel vystřihne překrásnou pseudolidovku "Nad horů svítá" nebo naprostou bombu a skladatelsko-aranžérský skvost "Let vážkám závidím", jsou drobná popová klišé zapomenuta. A ptáte-li se, jak to v bednách hraje, mám odpověď jednoznačnou: Sono a Milan Cimfe. Jinými slovy normálně by to bylo za sedm, ale že si Petr dokázal všechny skladby složit, třináct ze čtrnácti textů napsat nebo spolunapsat (navíc většinou texty nikoliv blbé) a ještě nahrát většinu nástrojů vlastními končetinami, přihazuji jeden bodík k dobru. Fakt mě tu desku baví poslouchat.