Finsko je země jako žádná jiná. Češi se tam mohou inspirovat hned z několika důvodů. Předně tamní ekonomikou, která stojí na mocných investicích do výzkumu a do vzdělání, díky čemuž se ze skandinávské země stala v 90. letech vědecko-technologická velmoc. Také nemají - při srovnání s většinou Evropy - takřka žádnou korupci. Finky jsou si rovnější s Finy než běžné Evropanky s běžnými Evropany. Konečně jich je pouhých pět milionů a na kontinentě je dobře známých hned několik finských kapel. HIM, The Rasmus, Nightwish, Apocalyptika a Waltari. Hlavně posledně jmenovaní si zaslouží zvláštní úctu, protože to byli oni, kdo vytáhl finský metal za hranice svérázné země. A teď jsou tu s dalším albem, takřka přesně po roce od vydání "Rare Species". Už nejsou tak profláklí a oblíbení jako v polovině devadesátek, ale pořád si zaslouží pozornost. Záliba v experimentech a ztřeštěných hudebních vylomeninách jim totiž nezmizela. Naopak se na "Blood Sample" opět rozvinula.

Psalo se o tom hodně, ale proč to nezopakovat - "Rare Species" bylo v diskografii Waltari tak trochu podivné album. Skupina na něm zaútočila na posluchače přímočarou electro-rockovou/metalovou muzikou, která měla daleko k dřívější důmyslné žánrové přelétavosti. "Chtěli jsme udělat album jenom tak, prostě si u toho užít, takovej rock'n'roll," obhajoval kapelu frontman Kärtsy. Touha po experimentu ale opět zvítězila, takže "Blood Sample" je všechno, jenom ne snadno uchopitelné album. Musíte se skrz něj pořádně prokousat, musíte lézt kapradím deathmetalu, podhrabat plot z trashe, nechat se unášet poryvem hardrocku, zavzlykat s melancholickým pop-rockem, nechat se potřísnit electro punkem. Je toho strašně moc, až to skoro škodí...

... škodit je možná příliš silné slovo, ale pravdou je, že mouchy si na "Blood Sample" nasedaly, to zase ne že ne. Předně je nahrávka ukrutně dlouhá, když trvá sedmdesát devět minut a čítá sedmnáct písní. To je zkrátka too much. I ten stylový rozlet není tak geniální a zábavný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ano, společná přítomnost více, či méně ostrých kytar "Blood Sample" stmeluje a dělá z něj "rockové" album, ale sami cítíte, že to není zrovna všeříkající škatule. Za každou cenu je někam zařadit není úkolem recenzenta, ale jako posluchač bych uvítal, kdybych mohl sledovat jakousi kostru, jakousi strukturu, již deska ale - hudebně - nemá.

Je však třeba vztyčit ALE. Waltari, jak známo, jsou výteční skladatelé, jimž je primitivnost na hony vzdálena. Vždycky uměli dělat výtečné melodie, a to jim zůstalo vlastní i na "Blood Sample". Vždycky dokázali překvapovat neotřelými aranžemi, to jim taktéž zůstalo. Vždycky dokázali ze žánru, který se rozhodli využít, vysát to nejlepší. A hádejte co? To jim zůstalo vlastní. Takže jak vlastně? Těžko, přetěžko soudit. "Blood Sample" je veskrze dobrá deska, na níž je několik excelentních songů na pomezí hardcore, punku, metalu, hip hopu a dance music (ostatně jako v minulosti), ale celkově to je příliš roztříštěné. Nevadí mi, že Waltari už nejsou proroky, jen se mohli ve studiu trochu krotit. "Blood Sample" mohla být deska mrakodrapová, takhle to je deska paneláková.