Není žádným tajemstvím, že na musicserveru máme Tata Bojs prostě rádi. Jejich poslední řadová deska "Nanoalbum" dostalo 9/10, byla to naše první makrorecenze, záznam z jejich "Nanotour" jsme prohlásili za nejlepší dosavadní české hudební DVD... A rozhodně v nastolené chvále budu pokračovat i v reportu z Nanotour2, z koncertu, který se uskutečnil v brněnské Flédě 24. listopadového dne, léta páně dvoutisící pátého.

Oproti loňské Nanotour bylo už od začátku vystoupení Tata Bojs v Brně koncipováno skromněji, loni to bylo v Semilassu a dokonce i s Jiřím Schmitzerem v roli docenta Tečky, letos se koncert přestěhoval do mnohem skromnějších prostor klubu Fléda, nicméně kdo zažil, ten ví, že Tata Bojs svědčí jak haly a velké sály, tak menší prostory. Na Flédu jsem dorazil poměrně záhy, už kolem osmé hodiny, začátek byl plánován až na devět, starší manželé se mi u vchodu snažili prodat lístek, ale s akreditací jsem se jen usmál. Sál se otevřel před devátou hodinou a ihned se v něm utvořily hloučky fandů a chvíli po úderu deváté nastoupili i vyškovští Here. Bohužel stran jejich tvorby jsem doposud "tabula rasa", takže jsem se bavil pouze coby nezaujatý fanda Tatáčů. Ale to se nejspíš brzy změní, Here totiž předvedli skvělý set, který dokázal propojit prvky taneční hudby s říznými kytarami, skvěle oživili své skladby zpívanou francouzštinou a dokázali svižně rozhýbat nohy mnoha tanečníků. Bohužel takových nás bylo málo a až na ojedinělé ostrůvky kývajících se hlav a roztančených nohou nechali Here (a nezaslouženě) Flédu relativně chladnou. Na to, že hráli jako předkapela, musím pochválit zvukaře za výborný výkon, ale i hudba samotná byla řízná, a co by jistě ocenil kolega Franz, místy Here zněli dost britsky a kytarově. Diváky pobavila i vtipná vložka, kdy se kapela "jako" nemohla u jedné písně čtyřikrát rozehrát a vše jistil přídavek v podobě songu s čistým vokálem zpěvačky Valerie a kytarou. V oblasti Here si jistojistě doplním vzdělání. Bylo kolem desáté, když odešli ze scény.

A pak to v sále zhoustlo. Díky koncertním murphyho zákonům se přede mě postavili dva dlouhánové, proto jsem takřka nezaznamenal, když se okolo dvacáté minuty po desáté objevili na scéně samotní Tatáči. Jenže ejhle, sedli si na přistavené židle, vytáhli akustické kytary a pustili se do unplugged vystoupení. První písní byla "Jednotka času". Po jejím odehrání se slova tradičně chopil Mardoša a uvedl Tata Bojs, no jak jinak než "Dobrý večer, my jsme Tata Bojs z Hanspaulky.", což publikum kvitovalo smíchem. Kytary, klávesy i buben se znovu rozezněly při "Náměsíčné", Klárka došla do "C.V.A.N.", která zněla v unplugged verzi celá jako nějaké country/downtempo skladba od Air. "Štastnější" byla předposlední skladbou části koncertu, kterou Tata Bojs odehráli v sedě. "Attention aux hommes!" v akustické verzi byla správná úleťárna, která publikum rozhýbala a výborně ukončila odpojenou část.

Chvíli se cvičilo s nástroji nahoru dolů a pak nastoupila "Růžová armáda", která Flédu přivedla takřka k výbuchu... Ač tato píseň je mnohými považována za jejich nejslabší, podle mého je kombinace disca a rocku, kterou v ní Tatáči předvádí, navýsost aktuální a proč si to neříct explicitně - má gule a v nich šťávu. "B.M.O. (Black Moving Object)" pralo do natěšených návštěvníků a fandů další várku taneční energie a po nich následovaly "Divnosti". Píseň, která podle mě udělala dnešní Tatáče, je "Maličká" a ta byla hned po "Divnostech" jedním z vrcholů večera, po těch letech už i s nádechem nostalgie. I "Elišce" se podařilo dav rozhýbat, "Pan Tečka" prokázal, že Tata Bojs umí i pěkně přitvrdit. Skvěle publikum pobavil "Vozejček", který zněl na Tata Bojs nezvykle funky, skoro bych řekl, že jako J.A.R. bez dechů. Mardoša k písni připojil zmínku o tom, kterak je ve "Vozejčku" vysamplovaný šéfredaktor Rock & Popu Vojtěch Lindaur. Když předtím už zaznělo "Elišce", musela logicky přijít Klárka a zazpívat i "Tomášovi", no a po téhle písni si Mardoša stěžoval, že se špatným publikem bývá někdy koncert pěkný boj. To nebyl případ tohoto večera, ale preventivně nás upozornil, ať to, že dále zazní "Boj", nebereme negativně. Tatáči opět ukázali svoji temnou stránku, protože takový hardrock, jaký předvedli, by si nestřihli snad ani Audioslave. A pak přišlo "Jaro" a s ním i kupa vzpomínek na propařené večery na gymnáziu. Závěrečná "Geometrická" Flédu vytočila na maximální obrátky, v jedné písní skupina namíchala disco, house i punk a všechno to spolu souznělo a patřilo k sobě. Joj! Nebylo by to samo sebou, aby nezazněly přídavky, když je Fléda chtěla, proto se Milan Cais vrátil k bubnům, Vláďa Bár ke kytaře, Mardoša k base, Jirka Hradil ke klávesám a samozřejmě Klárka k mikrofonu, a zazněl "Virtuální duet". Pak Tatáči zase odběhli, ale vrátili se vznést "Toreadorskou otázku". A pak, pak byl konec (bylo pět minut před půlnocí a rozjezdy byly fuč).

Tata Bojs prostě umí a na tomhle koncertě to dokázali. Milan Cais se značně zlepšil ve zpěvu, Mardoša stárne, a tak už tolik neskáče a nepoletuje po pódiu, scéna byla střídmá a skládala se jen z hlavy iToma a loga Tata Bojs v podobě t/b, ale to jen dokazuje, že Tatáči si nemusí na nic hrát. Jsou v současnosti nejlepší českou kapelou a setlist koncertu prokázal, že by už klidně mohli vydat extrémně nabušenou bestofku. Jedinečný koncert jedinečné kapely, takové to bylo na Flédě.

Tata Bojs, Here, Fléda, Brno, 24.11. 2005