Musím se pochlubit, že vzhledem k tomu, že spolu sdílíme stejné rodné město, měl jsem to štěstí znát Anetu ještě dříve než valná většina republiky. V době, kdy měla ještě daleko do Superstar, chodil jsem na koncerty SPB i kytarového kroužku a když jsem ji slyšel vůbec poprvé (zpívala tehdy "Van Goghovo ucho" od Elánu), běhal mi z té krásy mráz po zádech. Už tehdy mi mé bystré hudebně-publicistické ucho říkalo, že jestli to někdo může dotáhnout pořádně vysoko, pak je to právě Aneta (nevychloubám se, mám na to svědky). Dnes mohu s klidným srdcem a zadostiučiněním říct, že jsem se nemýlil. Aneta je na vrcholu české pop music a my si můžeme vychutnávat jak její řadovou desku, tak nově i záznam koncertu z rodných Říčan, který právě vychází pod titulem "Spousta andělů: koncert".

Pokud jste neměli tu čest být osobně na zaplněném říčanském náměstí, pak vězte, že tento živák věrně zachycuje vše podstatné, co se tam 9. září 2005 událo. Aneta stihla přehrát celé první album, včetně těch největších hitů - "Hříšná těla, křídla motýlí" a "Voda živá". Při druhé jmenované si mohla dokonce chvíli odpočinout, jelikož několikatisícihlavý dav za ni odzpíval refrén s takovou suverenitou, že si až člověk kladl otázku, jaká státní hymna to hraje. Navíc na disku najdeme i obě coververze, které toho večera zazněly. Pochopitelně nemohla chybět Alanis Morissette a její "Thank U", další velmi výrazné oživení přináší i garbageovská "I Think I'm Paranoid". Právě tyto písně snadno předčí některé katalogové kousky z Anetiny desky a řadí se tak k tomu nejlepšímu, co na živáku najdeme. Pomáhá jim v tom i velmi konkrétní a zřetelné nazvučení, které dává prostor kvalitám jednotlivých členů kapely, včetně hostujícího perkusionisty.

Už jsem naznačil asi jedinou Anetinu slabinu, a tou je repertoár. Myslím, že právě Aneta ví lépe než kdokoliv jiný, kde ji tlačí bota, a my pro změnu zase víme, proč tomu tak je. Některé písně na řadové a tedy potažmo i na koncertní desce jsou autorsky jednoduše slabší a troufám si říci, že po druhém albu určitě ze setlistu vypadnou. Nicméně není jich věru příliš a myslím si, že ostatní skladby posluchačům všechny jejich nedostatky plnou měrou vynahradí. Můžete si totiž vychutnat výtečné živé aranže, které výrazně zlepšily hudební zážitek například z "Nebe v loužích" nebo "17", dokonalostí samou je punkem řádně řízlý "Srdcotepec". Naopak trochu ublíženo bylo dle mého soudu již zmíněné písni "Hřísná těla, křídla motýlí" a zejména oné úžasné gradaci, která dostala naživo od kytaristů pěkně na frak.

Celkově musím poznamenat, že "Spousta andělů: koncert" je určitě lepší než její studiový originál. Ať už se týká aranží skladeb, či výkonu a sehranosti kapely, na všech frontách jednoduše vede živé provedení a směle může ve vaší diskografii řadovku nahradit, nemluvě vůbec o tom, že může směle nahradit i velkou část ostatních domácích pop-rockových nahrávek. Teď už nezbývá než se těšit na DVD, kde to všechno konečně i uvidíme, a to bude teprve zážitek jaksepatří.