U Neila Younga se nikdy dopředu nedá odhadnout, s jakou ze svých poloh na nás s další nahrávkou přijde. Těžko říci, je-li to blížícím se stářím, nebo jen prostě momentálním rozpoložením, ale nadupaný rock, zpětné vazby a pověst otce grunge protentokrát nechal zavřené ve spíži. Novinka "Prairie Wind" je klidná, melancholická a místy až komorně tichá. Vedle už názvem evokovaného country tu do kotlíku pan kuchař zamíchal i cohenovské písničkářství, nemalou porci nostalgie, hudební skromnost a úspornost a pochopitelně vše z ohně odstavil dřív, než se stačily úplně vyvařit bluesové kořeny. Výsledkem je příjemná deska, která i mimo kalendář navozuje podzimní nálady.

Posluchače, který měl se starým pánem už alespoň párkrát tu čest, tu sotva něco překvapí. Přesto by závanělo hloupostí odložit ho s tím, že je to album nudné. I když je pravda, že nějakou opravdu silnou píseň, hit, který nezapomenete, byste tu hledali marně. Říkejte tomu fluidum, aura či duchovní rozměr - vším tím Young své vrstevníky převyšuje. Přidejte k tomu opět mistrovskou porci jen zdánlivě snadné jednoduchosti a přirozenosti, a máte odpověď na to, proč se důchod zatím nekoná. Jestli se někdo obával, že z něj po mozkové příhodě, která ho před časem postihla, zbude jen vyšeptalý stařík, marně navazující na svou někdejší slávu, může si s úlevou oddechnout.

S obalem na nás dýchne krása. Design koresponduje s obsahem, poctivě neodfláknutý digipack se obešel bez laminování, a v něm vedle krásného bookletu disk uložený v přebalu. Ten nejen musí nadchnout všechny, kteří smutně vzpomínají na někdejší vnitřní obaly vinylových desek, ale především je praktickou ochranou proti samovolnému vypadnutí. No a pak je tu ještě to DVD. No ano, čtete dobře. Prý že bonus. Jenomže tohle je obsahově bohatší než tak 70 % dévédéček, které se mi zatím dostaly do ruky. Chcete si celé album pustit znovu, ale doplněné obrazem ze studia? Anebo potřetí bez obrazu, ale za to v lepším zvukovém formátu? Přečíst si diskografii a biografii nejen samotného Neila, ale i všech zúčastněných muzikantů? To všechno můžete, ale přesto stejně ještě nebudete s obsahem u konce. Chce to tak volné odpoledne.

Vrátím se k úvodu. Máte rádi podzim? Jestli ano, pak by vás tohle mohlo bavit, i když ten nenápadný pán není váš guru. V opačném případě lze doporučit sice nejen, ale hlavně Youngovým skalním příznivcům, kterých ovšem zase, jak známo, není zrovna málo. A ještě něco: Pokud je vám šestnáct a tahle deska pro vás bude znamenat seznamovací první kontakt a přes své na první pohled staromilství vás bude bavit, pak si buďte jisti, že i s jakoukoliv jinou z jejích několika desítek kolegyň nesáhnete vedle.