HoSHI, to je NOoDa...

21.11.2005 15:30 - Lukáš Franz | foto: facebook interpreta

Mike Shinoda, jedna z hlavních postav nesmírně populárních Linkin Park, si v období mezi jejich druhou a třetí řadovou deskou udělal místo na vlastní projekt. Na pultech hudebních obchodů ho hledejte pod názvem Fort Minor. Pokud Shinodu alespoň trochu znáte, musí vám být nad slunce jasné, že na "The Rising Tied" nepůjde o nic jiného než o hip hop.
6/10

Fort Minor - The Rising Tied

Skladby: Introduction, Remember The Name, Right Now, Petrified, Feel Like Home, Where'd You Go, In Stereo, Back Home, Cigarettes, Believe Me, Get Me Gone, High Road, Kenji, Red To Black, The Battle, Slip Out The Back, Be Somebody, There They Go, The Hard Way
Celkový čas: 62:02
Vydavatel: Warner Music
"Doznání v přímém přenosu!" měl by Blesk na titulce, kdybych byl o ždibec slavnější a uváděl nějakej pořad. Rádio, televize. Koutek recenzí. Debutová deska Mika Shinody sólo. Fort Minor (něco jako Pevnost menšin) a "The Rising Tied" (něco jako "Povstání svázaných"). Během tý show bych musel přiznat, že jsem byl fanouškem Linkin Park. Je to tak. Byl jsem o několik roků mladší a bavili mě. "Hybrid Theory", "Reanimation", "Meteora" - všechno mám doma. Nu-metal. Rap plus zpěv. Ostrý riffy plus populární scratche. I v T-Mobile Areně jsem byl. Vzpomínky? Texty jsem znal všechny, Chester měl sádru, Mr. Hahn za gramcema byl nejlepší a zvuk stál za hovno. Časem mi došlo, že "da best thing" v jejich diskografii je remixový "Reanimation", a tak je v současnosti to s nejmenší vrstvou prachu na svým obalu. Shinodu jsem měl ze všech nejradši. Má dobrou barvu hlasu a přišel mi, že ho to z celejch LP baví nejvíc. Hrál na kytaru i klávesy, remixoval, rapoval i zpíval ("Numb"). Chester akorát kvílel jak nakopnutej do rozkroku. Jó, Linkin Park jsem měl rád. Pak jsem najel na Faith No More - starší, něco jako pre- týhle nu-metalový vlny, a o Empire State Building inteligentnější.

Nečekal jsem, že by Shinoda oznámil něco jinýho, než: "Moje sólová deska bude hip hop." Někde snad dokonce řikal, že hudbu začal chtít dělat potom, co viděl naživo Public Enemy. I když tenhle žánr, přiznávám, není můj obor, byl jsem zvědav. Už na první poslech se vyrojí několik nepříjemných otázek. Přestože ta deska tak příjemně plyne. Šedesát dva minut. Což je vlastně takřka celej repertoár Linkin Park. Ovlivnilo působení v Linkin Park Mika Shinodu natolik, že cokoliv, co teď vyplodí, bude znít jako oni, nebo měl na jejich zvuk prostě takovej vliv? Hádáte správně. "The Rising Tied" zní jako Linkin Park bez kytar a Chestera. Už během druhýho tracku to každýho napadne. Z toho vyplývá jedna zásadní věc - ti, kteří jedou v opravdovým hip hopu týhle desce společně pošlou jedno velký "Fuck Off".

Jenomže o osud "The Rising Tied" se nebojím. Možná, že ji potopí x (kde x je reálné číslo od 1 výš) recenzí, ale posluchačů si najde habaděj. Zafunguje něco jako "ten z Linkin Park" nebo "ta, co jsem slyšel/a, je cool". Dvojka je dost dobře možná, protože uvolněný věci jako "Remember The Name" nebo "Petrified" jsou opravdu docela cool. Obě postavený na docela razantním beatu a se schopností donutit člověka k pohybu. Smůla ale je, že všechno kolem tak jako splývá. Většina materiálu si je podobná jako vejce vejci. Druhej poslech už trochu nudí a třetí kolečko už zvažuju. Věcí, co mě na "The Rising Tied" nějak vzaly, je málo.

"High Road" s veselým mačkáním několika kláves klavíru a na celkovou náladu desky podezřele "ejchuchů" refrénem a "Where'd You Go", při které se nedá nevzpomenout na Eminemovo "Stan" (sampl s ženským hlasem, tady Holly Brook). A párkrát jsem si zakejval hlavou. Na hodinu slabota. Shinodův debut prostě dojíždí na absenci zajímavých momentů. Několik věcí se povedlo a nepochybuju o tom, že se v rádiích chytnou. Jenže - "It's not enough, Mike."


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY