Jedna recenzentská poučka zní, že "čtenář by se neměl oslovovat, protože recenze je útvar maximálně možně subjektivní a oslovování příjemce textu zavání alibismem". No a. Představte si chlapíka kolem pětadvaceti třiceti roků. Budeme mu řikat třeba Drew Baylor. Tak tenhle Drew pracoval v zabezpečený firmě a žil docela spokojenej život. Jenže pak navrhnul výrobek, co způsobil jeho zaměstnavateli krapet (osmicifernou) ztrátu, a skončil na dlažbě. Přítelkyně udělala "pápá" a Drew najel na "highway to hell". Už měl nakročeno jednou nohou přes zábradlí mostu, když v tom přišla zpráva, že mu umírá otec. Neztrácíte se? Ok. Drew se teda vydal zpátky do rodnýho Elizabethtownu za rodinou, kterou roky neviděl, za umírajícím otcem. Uvnitř rozervanej na kusy. Rozhodně ne v pohodě. Jestli jste se v tom neztratili a došli až sem, právě máte v hlavě hrubej obrys příběhu hlavního hrdiny posledního filmu Camerona Crowea - "Elizabethtown". A teď mi řekněte, jakej si k tomu představujete soundtrack...

Venku je tma, protože je půl jedný ráno, ale až se rozední, podzim se ukáže v celý svý kráse. Tváří se kamarádsky. Svítí sluníčko. Za oknem to vypadá jak idylka. Vyjdeš ven, hned tě pleskne studenej vítr přes čumák. Ani se nenaděješ a začne pršet. Kapky deště ti lemujou tvář, začíná ti bejt zima. Prší a pořád fouká ten hnusnej vítr. Jdeš městem, sluchátka na uších. Už když jsem si pustil to instrumentální intro Nancy Wilson, bylo jasný, že to dneska nebude dobrý. Minuta třicet určila náladu dnešního dne. Míjej mě mraky lidí, ale pořád si připadám tak sám. Proč klavír a foukací harmonika zní najednou tak tesknivě? A jo, podzim. Stopa číslo 2 - Tom Petty And The Heartbreakers - je docela dobrej fórek. Pak je tam ještě jednou sám a funguje to stejně.

Pod mou recenzí desky Franz Ferdinand si někdo s pornonickem "xxx" stěžoval, že se nedozvěděl nic o textech. Tady se taky nic nedozvíš, zkus search třeba skrz Google. Nebo mrkni na názvy skladeb, zapoj fantazii a ono to přijde samo. Nepotřebuješ elaboráty. Máš to stejný jako s láskou nebo s tím, když se něco sere. Máš chuť to někomu vysvětlovat - kdo, co, proč? Nemáš. A o těhlech věcech "Elizabethtown" je. Láska a deprese. "Where To Begin", "Long Ride Home", "Hard Times". Možná ještě "Same In Any Language", ale to už je trochu oříšek. Potřebuješ víc? Dej si Pepsi.

Bez mučení se přiznávám, že o lidech, co na týhle desce hrajou, jsem dřív jenom slyšel. Nikdy jsem od nich nic nevyslechl a nehodlám to udělat ani do budoucna. "Elizabethtown: Music From The Motion Picture" si ale doma určitě nechám. Výborná kompilace, se kterou Cameron Crowe dokázal, že muzice rozumí. Vybral to skvěle. Citlivě. Společně s "The Dukes Of Hazzard" a "Goal!" je tahle věc tím nejlepším soundtrackovým zbožím, co se letos objevilo na regálech. Jo, česká premiéra je v prosinci. Třeba se tam potkáme.