Pár minut po deváté, kdy koncert "odpanili" pražští pankáči The Fialky, se zdál být smíchovský sál zaplněn jen řídce a lidé se u pódia srocovali jen pomalu. Nebylo se co divit, protože trojice mladíků v čele s čahounem s The Clash na triku předváděli něco, co se v kombinaci se zpočátku otřesným zvukem dalo považovat spíš za hluk, než za cokoli muzice podobného, a i když se postupně zvuk i repertoár poněkud zlepšily, pořád to znělo hodně začátečnicky. Lidé se už ale pomalu scházeli pod pódiem v očekávání vystoupení následujícího. Nepříliš vydařený support byl rychle zapomenut, jen aby už naběhla Slobodná Európa a vytasila svoje zbraně.

Slobodná Európa, kvůli které se toho večera ve Futuru sešlo přibližně dvě stě punku milovných, předváděla opravdu jiné čáry máry. V pořadí již páté sestavě, tedy kromě zakládajících členů Whisky - zpěv, Sveťo - kytara, Braňo - basa, také Tuleňem za bicími, si všechny přítomné okamžitě podmanila. Whisky s postavou hromotluka zpíval s nasazením a očividnou radostí, a také s nadhledem a charismatem sobě vlastním. Často rozevlátě gestikuloval, občas si přiťukl zlatavým mokem s fanoušky v prvních řadách, sem tam poplácal basáka Braňa po zpocené pleši. Před písničkou "Stará sladovňa", jež vzpomíná na krčmu, v níž se kapela dala před patnácti lety dohromady, poděkoval s plným půllitrem v ruce českému národu za vynález piva, "Aj keď borovička tiež nieje zlá..."

Kapela hrála (samozřejmě) nejzásadnější kousky ze všech tří desek včetně zlidovělých "Pakáreň", "Nikdy to tak nebude", "Relativný pokoj" či "Čo sa stalo s naším životom?", při nichž publikum sborově zpívalo (minimálně) refrény, zařadila jeden song z Whiskyho eponymní sólovky a nezapomněla dát k dobru též parádní předělávku Matuškova nestárnoucího šlágru "Růže z Texasu", jemuž svižný zvuk kytar a punkově klackovitý zpěv vyloženě slušel. Kapela sázela své prudce melodické tříakordovky bez velkých okolků a siláckých gest, s o to větší muzikantskou vyhraností a nestrojenou nonšalancí. Publikum si vyžádalo dva přídavky, v nichž úplně poslední skladbou byla toho večera již podruhé zařazená skladba "Unavený a zničený".

Těžko (byť po výstupu ve Futuru) věštit, na jak dlouho se kapela koncem tohoto roku odmlčí a není zcela jasné ani proč. Důvodů je patrně víc a jedním z nich bude určitě také ten, že se nejeden z této čtveřice už cítí tak, jak se jmenovala poslední písnička zahraná toho podzimního večera.

Slobodná Európa, The Fialky, Futurum, Praha, 29. září 2005

Autorem reportáže je Ondřej Těšínský.