Brzy tomu budou dva roky, co Nierika vydala svůj sedmipísňový debut "Hydroponicum". Jako ochutnávku z chystané novinky nyní předkládá posluchačům singl "Satellite", jenž obsahuje dvě původní písně a dva remixy. Přestože jde o příjemné záležitosti s kvalitním zvukem, faktem zůstává, že jde o pouhou ochutnávku.
Kopřivnická pětice
Nierika vydala svůj debut
"Hydroponicum" na sklonku roku 2003. Čekání na druhou desku se rozhodla zkrátit nejen koncerty, ale i právě vydaným čtyřtrackovým singlem "Satellite". Všeobecný trend příklonu ke kytarám dorazil, jak je slyšet, už i do Kopřivnice, i když v případě Nieriky se dá spíše mluvit o mírném odklonu od elektroniky. Ten je patrný v obou původních písních, které na singlu doplňují dva remixy titulní z nich. Největším kladem zůstává tradičně vysoce kvalitní zvuk nahrávky.
Nierika si nikdy nekladla za cíl ohromovat náročné publikum komplikovanými elektronickými vyhrávkami (přestože na debutu hrála elektronika důležitou roli) a pokud ano, tímto singlem o tyto ambice přišla. "Satellite" dominuje vybrnkávaná smyčka na španělskou kytaru (zvukově zahalenou podobně jako na jejich snad největší pecce "Schwartzblack") a vokál Michala Burgeta. Píseň ve středním tempu rozhodně nezapře bratry Neuwerthovy a chvílemi připomíná
Tata Bojs.
Béčkovou "1 000 000 Different Tomorrows" už nazpívala Monika Lohrerová. I v této písni hrají prim kytary, tentokrát už elektrické, a přestože začíná poměrně líně, v druhé půli se slušně rozjede. Za zmínku také stojí filozofický refrén:
"There is only one today and million different tomorrows." Na singlu jsou ještě dva remixy "Satellite".
Abuse skladbu hodili do temnějšího až triphopového duchu (může za to hlavně zdvojená a zreverbovaná basová linka) a z originálu ponechali vokál. Reynokův remix "na shledanou" si zase hraje hlavně s onou kytarovou smyčkou. Začíná táhlými tranceovými plochami, které posléze doplní breakbeatový rytmus. Vzhledem k názvu remixu mohou tuto verzi spokojeně použít na konec svého setu DJs obou stylů.
Co může trochu zarazit, je chybějící moment překvapení. Až na upozadění elektroniky (v obou písních je slyšitelná, ale ne tolik), zůstane posluchač neohromen. "Satellite" i "1 000 000 Different Tomorrows" jsou příjemné popové písně, ale "Schwartzblack 2" či "Yesternight 2" se nekonají. Přičte-li se k tomu produkce Dušana Neuwertha, která je sice vysoce kvalitní, ale na kterou už je český posluchač zvyklý, nelze označit "Satellite" za nic jiného než ochutnávku příštího alba a těšit se, že teprve na něm budou ty pravé bomby.