Folkové prázdniny vstoupily do své druhé poloviny tleskáním. Tleskalo se účinkujícím, tleskalo se s účinkujícími. Oproti původnímu plánu zahájili "Den World Music aneb O kořenech" bratři Cissokhovi ze Senegalu. Dva černoušci v tamějších hábitech působili na renesančním nádvoří velmi exoticky, stejně jako jejich nástroje - kory, které připomínají kytaru, harfu, loutnu, banjo, djembe a falus zároveň. Solidní úvod. Orkiestra sw. Mikolaja. Banda Poláků s loupežníkem od Ronji a sošnou perkusistkou v čele strhla celý dav polskými lidovkami. Výraz "polské lidovky" zní ploše. Jejich hudba takhle vůbec nezněla. Byl to nářez. Jestliže Actores Alidos zavedly den před tím publikum na sardské vršky, Orkiestra uspořádala výlet k nížinám podél Wisly. Závěrečný koncert patřil Iarla O'Lionáirdovi s přáteli s Čechomoru, respektive Čechomoru s přítelem Iarla O'Lionáirdem. Parta lidových bigbíťáků hrála tzv. akusticky, což v tomto pojetí znamená, že byli čtyři, že elektrická kytara byla vyměněna za akustickou a že bicí byly vyměněny za dřevěnou krabici, které se říká kachon a která překvapivě obstarala kopák, rytmičák i hajtku. Jejich koncert tak dostal nové rozměry a ukázal, že tyhle chlapíky hraní českých lidovek porockersku vážně baví. Samotný O'Lionáird, který hostuje na "Co sa stalo nové:", dostal prostor i pro svou sólovou tvorbu: Ambientním plochám linoucím se z jeho Power Booku zdatně sekundovaly další ambientní plochy linoucí se z čechomoří sestavy akordeon-kytara-housle, nad vším se klenul poirsku hopsavý vokál člena Afro Celt Sound System. "Nepudem domů" měla vyprovodit návštěvníky na cestu do peřin, kdo se držel textu, mohl zajít do kaple, kde se konalo letošní druhé nocturno. Obstarali jej Ivo Cicvárek a Epy De Mye, účastníci pondělní části Open scény, scény věnované začínajícím hudebníkům. Cicvárek je zručný kytarista a pianista, na příčnou flétnu ho doprovází zručná Petra Klementová a jejich lyrické písně byly tím pravým, co hrstka návštěvníků potřebovala. Jako by to věděla, pokračovala v lyrické notě i okleštěná Epy De Mye. Zpěvák a zpěvačka, on hrál na kytaru, ona na kontrabas. Oba hráli na dobrou noc.

"Dvacet jedna týdnů zbývá do Vánoc". Věřil by tomu někdo? Michal Němec z Jablkoně tak nazval čtvrteční den, sám očekával příval vánočních výzdob do hypermarketů každým dnem a v Náměšti si natočil koncert své skupiny na videozáznam. Bude z toho dévédéčko. Na něm budou kromě Jablkoně k vidění i všichni ostatní, kteří se ten večer na nádvoří představili. S Jaroslavem Svěceným koncert ve třicetistupňovém horku zahájila samotná Jablkoň. Nenašel se nikdo, kdo by pánům záviděl černé obleky, které tvořily jejich image. Pak kamery zhasly a následoval blok hostů. "Dobrý den. Vítám se tady opět v tomto krásném prostředí," pozdravil Jiří Stivín, který se stal stělesněním kontrastu. Na pódiu chvílemi až zmateně a plaše působicí starý pán ohromuje hráčskou viruozitou, pouští si podklady z iPodu a s neochvějnou jistotou používá přístroj, který by se snad mohl jmenovat "loop recorder" (zmáčkne poprvé, nahraje smyčku, zmáčkne podruhé, první smyčka se pouští a on nahraje druhou, zmáčkne potřetí...). Do techniky nezasvěcený Petr Váša poté předvedl něco málo z umění, kterému říká fyzické básnictví v translatině, a všem nezasvěceným do jeho tvorby rozechvěl bránice. Jeden se až diví, čím vším se mohou lidé živit. Ale zábava to byla. Zábavu z jiného soudku předvedl Jan Spálený & ASPM. Bránice se sklidnily a místo toho se do jazz-bluesových groovů pohybovaly leckteré hlavy. Renesanční nádvoří se proměnilo v zakouřený bar, řečeno obrazně. Takzvaný kontrast největší přišel s vystoupením cimbalistky Zuzany Lapčíkové. Výlet do českého folkloru po nášlapu Jana Spáleného, to bylo zmatení. Nešlo hýbat ničím. To už se ale znovu rozběhly kamery, na scénu se vrátila Jablkoň a završila Xmas Countdown přehlídkou největších hitů, při nichž se na pódiu vystřídali všichni účinkující tohoto dne. Kdo toho neměl dost a potřeboval vyprovodit do snů klidnými písněmi, mohl ještě zajít do kaple na nocturno Martiny Trchové. Tahleta nocturna, to je vůbec dobrý nápad. Ještě když se k tomu přidají kvalitní hudebníci (jakože tomu tak je vždy), kteří zvolí repertoár úměrní noční hodině, je to před spaním to nejlepší.

Páteční "Irský den" byl pro pořadatele asi nejnamáhavější. Headlinerem byl božský Glen, který měl přitáhnout davy Náměšťanů, základnu frames.wz.cz a dva autobusy z Rakouska. Nutno předeslat, že organizačně se to povedlo. Nebo to tak alespoň vypadalo směrem k hledišti. Glen Hansard se na dramaturgii dne významně podílel - všichni vystupující jsou jeho známí a kamarádi hudebníci. Vše odstartoval písničkář Paul Tiernan v doprovodu houslistky Marji Tuhkanen a jako obrovským měchem pomalu vtlačoval do rozpáleného davu irskou melancholii. V tom pokračovala, i když na trochu jiný způsob, i Maria Doyle Kennedy. Tiernan se v tu chvíli odsunul do pozice "pouhého" kytaristy a instrumentové duo doplnilo violoncello. Kennedy se pohybovala na procítěných vodách, tedy až na téměř jazzovou verzi "Video Killed The Radio Star" od The Buggles. V jednu chvíli si na pódiu pozvala Ferguse O'Farrella a vlastně tím zpečetila onu proklamovanou provázanost irské písničkářské scény. Několikapísňové intermezzo na poslední chvíli pozvaného Davida Kitta bylo pozvánkou na noční koncert pro všechny, kteří nejsou uzavřeni ve škatulce folk. Pro všechny, kteří porozuměli jeho hlášce: "Chtěl jsem, aby u téhle skladby zněla basa jako Daft Punk, ale nakonec to zní spíš jako Whigfield." Ano, Kitt patří do generace progresivních písničkářů, kteří si vystačí s kytarou a minidiscem. To už se ale na pódium vrátili hudebníci od Kennedy, stali se skupinou Interference a společně s Hansardovým guru O'Farrellem dostali zcela nejen publikum, ale i sebe. O'Farrell neskrýval své nadšení, chrlil české fráze, pěl slovenské lidovky, na svém vozíku se točil jako čamrda a neměl daleko k tomu skočit po břiše do davu. Pár písní s Hansardem téměř volně přerostlo v jeho sólový koncert. Napjatou atmosféru se žel Hansardovi podařilo zkazit hned v samotném úvodu, kdy doslova odházel v tu chvíli přebytečné mikrofony. Hvězdný manýr hodný několika ran rákoskou rozladil mistry zvuku, kteří je naštvaní přiběhli posbírat. Leader The Frames si musel svého záseku být vědom, zvukařům se klidil z cesty a první píseň odehrál zcela akusticky. Pak, už na aparaturu, předvedl novější i známé fláky, ať už sám, nebo za klalvírního doprovodu Markéty Irglové (která se vždy musí silně přemáhat, aby od své modly odtrhla oči), nebo za doprovodu celé té irské bandy. Hansard je neobyčejná osobnost, i sám s kytarou v pohodě zaplní pódium a svým "Zpivat!" dostal lidi do varu. Náměšťský hattrick se mu zkrátka povedl, už měl však bohužel příchuť oné hvězdnosti, už to nebyl ten neznámý Glen, ale hvězda pro masy. Snad se tomu říká hype? Velmi pozdní noční koncert Davida Kitta v kapli byl, jak je naznačeno výše, vhledem do moderního folku. Při rychlejších skladbách s beatem se kaple otřásala v základech, irští kamarádi (s božským G. H. v čele) tvořili kotel a celé to bylo lepším výkladem o irské kultuře, než kterákoliv teoretická přednáška.

Scatman John, budiž mu země lehká, kdysi prohlásil, že jazz je všude. Závěrečný program "Ostrovy 2005 aneb Keltský den" byl věnovaný fenoménu takzvané keltské hudby. Co na tom, že tento termín je vlastně jen marketongovou záležitostí? Co na tom, že nikdo nemůže s jistotou říct, jak přesně keltská hudba zněla? Ten den to každopádně všem pěkně swingovalo. Konec zahájili Irish Dew s hosty Janem Veselým a Lubošem Malinou. Naživo ubylo bicích (nebyly žádné) a přibylo melancholie. To následní Dún an Doras a Katka García, kteří nahradili dvojici Anne Martin a Ingrid Henderson (ze zdravotních důvodů nemohly dámy přijet) byli přímější a připravili publikum na finální nářez. Ten obstaral křest cédéčka Ostrovy, ale hlavně belgická šestice Fluxus, walešská trojice Hoover The Dog s Janem Hrubým a společný projekt obou skupin Okavango. Publikum se zcela spontánně zvedalo z lavic a tančilo. Přídavek, pět minut a návštěvníky Folkových prázdnin na cestu ze zámeckého nádvoří vyprovázela neuvěřitelná bouře. Originálnější závěr si náměšťský festival nemohl přát.

Jubilejní ročník Folkových prázdnin se povedl. Organizačních záseků bylo minimum a i to málo s přehledem vyvážil bohatý program. Kvalitní hudbu na hlavní scéně, o které stoprocentně ještě uslyšíme, už několikátým rokem doplňuje Open scéna, na níž se představují začínající kapely, a také podfestival Hnízdo múz plný dílen a workshopů všech druhů. Zkrátka Náměšť nad Oslavou prožila osm dní, kde nuda byla zcela cizím slovem.

Folkové prázdniny, Náměšť nad Oslavou, 27.7.-30.7.2005 (část druhá)

Fotogalerie