Dříve než si to přečteš, dovol, abych tě varoval: Nečti to! Co z toho budeš mít, když si to přečteš? Akorát další cédéčko, které zkrouhne tvoje úspory o několik stovek. Raději si to vůbec nečti. Stejně je to o nějakých Keltech. Irech. Vlastně Češích. Jsou to čtyři pánové, říkají si Irish Dew a... nečti to... vydali své druhé album nazvané "Šance", které je žhavým kandidátem na desku roku. Takže jestli chceš ušetřit, přestaň to číst a věnuj se něčemu jinému. Jinak tě tohle cédéčko úplně dostane. Je totiž návratem k tvým vlastním lidským kořenům. Návratem, kterému se nedá odolat.

Vidíš, a stejně čteš dál. Ale já tě varuju: Nečti to! Když zapomeneš na všechny svoje předsudky a řeči o postmoderně a progresivitě a vložíš "Šanci" do přehrávače, jseš v jiném světě. Ve světě jiném, ale přece tobě vlastním. Říká se, že Irsko a Česko toho mají v jádru hodně společného. A Irish Dew jsou toho důkazem. Čteš a nechceš poslechnout! Hrají hudbu, kterou bys označil za irské etno, přesto ti je to tak nějak vlastní. A nemusí to být jenom tím, že hostující Lenka Filipová nezní vůbec jako Lenka Filipová, Robert Křesťan nezní jako Robert Křesťan a Zuzana Stivínová nezní jako Zuzana Stivínová. Srostli s tou hudbou a ty, jak posloucháš, srůstáš s ní taky. Dál už to opravdu nečti.

Skladby jako "Kukaččí les" nebo "Druhá hora" se nedají poslouchat v emhádéčku. Dojeď domů, zavři za sebou dveře a pusť si "Šanci" v klidu. Pak teprve poznáš, co je to pravý etnický chill-out. Ale s tím se Irish Dew nespokojili. Už saháš do peněženky, a stejně čteš. Když totiž spojí své síly se Senegalci (Lamine Kouyate a Wally Touré) a Františkem Segradem a vystřihnou si "Neočekávané setkání", což je vlastně lidovka "Z pulčínského kostelíčka", sedne na zadek primáš Pavlica i 1 Giant Leap. Nic z toho nemáš, a stejně čteš! Podobně matoucí je i závěrečná "Original Celtic Band", jejíž "klasicistní" irské harmonie se v jednu chvíli zvrhnou v jakousi symfonickou báseň.

To cédéčko ale zapojuje i tvoje další smysly. Proto už nečti! Když zavřeš oči, vidíš krajinu fantazie, kde neexistuje nic než příroda a hudební nástroje. Ba co víc, ty skladby voní! Voní sny, dálkami a nostalgií. A celá "Šance" je pak cítit radostí ze sdíleného citu pro hudbu. Ti chlapi to takhle cítí a ty cítíš, že takhle to je dobře. A můžeš čichat, jak chceš, ale z tohohle cédéčka prachy neucítíš (což se... přestaň číst... nedá říct o Čechomoru). Tohle album je zkrátka udělané pro radost. Nebudeš si je pouštět každý den, ale když si je pustíš, budeš přesně vědět proč. No, teď sis to dočetl a co z toho máš? Nové cédéčko v kapse! Ale já jsem tě varoval, abys to nečetl. Dobře ti tak. Dobře!