Do té haly, co jí někdo říká "Hušákovo", jsem se těšil. Americký, kdysi neopunkový, teď už spíš klasický rockový cirkus jménem Green Day sliboval být s ohledem na název posledního ceněného alba "American Idiot" totální zábavou. A byl. Dokonce došlo i na skutečné idioty. Na úvod jedno malé přiznání. Z Green Day jsem byl hodně odvázaný v roce 1994, když vydali svůj veletrhák "Dookie". Pak mě přestali bavit (a to jsem neviděl jejich pražský koncert v té době, podle dobových záznamů hodně nevyvedený). Jejich další tvorbu jsem sledoval jen po očku a oušku a nevěřil, že se této, letos už šestnáct let fungující formaci podaří vrátit na vrchol. Uplynulo deset let a Billie Joe Armstrong (kytara a zpěv), Mike Dirnt (baskytara) a Tre Cool (bicí) to dokázali. Za loňské album "American Idiot", rockovou operu s politickým podtextem, dostali prestižní cenu Grammy. A za hity "Boulevard Of Broken Dreams" či "Holiday" je fanoušci opět milují. Ukázalo se to i při pražském koncertě v Sazka Areně, který byl skoro vyprodaný. Kapela si publikum omotala okolo prstu, sotva naběhla na pódium a spadla opona halící zástěny s logy pěsti s granátem.

Bylo by nefér nezmínit předkapelu v podobě Clou, tuzemské odpovědi právě na Green Day a podobné partičky. Své úlohy rozdmýchat náladu v hale před hlavní hvězdou (Clou nahradili plánované My Chemical Romance, kteří nepřijeli prý kvůli nemoci) se zhostili se ctí. Během půlhodinky do lidí pumpovali zažité skladby z alba "Postcards" a zpěvák Lukemo se se střídavým úspěchem snažil obsáhnout celé velké pódium. Nakonec si Clou díky hitu "Island Sun" či skotačivé "A Thought You Might Believe" vysloužili uznání publika.

Po půlhodince čekání nastal čas pro Green Day, kteří svou výbušnou show zahájili blokem z aktuální desky, v němž nechyběl titulní "American Idiot", "Jesus Of Suburbia", "Holiday" či "St. Jimmy". Postupně se kapela nořila i do starších nahrávek - z nostalgie zmíním dvojblok "Basket Case" a "She" (ano, hity z "Dookie", na "When I Come Around" bohužel nedošlo). Dění na pódiu se samozřejmě točilo okolo frontmana Billieho, malého čertíka v černém, který srší neuvěřitelnou energií a charisma. Naučil se česky "Díky, Praho!", za což mu pokaždé hala freneticky tleskala, stejně jako bouřila, když si nasadil královskou korunu a hermelín při skladbě "King For A Day". Nejvíc si se spoluhráči ale šplhnul, když na pódium postupně z publika pozval bubeníka, basáka a kytaristu. Chlapci si zahráli jednu jednoduchou pecku, Billie to odzpíval a kytaristovi Mariovi za odměnu předal svůj nástroj. A nechyběl bonus v podobě stagedivingu.

Právě snaha o co nejvýraznější zapojení davu do show (Billieho neustálé pokusy přinutit lidi zpívat) brzdila odsýpající rockový cirkus s efektní pyrotechnikou a občasným prásknutím, při němž s sebou škubala celá hala. Green Day si také potrpěli na osvětlení davu, a to i během písniček. Já byl v zadní části plochy na stání chvílemi zcela oslepen - příště beru sluneční brýle. Mimochodem - zvuk byl samozřejmě OK, ale dvakrát jsem na chvíli vyběhl na rychlé pivo, abych trochu ulevil uším. Prostě mi to nějak přišlo moc nahlas. Své místo - a ne nezanedbatelné - měli v tomto "bordýlku" i doprovodní muzikanti, oživující zvuk základní trojice - kytarista Jason White, který s Green Day spolupracuje už od dob "Warning", či multiinstrumentalista a vokalista Jason Freeze, kteří společně s kapelou "drtili" odhadem dvanáct tisíc lidí v aréně skoro přesně dvě hodiny i s přídavky. Finále zahájil "Boulevard Of Broken Dreams", aby po "Minority" přišla otřepanost v podobě "We Are The Champions", která ovšem v rámci večera do programu sedla jak prdel na hrnec. Billie ještě na závěr střihl sám na kytaru "Good Riddance (Time Of Your Life)" a udělal Praze pápá.

A ti idioti? Vítězem večera byl bezkonkurenčně pablb z Texasu, co teď sedí v Bílém domě. "Asshole," nazval ho Billy Joe. A další idiot? Já sám, že jsem se na Green Day po "Dookie" vykašlal a doháněl to až teď...

Green Day, Clou, Sazka Arena, Praha, 5.6.2005

Autorem článku je Marek Kotrla.