Je už dnes dobrým zvykem vydat po uvedení interpreta do Síně slávy cen Anděl České akademie populární hudby jeho profilové album. To má fanouškům připomenout jeho celoživotní dílo, ostatním dát ujištění, že dotyčný skutečně stojí za poslech. Jak plní tuto roli nová výběrová deska Zuzany Navarové "Smutkům na kabát", si můžete přečíst v naší recenzi.
6/10
Zuzana Navarová - Smutkům na kabát
Celkový čas: 64:07
Skladby: Já s tebou žít nebudu, Sedávám na domovních schodech, Somrkrálka-blues, Harfy v nebi, Y decídete mi amor, Kočky, Asi se ti..., Kytička, Za poledne, Načerno, Contigo aprendi, Přivázali koně, Samba v dešti, Son desangrado, Deštivý den, Pozdě na večeři, Ámame como soy, Naruby, Černá kára, Pláč Ježíškův
Vydavatel: EMI
Zuzana Navarová opustila tento svět příliš brzy a zároveň příliš nedávno, aby bylo možno k čemukoliv, co se jí týká, přistupovat s dostatečným nadhledem. Možná jsem naivní, možná (a byl bych tomu rád) ne, ale já zkrátka doufám, že slovutná Akademie ocenila tuto výjimečnou zpěvačku a autorku nikoliv proto, že zemřela, nýbrž pro TO, co vytvořila. Stejně optimisticky jsem doufal, že očekávaný výběr z tvorby Zuzany Navarové vydaný u této příležitosti bude kvalitou odpovídat tomu, koho má připomínat. Hned na počátku musím ovšem ctěnému čtenáři sdělit, že v tomto ohledu mě vydavatelství EMI (a nezmiňuji firmu hned v úvodu recenze pro nic za nic) velmi zklamalo. Ale vezměme to popořádku.
Písničky na albu "Smutkům na kabát" jsou do jedné vynikající, výborně zahrané, skvěle zazpívané, citlivě zaranžované, plné emocí a citu a já nevím co ještě pěkného bych o nich napsal. Ač vznikaly v období řádově dvaceti let a na tomto kotoučku jsou poskládány zdánlivě bez ladu a skladu, působí dohromady kompaktním dojmem: Nerezovské trojhlasy, španělské nápěvy a plíhalovsko-kainarovská kytara vzájemně prolnuté si ohromně rozumí.
Být to tedy profilová deska toho, co kdy
Zuzana Navarová vydala u EMI, byla by to kompilace vlastně dokonalá. Leč deska je prezentována jako
"nahrávky z 90. let a ty poslední" s podtitulem
"SÍŇ SLÁVY v hudebních cenách Anděl". Se starými nahrávkami, které
Nerez udělal ještě pro Panton, bylo možno se popasovat poměrně se ctí díky živému albu "Stará láska Nerez a vy (live)", záznamům z archivu "Co se nevešlo" a vánoční desce "Nerez v Betlémě", které vyšly u EMI. Taktéž první sólová deska Navarové "Caribe" poskytla čtyři položky a
Karel Plíhal také svoje zatím poslední studiové album vydal u téže firmy a své dobré přítelkyni na něm poskytl nemalý prostor, z kterého bylo lze vybírat. Nicméně veškeré, pro tvorbu Zuzany Navarové v devadesátých letech naprosto zásadní nahrávky, které vyšly u vydavatelství Indies, jsou naprosto ignorovány. Mít doma výběr vydaný u příležitosti uvedení do Síně slávy bez jediné skladby z takových kritikou i posluchači nadšeně přijatých klenotů, jako jsou alba "Skleněná vrba", "Zelené album", "Barvy všecky" a
"Jako Šántidéví", znamená mít doma buď paskvil, nebo cédéčko, které si hraje na něco, čím v žádném případě není.
Nemám nejmenší tušení, co zabránilo pochopitelně možné dohodě mezi dvěma vydavatelstvími, důvodů může být mnoho. Faktem je, že firma Indies by mohla vydat jiný výběr a prezentovat jej úplně stejně, tedy jako "
nahrávky z 90. let a ty poslední" a možná by to bylo výstižnější. A když k tomu všemu přičtu, že až na sice zasvěcené, leč stručné shrnutí kariéry Zuzany Navarové z pera Josefa Vlčka a informace o původních vydáních písní neobsahuje booklet žádné fotografie, texty písní či cokoliv dalšího, co by jej činilo zajímavým, a ani obal, jakkoliv působí pietně (chtěla by to ale vůbec
Zuzana Navarová?), není žádný výtvarný zázrak, vychází mi z této rovnice neveselý výsledek. Tahle deska, byť, znovu opakuji, plná úžasných a nádherných písní, je spíchlá horkou jehlou a není kvalitním výběrem, důstojně mapujícím kariéru nejnovějšího obyvatele Síně slávy české hudby. A mě to velmi mrzí...