Před nějakými čtyřmi a půl lety jsem se sháněl po Maximově debutu "Hell's Kitchen", protože mě dostal jeho singlový duet "Carmen Queasy" se Skin ze Skunk Anansie. Byla to parádní pecka. Měla šmrnc, skvělou melodii, tajemnou atmosféru, vymakané aranže. Celá deska zdaleka tak dobrá nebyla, ale poslouchat se dala. Plynula, nerušila, snad ani nenudila. Člověk na ni akorát musel mít náladu. Tím samým nešvarem trpí i její pokračovatel "Fallen Angel", který Maximovi vyšel před pár týdny. Je to triphopová flákačka, kterou občas probleskne hip hop a jindy zase rockový nášup. Dohromady to pozvolně bublá a vypařuje se jako dým z vodní fajfky.

Osobně mě těší, že si Maxim nehraje na čistokrevného MC, k čemuž více méně inklinuje (nebo je inklinován?) v The Prodigy - akorát že rapuje blbě, spíš tak nějak přednáší. Když ale svůj trhaný, výkřiky připomínající vokál prošpikuje kytarovými výstřely, industriální mrazivostí a triphopovou strnulostí, rázem vytvoří něco zvláštního, dokonce zajímavého.

Další devizou Maxima Reality jsou, jak ostatně dokázal v "Carmen Queasy", melodie, které vkládá do písní. Nejsou ani prvoplánově chytlavé, ani zarytě undergroundové, a proto těžko vstřebatelné. Jeho refrény v sobě snoubí rapově afektovou proklamaci s vytříbeným popem. Leč bohužel Maxim vystřílí všechny svoje trumfy během první poloviny "Fallen Angel" a dále už se jen opakuje: tísnivá nálada, sem tam ostrý riff, těkavé tempo, hra s elektronikou.

"Fallen Angel" je do značné míry stejné, jako byl debut "Hell's Kitchen". Tvůrce se pokouší pohnout upjatými hudebními hranicemi, chce bourat kategorie, ale výsledkem je pouze mix The Prodigy a Massive Attack. Ono to vlastně není málo, ale hudební proroctví, které by Maxim zřejmě rád sděloval, by mělo vypadat jinak. Nelze mu ovšem upřít vůli a touhu něco udělat, někam se posouvat. Především proto si britský MC zaslouží nadprůměrné hodnocení, neboť materiál, který na "Fallen Angel" předvádí, není i přes všechny výhrady tuctový.