Už je to hodně let zpátky, co Tony Wilson objevil Joy Division a ukázal světu neodolatelnou a nepoznanou vnitřní tvář jejich leadera Iana Curtise. Jeho život byl krátký, ale natolik inspirující, že podle knihy "Touching From A Distance" nyní vzniká film s pracovním názvem "Control". Točit by se mělo začít každou chvilí a pod palcem to bude mít Anton Corbijn - známá to persona hudebního showbizu. Kde by dnes asi U2 nebo Depeche Mode hledali tak výtečného fotografa a režiséra skvělých klipů s neodolatelným citem pro daný snímaný moment a atmosféru. Nemalým pozorovatelským okem do toho budou mluvit i New Order - skupina, která inspiruje dodnes mnoho hudebníků. Na úplném začátku to byli Joy Division a dnes se ve své druhé inkarnaci hlásí opět o slovo s novinkou "Waiting For The Sirens' Call". Díky laskavosti Warner Music vznikl před oficiálním vydáním i důkladný průvodce po albu a jaká tedy ta deska je? Když v ruce držíte cédéčko s prostým obalem z dílny ala Farrow (podepsal se na mnoha obalech třeba Pet Shop Boys), proplouvá vámi hudební radost, což asi značí své, co myslíte?

"Waiting For The Sirens' Call" je na jednu stranu typickou pro New Order, ale na té odvrácené minci celku zjistíte, tedy po důkladném zavrtání až k jádru, že se svým způsobem tahle patra stále vyvíjí a užívá si každý kousek svého hudebního rašení. Je jasné, že nemůže chybět čitelná basová onanie Petera Hooka, když ho vidím na záznamech koncertů a poslouchám, co loudí ze své basové kytary - toto je první přirovnání, co mě napadne. Bernardův zpěv-nezpěv (nebojte, nezačnu psát příběh Královny koloběžky první) se za ta léta vůbec nezměnil - potud jsme doma u starého dobrého, ale jaksi stále Nového pořádku. Nemalé ovlivnění přišlo od nejmladšího člena aktuální sestavy - kytaristy Phila Cunninghama, díky němuž kytary znějí tak, jak mají. Ve studiu jsou všichni zruční i díky nemalému počtu bočních projektů. Novinková deska je o jasných písničkách, které si snadno oblíbíte, a to asi i rychleji než u minulého počinu "Get Ready".

Rozsah stylů na téhle placce je pestrý. Když se kouknete na videoklip "Krafty" - nenapadne vás jiná myšlenka než ta, že to je jasná hitovka. Takových je na "Waiting For The Sirens' Call" hned několik, nejžhavějším želízkem v ohni může třeba být i chystaný druhý singl "Jetstream" s hostující Anou Matronik ze skupiny Scissor Sisters. Přes kytarovky "Who's Joe?", "Hey Now What You Doing" se postupně dopracujete k dokonalé "I Told You So", která dle mého názoru patří k vrcholům alba. Potěší velká pohoda v podobě "Morning Night And Day", v níž se prolíná typická melodičnost pro Pet Shop Boys s duchem tvorby New Order. Zaujme i taneční vypalovák "Guilt Is A Useless Emotion" nebo nakřápnuté kytary v závěrečné "Working Overtime". Jakýkoliv element ze Sirén dokazuje, jak silná může být píseň, když se do ní opře několik zkušených pohledů na věc a rozličných inspirací nejenom z vlastních šuplíků.

New Order mě osobně nezklamali a jsem zvědavý, jak "Waiting For The Sirens' Call" obstojí v naší hromadné recenzi, která se tu zanedlouho objeví. Deska sama o sobě přináší velký kus hudební zábavy, která oslovuje každým poslechem, a to s jistotou nemohu říci o každé nahrávce, která se mi za ta léta dostala do rukou. New Order na mě zaútočili a já jsem jim to zbaštil i navijákem. Novinka této legendární kapely dokazuje, že není potřeba se hnát za každou cenu do vod experimentů, ale občas se vyplatí stavět na poctivých a lety prověřených postupech, které by u nich už mohly být i registrovanou ochrannou známkou.