S punkem to je u mne těžké. I když si už pamatuji leccos z doby nesvobody (pro paranoiky - myslím socialismus), z více důvodů se u mne nestačila nespokojenost s mnohými poměry ve společnosti transformovat do postoje tak elegantně vyjádřené oním proslulým vytrčeným prostředníkem. I když asi ani na ten nemá punk autorská práva. A nepřekvapivě ani ona nespokojenost nešla směrem oblíbenosti hudební polohy onoho prstu, který se projevuje až příliš stejnými tříakordovými vypalovačkami s kritickými, leč často zároveň poněkud jednoduchými texty, které si případné řešení problémů (pokud je vůbec chtějí řešit) představují jako Hurvínek válku. Ale chápu, že pro -náctileté jde o hodně atraktivní formu, jak se se světem vypořádat. Už méně to chápu u těch zastydlých punkerů, kteří žijí "rebelií" (v uvozovkách, protože dost často už fiktivní) i hodně dlouho poté, co by mohli na realitu reagovat adekvátněji. Ale proti gustu..., jak se říká, když to tak opravdu cítí, je to jejich volba.

Tolik filozofický úvod, který se snažil zprostředkovat výchozí omezení (asi nejen) autora tohoto textu při poslechu jakékoli punkrockové desky. Ale správný punker to má stejně v prdeli a má recht. Toho nemusí zajímat, jak ten kokot recenzent bude hodnotit klasiku žánru, hradecké N.V.Ú., kteří vydali novou desku "Vzorek bez ceny" u punku zaslíbených Cecek Records. Jsou to prostě klasici, vole. Je dobře, že je to nezajímá, protože těm se stejně nezavděčím, protože "tomu" nerozumím - a to je fakt. Pro ty ostatní, kteří mají širší hudební rozhled a přitom nevidí nic špatného na jednoduché muzice zahrané od podlahy, přece jen pár slov.

Při neznalosti předchozí tvorby N.V.Ú a tudíž nemožnosti porovnat nějaké (pravděpodobně minimální) rozdíly oproti starší produkci zbývá pohled "nezasvěceného" - paradoxně možná nejobjektivnější ze subjektivních pohledů. Už na druhý poslech deska docela příjemně překvapila - i když je víceméně textově i hudebně typickým vzorkem žánru, bez ceny není. Základních mínusů žánru, především zaměnitelnosti jednotlivých skladeb, se logicky úplně vyvarovat nemůže, ale snaží se jí aspoň drobnostmi zmenšit. Malými vstupy tak potěší zpěvákem obsloužená foukací harmonika nebo více hosty zajištěné perkuse, saxofon nebo cello. Mluvený až pořvávací "zpěv" nemá smysl kritizovat, potěší docela zpěvné vícehlasy ("Já vím", "Jen jedna příchuť"), nebo aspoň trochu odlišené hlasové vstupy hostů Záviše nebo Rusáka. Taky stížnost jen na tři akordy by se v pár případech minula. Při poslechu nové verze "Jsme sami" by mě zajímalo, jestli kapela dala do držky dnes už zapomenutým "kolegům" Premiér a jejich Esem vytaženému "Hrobaři", protože inspirace je víc než slyšitelná. Zvuk je překvapivě dost slušně udělaný, což je v téhle muzice potřeba.

Další pro leckoho bolavou patou punku jsou texty, jejich obvyklá agitkovost nebo prostě jen "hravá" bezobsažnost brzo omrzí. U N.V.Ú. jsou právě texty nejmilejším překvapením - v dobrém slova smyslu dospělé (i když - bodejť ne, po tolika letech), s málem posluchačsky tak vděčného trojlístku všechno_stojí_za_hovno-pivo-ženy. Snaží se sdělit něco trvanlivějšího (např. úvodní "Pane Bože") a ne těmi nejzprofanovajšími verši, což nevylučuje obligátní kritiku. Jasně že se najdou jednoduchosti typu "Pogo, punk & R'n'R", ve kterých asi nelze hledat potřebný nadhled, ale nechtějme po punku nemožné.

Jakže to říkají, ale dost často špatně píší po zdech, ti správní čeští punkýši? Punk's not death? Na smrt to i díky "Vzorku bez ceny" od N.V.Ú. fakt není, punk fucked neumřel. Stanou se mnohem horší věci, ve střídmém množství i takoví hudební "snobové" jako já (i když takhle slušně by mě punkeři určitě neoznačili) mohou novinku od N.V.Ú zvládnout docela v pohodě.