Není vůbec spravedlivé, že Ray Charles se ocitl na absolutním hudebním vrcholu až těsně po své smrti. Dlouhá léta byl sice respektovaný jako živoucí legenda a klíčová postava soulu a americké populární hudby vůbec, ale nebýt jeho loňské smrti, asi bychom o něm tolik neslyšeli. V Americe to už prostě tak chodí, v současném popovém kolotoči je smrt nejlepší PR kampaň a s trochou morbidity můžeme konstatovat, že Charles si ji prostě nemohl načasovat lépe. Album duetů "Genius Loves Company" představilo jeho hudbu i současným posluchačům, a ačkoliv se rozhodně nejedná o přelomovou hudební záležitost, deska si i díky jisté dávce amerického sentimentu odnesla v různých kategoriích celkem osm cen Grammy. Charlesova legenda útočí na americké i světové publikum i z jiné strany - z filmu "Ray". Soundtrack k filmu nám dává možnost připomenout si nejslavnější Charlesovy skladby.

V Americe slaví životopisný film "Ray" obrovský úspěch, sbírá ceny a herec Jamie Foxx za hlavní roli pravděpodobně získá Oscara. Nebylo by ale spravedlivé mluvit o Rayi Charlesovi jako o postavě z filmu, vždyť on je především jedním z nejdůležitějších postav americké černošské hudby 20. století, autor skladeb, které navždy zůstanou mezi stavebními kameny soulu a rhythm and blues. Soundtrack k filmu velmi chytře shrnuje nejslavnější Charlesovy skladby, ačkoliv vhodnější by bylo říci - jen několik těch nejslavnějších. Nejde o reprezentativní profil, ostatně tvůrci filmu museli svůj výběr konzultovat přímo s Charlesem (film začal vznikat ještě před jeho smrtí). Nejstarší skladbou na CD je "Mess Around", která ho v roce 1953 poprvé dostala do žebříčků, nechybí ani jeho první R&B hit číslo jedna "I've Got A Woman" ani "What I'd Say", vůbec první rhythm and blusová skladba, která prorazila i v popové hitparádě. Klasické verze "Unchain My Heart" a "Georgia On My Mind" (mimochodem, oficiální hymna tohoto amerického státu) představí písně, které za posledních padesát let zpívaly stovky jiných interpretů.

Vybrané skladby nakonec pocházejí hlavně z jeho asi nejslavnějšího alba z roku 1957 (nenese žádný název, ale říká se mu "Hallelujah I Love Her") a také ostatní nahrávky vesměs spadají do nejplodnějšího období na přelomu padesátých a šedesátých let. Třetina ze skladeb jsou živé verze, které Charles nahrál na alba "Ray Charles Live At Concert" a "Ray Charles Live In Japan" v polovině 70. let, což jim dodává syrovější a autentičtější vyznění. Na live nahrávce se navíc dají snáze přehlédnout problémy s kvalitou záznamu, vždyť některé studiové nahrávky mají bezmála půl století. Asi nemá cenu hodnotit notoricky známé písně, jen je třeba kostatovat, že Charles ve své době poprvé úspěšně spojil černošské blues, country, gospel i jazz a ukázal cestu evoluci populární hudby v následujících letech. Inu, vlastně dodnes.

Nebudu předstírat, že jsem notorickým sběratelem Charlesových desek, ale budete mi muset věřit, když napíšu, že soundtrack k filmu "Ray" je dobrým vstupem do tvorby geniálního hudebníka a stojí v jedné řadě s nejlepšími hitovými výběry Charlesovy tvorby. Výběr hraje na jistotu, soustředí se na hlavní skladby jeho kariéry, ale od hollywoodského filmu bychom asi ani nic jiného nečekali. Příliš nevěřím, že stará Charlesova hudba si získá srdce mladých posluchačů, ale třeba si uvědomí (a spíše se to stane u filmu než desky), že samply na hiphopových nebo nu-soulových deskách jsou někdy starší, než si myslí, a že za nimi stojí Ray Charles - génius.