Po vydání předloňského bezejmenného návratového alba Killing Joke odehráli pár koncertů, ale pak se po nich zase slehla zem. Vazby Jaze Colemana, zpěváka a nepřehlédnutelného frontmana kapely, na Česko jsou snad už dobře známé, protože všude propírané. Těm, kterým to náhodou uteklo, lze doporučit k přečtení recenzi posledního alba. Nepřekvapilo tedy, že si další z koncertních návratů ozkoušeli na Česku, udělali víkendové miniturné po naší vlasti zakončené koncertem v pražské Akropoli. Příznivců mají evidentně u nás dost, sál byl hodně naplněný.

Na předkapelu - Lety mimo - se lidé teprve scházeli, včetně mé maličkosti mající ještě další povinnosti, takže jsem bohužel nemohl porovnat jejich výkon od mého posledního zážitku starého rok nebo kolik. Takže přejděme rovnou k hlavnímu menu.

Chvilku po půl deváté se za temněsyntíkových zvuků dostavila na zšeřelé pódium koncertní sestava Killing Joke čítající kromě základní čtyřky zpěv-kytara-basa-bicí i klávesistu. Ale brzy se akce chopila hluková stěna vytvářená základní trojkou, od první "Communion" dávali Killing Joke najevo, že rozhodně nevyměkli. Perfektně a pestře hrané bicí spolu s basou a ostrými riffy kytary od začátku hypnotizovaly dav posluchačů. Chudák hostující Karel Holas z Čechomoru, jeho výkon na housle nebyl vůbec slyšet. Samozřejmě nelze nezmínit Colemana, opět s pomalovanou tváří a různými (i když značně se opakujícími) grimasami vypadal jako démon, velký rockový šaman, který celému rituálu dodával potřebné vyvrcholení.

Kapela pro mě trochu překvapivě dlouho hrála starší skladby, nezahráli například nic z výborného předrozpadového "Democracy", z posledního alba zazněly jen tři kousky (setlist viz níže). Jako první z nich to byla po více než půlhodině "Total Invasion", ale teprve o chvíli později zahraný "Asteroid" se zabijáckým rytmem zafungoval bezpečně jako spouštěč mohutného paření do té doby relativně poklidného publika. Až do ní prapor paření u dost mladého publika svědčícím o nezatuchlosti muziky Killing Joke totiž neuvěřitelně držely hlavně holky, v mém okolí rozhodně statisticky nadprůměrně pařily právě ony. Hrozily tak, že by se lecjaký metalista zastyděl.

Kapela sypala do publika jednu syrovou skladbu za druhou, kromě jedné, možná dvou kratičkých průpovídek se Coleman držel jen zpěvu. Žádné extempore jako při své nedávné tiskovce nebo interview v Óčku. Ke konci se mi zdálo, že mu trochu docházel hlas, ale není divu, do všeho se opíral s velkým nasazením. Škoda, že za celý koncert se nepovedlo nazvučit jeho hlas tak, aby mu bylo alespoň trochu rozumět. Jeho kritické texty ke společnosti tak nemohly plně dojít reakce, zůstaly jen jedno nebo dvouslovné výkřiky v refrénech. Ale publiku to zas tak nevadilo.

Kromě Colemana mohl zaujmout hlavně kytarista (mě tedy fascinoval) - s kytarou vypadající jak od B.B.Kinga tam sázel zabijácké riffy a přitom vypadal, jako když hraje folk, tak nenuceně, lehce. To basista vypadal hustě, občas se přidal ke Colemanovi s křikem do mikrofonu. Celkový zvuk byl, opakuji se, velká hluková koule, ale ne ve smyslu nesrozumitelnosti. Klávesy byly oproti deskám hodně neslyšitelné, nebýt intra a outra a občasných ruchů, tak by je člověk těžko registroval. Odkazy výše na šamany a podobně jsem nepoužil náhodou, v praxi vlastně dost monotónní hudba (žádné odlehčení typu "Dark Forces" z posledního alba) na mě a mnoho dalších působila jako rocková varianta rituálů našich víc k přírodě obrácených předků i současníků.

První a jediné oddechnutí od hutné masáže tak přišlo s přestávkou po o trochu víc než hodině hraní. Po chvíli ale kapela spustila čtyři přídavky, včetně závěrečného "Pandemonium" opět s (neslyšitelnými) houslemi Karla Holase. Při přídavcích si po dvou mužských pokusech o stage diving jedné slečně povedl docela hezký. A pak už byl konec téhle show, pro kterou výjimečně docela seděla věta z propagačních materiálků: "Svět je zkažený a Killing Joke jsou zpátky, aby k němu vytvořili soundtrack!"

Setlist: Communion, Wardance, Song And Dance, We Have Joy, Primitive, Frenzy, Total Invasion, Empire Song, Bloodsport, Requiem, Asteroid, Wait, Blood On Your Hands, Whiteout, Pssyche / přídavky: Darkness, Sun Goes Down, Love Like Blood, Pandemonium

Killing Joke, Lety mimo, Palác Akropolis, Praha, 21.2.2005