Přestože na kontě mají celkem tři alba, většina nebritských posluchačů postřehla těchto pět muzikantů z anglického Wiganu až v souvislosti s jejich posledním počinem "Urban Hymns", který hudebnímu světu přinesl mimo jiné baladický hit "Bitter Sweet Symphony". Když tyto pecky vznikaly, psal se rok 1996, kapela měla za sebou šest let existence, desky "A Storm In Heaven" (1993) a "A Northern Soul" (1995), kterou lze s odstupem času zhodnotit jako jejich vůbec nejlepší nahrávku, a také svůj první rozchod, zapříčiněný osobními neshodami. Ten druhý a zároveň konečný pak proběhl o nějaký ten měsíc později, takřka ihned po vydání "Urban Hymns". Přestože na hudební scéně pobyli The Verve relativně krátkou dobu, dokázali se vypracovat na jednu z nejzásadnějších skupin Spojeného království minulé dekády a zanechat velmi slušný odkaz.

Výběrovka "This Is Music: The Singles 92-98" po letech připomíná, co bylo jejich největší devizou - Ashcroftův čistý, citem prošpikovaný hlas, muzikantský um kytaristy Nicka McCabea, jenž je znát hlavně z dřívějších kusů jako "She's A Superstar" a "Gravity Grave", hlavně pak talent napsat chytlavé popové písničky, které si pánové navykli stavět na principu jednoduchých popěvků a kombinace kytar (akustických i elektrických), kláves a smyčcových aranží ("History", "The Drugs Don't Work", "Bitter Sweet Symphony").

Je třeba zmínit, že The Verve (tak jako spousta jiných kapel) začínali trochu jinde, než kde nakonec skončili, o čemž dosti výmluvně vypovídají ukázky z indie-rockově laděného debutu "A Storm In Heaven", které ve srovnání se skladbami z "Urban Hymns" znějí o mnoho špinavěji. Co je naopak znát z písní všech etap, je slabost pro muzikantský patos a rozmáchlou velkolepost, čímž v mnoha okamžicích mohou evokovat irské U2.

K tuctu bilančních písní kapela na desku přidala také dvě písně dříve nevydané: "This Could Be My Moment" a "Monte Carlo", původně nahrané pro "Urban Hymns". První jmenovaná je chytlavou, elegantní a ve všech ohledech pozitivní kytarovkou. Druhá z nich pak nabízí spíše melancholickou polohu; hned po Ashcroftově zpěvu písni dominuje příjemný basový spodek, doplněný elektronikou a zkresleným, tlumeným zvukem kytar. Narozdíl od písně "This Could Be My Moment" však "Monte Carlu" chybí ona chytlavost, díky níž si píseň do detailu pamatujete ještě několik hodin poté, co jste CD vrátili zpět do krabičky. Přestože nepovažuji tyto bonusy za zbytečné, musím přiznat, že v podstatě nejsou žádným důvodem k tomu, aby si kvůli nim fanoušek The Verve "This Is Music" kupoval, má-li doma všechny tři studiovky kapely. Jako většina jiných best of desek, i tato budí dojem, že není ničím jiným, než prachsprostým nástrojem k příslovečnému ždímání peněz z kapes zlákaných posluchačů - není tu žádný remix (a že by se takové, jež by jistě stály za pozornost, stoprocentně našly), ani živák, booklet také za mnoho nestojí.

Nezbývá tedy než zopakovat, co jsem u jiných výběrovek prohlásil už několikrát. Máte-li v případě The Verve mezery, které si toužíte doplnit, "The Singles 92-98" je tím nejlepším řešením. Pokud ale Ashcroftovu partu znáte o něco důvěrněji, z tohoto alba pro vás nic přínosného nekouká.