O kapelách Umakart i Here, které v nedávné době vydaly své desky na labelu Escape, jste asi už na musicserver.cz četli. Jestli ne, můžete to snadno napravit, protože to stojí za to - jak debut "Manuál" Umakartu, tak čtvrtá deska Here "Figura Porca" patří k hudebním událostem tohoto roku. Vzhledem k omezenosti repertoáru Umakartu a svým způsobem i Here byl nápad udělat společné miniturné těchto kapel výborný nápad. Málokdy se vám stane, že jdete na koncert dvou kapel a nevíte, na kterou se těšíte víc. Před vlastním koncertem jsme se třemi hlavními členy členy Umakartu - Jardou Švejdíkem, Dušanem Neuwerthem i Janem P. Muchowem - udělali rozhovor, ve kterém poodhalili více ze vzniku kapely a dalšího vývoje, takže se máte na co těšit. Ale zpět ke koncertu.

V Praze zahájili jako první Here, ale ne z pozice předkapely, na zbývajících koncertech si pořadí budou prohazovat. I pro ně byl koncert částečně debutem, protože vydali desku po čtyřech letech a mezitím toho moc vzhledem k časové zaneprázdněnosti nenahráli. Nebylo to moc znát, zpěvačka Valerie Chauvey zpívala jistě, kytarista Zdeněk Marek se do hry pokládal víc a víc, souhra tedy dobrá. Jejich asi hodinové vystoupení bylo zpočátku poznamenáno horším zvukem, pokud to nebylo způsobenou mou pozicí v sále, nástroje zněly izolovaně, hlavně pak bicí. Dotklo se to dvou nejhutnějších skladeb z novinky, "Des Lignes Floues" a "Sign'N'Spell", které zahráli Here hned v úvodu. To bylo na jednu stranu záchranou (jsou to prostě pecky), lidi se mohli chytit, a na druhou stranu škoda, později by zněly asi lépe. Pokračovali i dalšími skladbami z aktuálního alba, ale vzpomněli si i na pár starších. Pro mě trochu překvapivě zahráli i Zdeňkem zpívanou "For U To Be" (která zněla lépe než na desce), nikoho ale naopak nemohlo překvapit, že si v "Impressions" zazpívala Valerie s Jaromírem Švejdíkem. Moc pěkně jim to spolu šlo. Jarda, spolu s najednou se objevivším Mardošou z Tata Bojs, se také zhostili i křtu desky "Figura Porca". Na plátně za kapelou byly skladby doprovázeny "klipy", se skladbami většinou obsahově nijak svázané, různými grafickými metodami stvořené abstraktní filmečky. Škoda, že člověk ovládající světla se nějak zapomněl a asi tři písničky nechal části publika permanentně svítit do očí nepříjemné bílé světlo, to byla fakt "pruda". Ale celkově byl koncert velice slušný, atmosférický elektronický pop Here z desky se totiž podařilo přenést na pódium.

Ale mělo být ještě lépe. Po deváté hodině přišla na pódium Mardošova manželka v roli asistentky ředitele firmy vyrábějící umakart. Po krátkém úvodu, kdy se publikum mohlo zorientovat, co to má vlastně znamenat, bylo pobaveno přehráním vzkazu pana ředitele, ve kterém opěvoval skvělé vlastnosti umakartu. Milá a překvapivá hříčka á la Tata Bojs lidi ještě víc uvolnila a potvrdila, že pánové z Umakartu kapelu berou odpočinkově a přitom vážně. Už to nevydržím - ten koncert byl úžasný. Všichni tři hlavní aktéři (i další dva muzikanti - bubeník Tomáš Neuwerth a mně neznámý klávesák, že by Michal Burget?) jsou sice zkušení, ale přece jen to byl jejich první společný koncert. A přitom jim to hrálo a zpívalo výborně, působili sehraně - vlevo se s kytarou mazlil Dušan, který si evidentně užíval jinou roli než producentskou. Vpravo brnkal na basu Moucha, v košili a kravatě elegantní a hodně v pohodě. Mezi nimi Jarda, hlasově i intonačně jistý. A vzadu to spolehlivě jistili již zmínění dva pánové. Vůbec nevadilo, že kvůli technickým problémům se nepromítalo na plátno nic, kapela utáhla v pohodě koncert sama.

Umakart logicky nemohli nabídnout víc než celý debut "Manuál", nehráli ho ve stejném pořadí a i tak bylo co poslouchat. Naživo zněly skladby víceméně podobně, jemné technické fígle byly někdy přehlušeny spontánností. Kromě dvou rychlejších a kytarovějších věcí se naživo docela rozburácelo i "Město", ke kterému je čerstvě vytvořen klip. Klidnější písně i v příjemně (ne)plném sále vytvářely atmosféru intimity. Publikum si koncert hodně užívalo, kromě bezejmenných také komplet členové Tata Bojs se svými drahými polovičkami, tým z Ultram:xu nebo spisovatel Jarda Rudiš. Před desátou dohráli symbolicky "Na neshledanou" a konec se zdál být jasný. Ale po chvilce nám kapela přehrála novou věc, dost psychedelickou s kytarovými vazbami. A když i po ní publikum nemělo dost, překvapili nejvíc - krátkou coververzí "Song 2" od Blur! Pěkná jízda, těšil jsem se, že uslyším Jardu zpívat anglicky, ale on dal přednost nonsensovému českému textu. Výborná tečka za výborným koncertem. S Umakartem je nutno evidentně počítat nejen pro domácí poslech.

Umakart, Here, Palác Akropolis, Praha, 1.12.2004