Jack Nicholson ve filmu "Lepší pozdě nežli později" říká, že rap je dost možná poezie. Inu, někteří MCs nepochybně skládají takové verše a spojují je takovými rýmy, že na ně bude jednou literární věda skutečně nahlížet třeba jako na trubadury nebo prokleté básníky z přelomu století. Eminem mezi takové ale asi patřit nebude, Marshallu Mathersovi vždycky šlo v první řadě o sdělení, forma je na druhém místě, přesto má v dnešním hip hopu výjimečné místo, a to nejen díky peroxidové hlavě a vysamplované Dido. Jsou to ingredience jako svérázný humor, hudební odvaha, cit pro melodii, výtečný flow a barva hlasu, které z něj činí muže číslo 1 současného rapu. S "Encore", svojí poslední deskou, ale Eminem zariskoval tak, že možná něco ze svého renomé ztratí. Album se sice prodává dobře, ale to je dáno spíše setrvačností než-li výbušností obsahu, jak tomu bylo u předchozích tří desek. Zkrátka "Encore" je jeho nejslabším kouskem.

Možná se Slim Shady rozhodl sestoupit z piedestalu výjimečnosti mezi běžné rappery a natočit normální album, mírně nadprůměrné a okořeněné očekávanou dávkou šokantnosti. Těžko říct, každopádně "Encore" je zásah do konformního terče, je to střela vypálená naslepo, protože lučištník věděl naprosto přesně, co se před ní nachází. Její let lemují pouze ojediněle nápady hodné mistra, sem patří třeba hispánská imitace v "Ass Like That", tradiční skit pro manažera Paula Rosenberga nahraný přes vocoder, taneční elektronikou vytažený "jazzík" "Crazy In Love" nebo křehký dámský vokál ve "Spend Some Time". Pak se najde pár míst, kde Eminem nešlápl vedle a svým přirozeným instinktem sestavil dohromady zajímavou, i když nijak zářnou pecku: úvodní "Evil Deeds", podmanivá "Never Enough", které koule dodává především 50 Cent, či "Mockingbird" s kulometným a zároveň jemným Eminemovým rapem.

Okolí, jímž se těch několik don Quijotů probíjí, jsou ovšem větrné mlýny, které pohání stará známá píseň, starý známý sampl, starý známý vtip. Nejdále v tom došel singl "Just Lose It", který je ubohou kopií hitů "I'm Shady" a "The Real Slim Shady" a jen dál rozmělňuje rádiové sebevykrádání započaté s "Without Me". I toho humoru ubylo, jakoby se Eminem začal brát vážně. Pokus o parodii "My 1st Single", proložený prděním a krkáním, spíše odpudí, než aby potěšil, výplach s D-12 "One Shot 2 Shot" je zase až příliš podobný energickým peckám party, takže se opět vnucuje pocit, že tady někdo někoho vybílil... Nebýt docela solidního závěru "Encore", v němž veršují Dr. Dre a 50 Cent, album by mi odeznělo tupě a pustě, takhle aspoň na posledních pár minut člověk zaslechne když nic, tak aspoň slušnou rapovou výměnu.

Kalkul je ve všem a zrovna o Eminemovi si nemá cenu dělat iluze, protože on je v první řadě dobrým obchodníkem, který byl poctivým rapperem. Na "Encore" se nechal strhnout image, jíž si vybudoval od poloviny devadesátých let, zapomněl, že je třeba se někam pohnout. Fotky s pistolí a postříleným davem slušňáků jsou efektním doplňkem, dobrý booklet to ale ještě nezajistí. A stejně to je s hudbou - Eminemův hlas je nepřeslechnutelný a jeho talent zaručuje, že asi nikdy neudělá vysloveně blbou desku, ale to neznamená, že "Encore" je automaticky bomba. Vůbec ne, je to solidní minimum, které vlastně mrzí, neboť se ví, čeho je tenhle týpek schopen.