Radio 4 patří mezi kapely, které vyznávají návrat k estetice pozdního punku začátku 80. let, jenž spojoval punkovou bezprostřednost s rafinovanou tanečností disco/funkové scény. Říká se jim různě - nová vlna post punku, punkfunk, dancepunk nebo discopunk. Obvykle bývá spojován se současnou newyorskou scénou, kde vládne producentská dvojice James Murphy a Tim Goldsworthy, alias producentská značka The DFA. Právě oni protlačili do rádií kapely jako The Rapture nebo ##!!!### a produkovali také druhé album "Gotham!", newyorské kapely Radio 4. To se psal rok 2002 a Radio 4 dostali nabídku smlouvy s firmou Astralwerk. Aktuální "Stealing Of A Nation" přichází v době, kdy se nadšení z punkfunkové scény pomalu začíná rozplývat a kvalitní desku potřebuje jako sůl. Pokud jste čekali, že to budou právě newyorští Radio 4, pak vás tato recenze asi zklame.

Desku otevře vlezlý disco rytmus ala 80. léta, pak teprve nastoupí punkové kytary a novovlné klávesy. Přesně takhle současné spojení rocku s taneční hudbou vypadá. Návrat o dvacet let dozadu je dokonalý, zmiňovaná úvodní "Party Crashers" zní tak trochu jako New Order navrátivší se do svého raného lo-fi období. Zatímco "Gotham!" udělali geniální The DFA, nahrávací session pro "Stealing Of A Nation" vedl Max Heyes, který už natáčel s Paulem Wellerem, Ocean Colour Scene, Primal Scream nebo Doves. Nedá se říci, že by to bylo šťastné rozhodnutí, minimálně ve srovnání s The DFA je Heyes o třídu i více horší. Vsadil čistě na syntetické rytmy, které ovšem v jeho podání nejdou dále než k Depeche Mode nebo EMF. Zatímco z drážek "Gotham!" jste přímo cítili mohutnou energii, oslavu protančené noci, aktuální koncepce zní značně studeně a syrově. Možná to měl být záměr, každopádně kapela nedodala na desku materiál, který by ustál toto přímočaré retro. Jen chvílemi se zdá, že v nich ještě zbyla nějaká energie ("Absolute Affirmation") nebo sofistikovaný hněv ("Nation"). Chvílemi navíc máte pocit, že posloucháte coververze The Clash, Gang Of Fours nebo Public Image Ltd. a co může být horšího pro kapelu, která měla udat nový tón skomírající scéně. To stejné platí i po stránce textů. Deska se nese v jednoznačném protibushovském duchu, zobrazuje Ameriku s až apokalyptickými vizemi, ale ani tady ovšem Radio 4 nedělají nic jiného, než že opakují dávno profláknuté fráze.

Současná punkfunková vlna bohužel ještě nevyprodukovala opravdu velké album, které by ji opodstatnilo. Kromě několika výborných singlů ("House Of Jealous Lovers" The Rapture, "Me And Guilliani..." ##!!!### nebo "Losing My Edge" LCD Soundsystem) tu zatím máme jen několik nedopečených, nedovařených alb, které více slibují než opravdu plní. K nim bohužel musíme zařadit i "Stealing Of A Nation" Radio 4. Třeba se ještě dočkáme s novinkou LCD Soundsystem, která je také plánovaná na letošní podzim.