Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!

Ať si nebe počká

Vydáno: 02.11.2004 05:00 v sekci Recenze - Luboš Svoboda

Karel Plíhal konečně dotočil dlouho vypiplávané a ještě mnohem déle slibované album složené z raných písní Josefa Kainara. Nazval ho "Nebe počká". A boduje, jazzuje. Že se mu deska báječně povedla, to dokazuje naše nadšená recenze.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
9/10

Karel Plíhal - Nebe počká

Celkový čas: 55:58

Skladby: Děvče mi usnulo, Bázlivá, Trochu v hlavě mám, Miss Otis lituje, Já vrátím se zpátky, Sedávám na domovních schodech, Mám křivej nos, Odcházím z domova, Harfy v nebi, Železniční most, Peníze z nebe, Pomalu plyne proud, Odjakživa mne to vábí, Blues o žízni, Deštivý den, Imperial Blues, Švadlenka, Mrtvý vrabec, Starý muž, Kučeravý listonoš, Černá kára, Diga Diga Do, Nebe počká

Vydavatel: EMI

"Snad není to věc vyloučená
potkat pana Diogena
říct mu do chlupatých lýtek
nechals pípu otevřenou
vytekl ti nábytek."

Zatímco přání Josefa Kainara navštívit mudrcovo skromné obydlí je pouhou představou sloužící ke komickému zakončení písně "Odjakživa mě to vábí", Plíhalova touha potkat mladého Kainara, ne jako budoucího autora prorežimní poezie, ale jako po kavárnách a barech hrajícího kluka s kouzelným pohledem na svět, má kořeny mnohem hlubší. Už od koncertní "Takhle nějak to bylo" (1992) na každou desku propašoval alespoň jednu jeho píseň, hranou jako vlastní. Ještě před vydáním "Kluziště", tedy někdy koncem devadesátých let, pak sem tam utrousil pár slov o tom, jak by rád natočil celé album složené jen z Kainarových písní. Spolu s tím si také musel postěžovat, jak obtížné to při jeho perfekcionismu a úctě k autorovi bude. Přiznám se, že tou dobou mě opravdu nenapadlo, že už obchází pamětníky a pátrá po předválečných nahrávkách jazzových standardů, které ve čtyřicátých letech básník textoval. O překladu nebo přebásnění tu většinou mluvit nelze, někdy znal pouze název nebo téma, které pak svou dravou imaginací rozvinul.

"Pane strážníku
ta trocha povyku
to nic není
to mívám ve zvyku."

Mezi životopisnými daty obou pánů kromě společného rodiště v Přerově žádné velké paralely nenajdeme. Karel, pokud vím, ani neopakoval dvě třídy střední školy, ani se nepostřelil při sebevražedném pokusu. Zato umělecky byl asi básník písničkáři už od mládí větším vzorem, než by asi doteď kdekdo tušil. Jsou si blízcí ve své podobně čisté písňové poetice, v náladě navozované bez špetky patosu nebo klišé, ve způsobu, jakým zamlouvají nevyčnívající slovní vtípky, v neotřelých rýmech, v citlivosti s jakou přistupují k intimním i obyčejnějším tématům, zjednodušeně řečeno tím, co dělá z nadaného člověka s bohatou fantazií básníka.

"Sedávám - svou kytaru v klíně
zpívávám - pomalu a líně
neznámá blues hlasem zastřeným
z komínu stoupá dým."

Upřednostnit texty nad ostatními složkami, to je jeden ze záměrů, s nimiž bylo album vytvářeno. A tak zatímco jeho parťák Nohavica se obklopuje čím dál více muzikanty, nahrál Plíhal "Nebe počká" jen a pouze s kytarou. Svůj nenapodobitelný herní styl trošku umačkal, aby udělal místo, pro účely tohoto projektu nadřené, bluesové a jazzové hře. Výsledek je jako (jak postupně s narůstajícím zděšením zjišťuji) vše na této desce prakticky nepopsatelný. Pro poslech vlastnost úžasná, pro nějaké pitvání, jehož byste tu měli být svědky, nikoliv. Snad každá nota v doprovodech musela být promýšlená, ostatně Plíhal se v rozhovoru pro MF Dnes přiznává, že pro zachování jednoduché čistoty alba vyházel několik složitě hledaných sól. Často zmiňovaná a vždy kladně hodnocená je účast Zuzany Navarové, jejíž přirozeně sdělný zpěv oživuje asi pětinu alba. I já mám její hostování za velmi přínosné.

"Tak si můj milý pamatuj
mám-li býti anděl tvůj
musím být na tebe zlá a přísná
jak strážný anděl má být."

S některými aranžemi Plíhalem již dříve nahraných písní (je jich tu cekem pět) se mi přesto nesžívalo nejsnadněji. K nepoznání je "Imperial blues" doprovázené pouhou ozvěnou akordu, snad snaha napodobit akustiku dlouhé prázdné hotelové chodby. Druhá část slavné "dvojpísně" "Děvče mi usnulo-Bázlivá" má výrazně deformovanou celou rytmiku skladby... Nemá ale smysl se dohadovat, která verze je lepší. V rozmanitosti, ne jednotě, je síla.

"Kde tu drzost vzít
a dopis otevřít
když vím že obálka se nikdy nezahojí."

V "Nebe počká" se unikátním způsobem spojily osobnosti obdivovatele a obdivovaného a vytvořily něco, co dalece přesahuje rámec nějaké pocty umělci nebo osobního dokumentu. Snad ničím se nepodobá v sedmdesátých letech vydané kainarovské kompilaci "Obelisk". Je černobílým, pro Plíhala uskutečněným, pro posluchače právě prožívaným, snem. Přesně to vystihují slova pana Kainara "Některý sny se jen zdají, jiný jdou hlouběji." Neuměle jsem se vám snažil naznačit, do které kategorie tento patří. Přinejmenším doufám, že vás tato mizerná recenze uspala natolik, že už se těšíte do postele. Jasně, že s Plíhalem a Kainarem. Jejich malé nebe na vás čeká.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Nelíbí (Karel Mašát, 02.11.2004 13:23) Reagovat

    Pro mě je naopak toto album trošku zklamáním. Nedokážu to vyzvětlit, ale tímto albem se stal Plíhal pro mé uši příliš intelektuálním, příliš dokonalým. Vždy se mi líbila jeho schopnost hrát si s jazykem českým, to zůstává, ale líbili se mi i krásné melodie, které nebyly tak vypočítavé a tak na efekt jak je to u tohoto alba. Prostě to co je nadřené, podle mého názoru nikdy nebude tak pěkné, jako to co je přirozené, což u Plíhala vždy bylo. No naštěstí jsem vyjímka, tj. všechny recenze jsou velmi pozitivní a lidem se to snad bude líbit, album je to slušné, ale porovnám-li to např. s naplněním očekávání u Bratrů Ebenů a jejich nového alba, tak Plíhal hodně zklamal.

  • Pane Mašáte... (Dušan Vainer, 05.11.2004 09:36) Reagovat

    ...jste trochu mimo. Melodie na tomto albu nejsou Plíhalovy. Nejsou ani Kainarovy...jsou to jazzové standardy, které Kainar přebásnil. Poslechněte si toto album víckrát a určitě objevíte neznámé světy...
    S úctou Dušan Vainer

  • Souhlasím s recenzentem (Honza Hučín, 24.11.2004 13:53) Reagovat

    A to i v detailech jako názor na Bázlivou apod. Jediný rozdíl je ten, že jsem v Hodnocení desek na Ifolku (desky.ifolk.cz) dal desítku.
    Viz též http://suplik.petnik.cz/index.php?cl=275

  • Ne ani tak ke článku... (Štěpán Třík, 24.11.2004 15:07) Reagovat

    Musím uznat, že hudební provedení je velmi inspirující a deprimující současně. Jen tak na několik poslechů se to prostě zahrát nedá - jak by si konzument Plíhalových písní vždycky přál. Ale nemyslím, že by p. Plíhal chtěl kytarovou veřejnost tímhle ohromit (a ochromit). Nabídl to, co se mu líbilo a líbí, jak to vidí on. že někdy vydá opět sám sebe na CD slíbil v nějakém rozhovoru.

    *Stepus *

  • Nádhera (Honza, 08.04.2012 21:21) Reagovat

    Nádherná deska. Nemám slov

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Zvíře jménem Podzim - Září 10/10
Recenze: (Skoro) hodina mezi psem a vlkem? Ti, ke kterým se "Září" od Zvířete dostalo, se takřka jednohlasně shodují, že jde o něco velmi výjimečného. Skladba "Psí sny", první píseň, kterou pustilo Zvíře do světa hned po nasazení do Velké Sedmy, vyšplhala na první... čtěte zde
Vydáno: 23.09.2019 00:00 v sekci Recenze
1
Kochlea - Flegma 10/10
Recenze: Kochlea na desce "Flegma" plní zvukovody i nu-jazzovými náladami Ona zprofanovaná předpona nu- může schovávat ledacos: od dnes již prakticky vyčerpaných metalových crossoverů s rapem přes žánrové hybridy svědčící spíše o neschopnosti rozhodnout se, co vlastně muzikanti hraji, až k albům,... čtěte zde
Vydáno: 21.09.2019 09:00 v sekci Recenze
0
Taylor Swift - Lover 7/10
Recenze: Taylor Swift si na albu "Lover" připomněla všechny své dřívější podoby Pozici Taylor Swift coby královny mainstreamu poslední roky narušuje jistá holčina s dlouhým culíkem. Avšak zatímco Ariana Grande někdy až příliš tlačí na pilu ve snaze být originální, Taylor si své už dávno odbyla a začala... čtěte zde
Vydáno: 19.09.2019 13:30 v sekci Recenze
34
Michael Bublé, O2 arena, Praha, 17.9.2019
Naživo: Michael Bublé v Praze kradl mobily a srdce Více než pět let po své české premiéře se do pražské O2 areny vrátil se šarmem a šibalstvím sobě vlastním Kanaďan Michael Bublé. Hlavním tématem byla láska a vše kolem ní, a tak není divu, že si během skvělé show kromě... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2019 20:31 v sekci Naživo
7
Pohled do českých hitparád - 36. týden 2019
Jonas Brothers poprvé vládnou českým rádiím, nejžádanější album má Post Malone Albový žebříček působí v polovině září mnohem živěji než ten rádiový, zejména co se novinek týče. V éteru sice čerstvě z jedničky vyhrávají Jonas Brothers se "Sucker", jinak je v něm ale mrtvo. Zato nových desek vyšlo... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2019 15:20 v sekci Novinky | České hitparády
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Výroční ceny OSA zavedly diváky do roku 2119, ceny získali Krajčo, Nohavica, Janda, Ulrych a další (07.06.2019 10:25)
- Jaromír Nohavica odvysílá naživo svůj dnešní koncert z Heligonky (19.12.2018 15:00)
- Karel Plíhal slaví své šedesátiny reedicí "Alba a bonusy 1984 - 1990" (03.09.2018 15:12)
- Naživo: Jaromír Nohavica se stal králem Trnkobraní (20.08.2018 19:08)
- Naživo: Závěr festivalu Benátská! s Impulsem si podmanili Jaromír Nohavica a Marie Rottrová (29.07.2018 19:57)
- Benátská! s Impulsem zve na Bonnie Tyler, Guano Apes i Jarka Nohavicu (10.07.2018 09:33)
- Minirecenze: "Jarek Nohavica v Gongu" je s Janáčkovou filharmonií vážnější a procítěnější (06.07.2018 13:50)
- Nové desky 23/2018 - od Lykke Li přes Karla Gotta po Lily Allen (12.06.2018 13:28)
- Video: Jaromír Nohavica v novém klipu málem spadl do "Černé jamy" (12.02.2018 08:43)
- Publicistika: Dvacet nejlepších domácích desek roku 2017 podle musicserveru (15-11) (31.01.2018 10:00)

ALBUM TÝDNE 38/2019

Zvíře jménem Podzim
Září

Ti, ke kterým se "Září" od Zvířete dostalo, se takřka jednohlasně shodují, že jde o něco velmi výjimečného. Skladba "Psí sny", první píseň, kterou pustilo Zvíře do světa hned po nasazení do Velké Sedmy, vyšplhala na první místo. Pusťte si to. Aspoň to zkuste. Fakt to stojí za to.

10/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Po 23.09.
Carnival Youth (LV) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 24.09.
Monarchy (AUS) (Café V lese, Praha)
Út 24.09.
We Were Promised Jetpacks (UK) (Chapeau Rouge, Praha)
So 28.09.
Alyona Alyona (UA) (Café V lese, Praha)
St 02.10.
Airbourne (AUS) (Roxy, Praha)
Čt 03.10.
New Order (UK) (Forum Karlín, Praha)
Čt 03.10.
Stereo Total (DE) (Café V lese, Praha)
Po 07.10.
Little Big (RU) (Sono Centrum, Brno)
Po 07.10.
Blackbear (USA) (Roxy, Praha)
Út 08.10.
Pixies (USA) + Blood Red Shoes (UK) (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lana Del Rey Lady Gaga Sia Kryštof Coldplay Madonna Rihanna Adele Ewa Farna Taylor Swift Beyoncé Rammstein The Cure Ed Sheeran Britney Spears Linkin Park AC/DC Metallica Lenka Filipová Kylie Minogue
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver