© Jan Trávníček

Myslím, že by byla škoda, kdyby to zapadlo a někdo si to třeba s chutí přečte. Předem díky za každý feedback. Takže tady: http://nejhudba.cz/jak-jsem-tocil-klip-s-jay-z-kanye-westem

Hledáte novou hudbu? Třeba ji objevíte v následujícím výčtu pětapadesáti elpíček z roku 2011. Možná si říkáte, proč s tím přicházím až na začátku dubna. Důvod je jednoduchý, prostě jsem chtěl mít pocit, že jsem před zhodnocením slyšel co nejvíc alb, která ten rok stála za to. Nakonec jsem sestavil finální pětapadesátku desek, takže jestli chcete mít pocit, že jste nic důležitého nepromeškali, zkuste si doplnit sbírku i o ty, které ještě nemáte právě z následujícího výběru. Třeba dodatečně objevíte další klenot, loňský rok jich byl plný. Na pořadí nějak zvlášť nezáleží, o prvním místě sice není pochyb a i zbývající první desítka je poměrně jednoznačná, ale dále už berte pořadí spíš jen tak orientačně - od těch opravdu skvělých, přes ty, které jsou určeny fanouškům daného žánru až po ty, které stojí za poslech už jen proto, že jsou prostě fajn. Pokud vám bude v žebříčku nějaké album chybět, budu rád, když se podělíte v komentářích, nikdo není dokonalý. A pokud právě díky tomuto seznamu objevíte něco nového, napište taky. Nuže, ať se líbí. 1. Foo Fighters - Wasting Light 2. Florence & The Machine - Ceremonials 3. Coldplay - Mylo Xyloto 4. Twin Atlantic - Free 5. Limp Bizkit - Gold Cobra 6. Yellowcard - When You're Through Thinking, Say Yes 7. Claire Maguire - Light After Dark 8. Peter Gabriel - New Blood 9. Mona - Mona 10. Evanescence - Evanescence 11. Switchfoot - Vice Verses 12. Kate Bush - 50 Words For Snow 13. Panic! At The Disco - Hollywood 14. Adele - 21 15. Example - Playing In The Shadows 16. The Wombats - This Modern Glitch 17. Friendly Fires - Pala 18. White Lies - Ritual 19. Neil Diamond - Dreams 20. M83 - Hurry Up, We're Dreaming 21. Bon Iver - Bon Iver, Bon Iver 22. Noel Galagher's High Flying Birds - Noel Galagher's High Flying Birds 23. Jay-Z & Kanye West - Watch The Throne 24. Lady Gaga - Born This Way 25. The Weeknd - House Of Ballons 26. Lenka Dusilová - Baromantika 27. Seether - Holding Onto Strings Better Left To Fray 28. 3 Doors Down - Time Of My Life 29. Snow Patrol - Falling Empires 30. David Guetta - Nothing But The Beat 31. Sunrise Avenue - Out Of Style 32. Blink-182 - Neighborhoods 33. Noah & The Whale - Last Night On Earth 34. Markéta Irglová - Anar 35. Prago Union - V barvách 36. Vypsaná fixa - Detaily 37. Nickelback - Here And Now 38. Red Hot Chili Peppers - I'm With You 39. Tomáš Klus - Racek 40. Lenny Kravitz - Black And White America 41. Daughtry - Break The Spell 42. Rise Against - Endgame 43. SuperHeavy - SuperHeavy 44. Kasabian - Velociraptor! 45. Beyoncé - 4 46. Bjork - Biophilia 47. Wiz Khalifa - Rolling Papers 48. Kelly Clarkson - Stronger 49. The Black Keys - El Camino 50. Republic Of Two - The End Of War 51. Jessie J - Who You Are 52. The Kooks - Junk Of The Heart 53. PJ Harvey - Let The England Shake 54. Charlene Soraia - Moonchild 55. The Horrors - Skying

V mládí jsme se vyučili hrobaři. Slizkej had vs. Saša jede vs. Zlato, pojď na to. Poslouchali jsme Chaozz. Naším trumfem ale bylo sobotní ESO. Paskvil byl pro nás jen paskvil. Zdravili jsme se přece čágo belo šílenci! 2Unlimited, Mr. President - Coco Jambo, Dr. Alban, Fun Factory, Coolio - Gangsta's Paradise, Cranberries - Zombie. Bílej jezdec, Zombice, Bulhaři, První signální, František Dobrota, rodák z blízké vesnice, Scatman, Macarena, Hůlka, Ledecký a Damiens, Nad stádem koní a Kláro, jak to s tebou vypadá, a když řeknu MC Erik a Barbara, víme svý. Backstreet Boys a Spice Girls. No a dneska si každej z nás hrajem na to, že jsme odkojeni Bauhausem, Joy Division, Fugazi a Radiohead. Místo Chytila jsem na pasece žížalu jsme si od začátku notovali s Pearl Jam, no jasně. A ve druhý třídě jsme se při hudebce z Já Písničky neučili Chválím tě země má, ale Bowieho Heroes. Lži jsou jako déšť. No a on nás přitom všechny přines čáp a hudba byla náš lék. Pak přišla éra kluků a holek z Balkánu, co všem vyřvávali z balkónu - Karma, Majjahýmajjahó (O-Zone), ve finále Morandi. A než zase v komentářích na Facebooku hodíte všeználkovskou pózu, sáhněte si na nos. Všichni jsme začínali na šmoulí superdiskošou, všichni máme na disku Nohavicův živák a hudební vkus nám v rané dospělosti formoval spíš F:lter než Živel, ale pár z nás se proposlouchalo i k Radiu1, většina se ale spokojila s Evropou2. Naprosto zásadní byly Kelly Family. Později Californication od Redhotů, Vše nejlepší od Lucie a American Idiot Green Day. A kdo nezná videoklipy k Stay Antoher Day EAST17 a Robbieho Rock DJ? V rámci našeho převlékání hudebních kabátů jsme dokázali zároveň poslouchat Kabáty, Korny, Kryla, Linkin Park i hip-hop. Praha není jenom most a hrad. Nejdříve tréning a potom ženy a šou. Zpátky do dnů. Diwokey západ ti nedovolí chrápat a vé el í dvojitývé. Poslouchali jsme Indyho a mysleli si, že nerecituje, ale že dělá rap. A co teprve Marpovo Mrdám tě. No a přišel ultimátní diktát Supercroo. Taky Pašerák a Zvýřátka. Enya. Ameno. Mambo No.5. Believe od Cher. Martin Maxa. Později Xavier Baumaxa. Nosím černý brejle a 1982 jsem malej ýmo a ty jsi princezna. A ptali jsme se sami sebe, WTF je Shimi? A Jakub Mohammed Ali? Brrrr, Šenkýřka od Jardy Hypochondra. Stávka dýdžejů. Ale stejně jsme si všichni současným stisknutím tlačítek REC a PLAY kdysi z rádia nahrávali Aleše Brichtu a jeho Dívku s perlami ve vlasech, néasi. Každý poslouchal Svěráka s Uhlířem. Kupovali jsme si hudební časopisy kvůli přiloženým cédéčkům. A každý si taky prožil svůj první ploužák, při kterým holce masíroval prdel. Ale to je téma na samonosný článek.

Původně jsem chtěl napsat strašně vtipný článek o tom, jaké má bývalý superstarista Miro Šmajda nové umělecké jméno, ale něco tak legračního, jako sepsal Ľubo Nemeš na Dailymale.sk, bych dohromady stejně nedal. Čtěte a tipujte, jak Max Jason Mai uspěje na Čurovizi.

Psali dnes (22. 3. 2012) na Novinkách, že "přestože pořadatelé Benátské noci jednali v minulých týdnech o účasti Stinga, Bryana Adamse nebo Lennyho Kravitze, nenašli s nimi společnou termínovou řeč. Vsadili tedy na osvědčené domácí hvězdy, kterými budou Daniel Landa, jenž na festivalech obvykle nevystupuje, Jarek Nohavica a skupina Kabát." Jo!

Vloni vydala mladá ostravská kapela FiHa debutovou dlouhohrající desku "We Are Angry. So What?!", ze které pochází i videosingly "Angry" a "Family", letos se chtějí naděje tuzemské kytarové scény pokusit o účast na největším německém hudebním festivalu Rock Am Ring. FiHa se přihlásila do soutěže pořádané společností s.Oliver. Vítěz klání si prvního června zahraje po boku Enter Shikari, Skrillexe nebo The Subways na Rock Am Ring. V konkurenci dvouset kapel si zatím FiHa stojí obstojně - jejích 168 hlasů (stav k 21. březnu, 18 hodinám) stačí k průběžnému šestému místu. Hlasovat můžete zde.

Jsou věci, které nepochopím. Například jak někdo může jíst smažák s kečupem, jak Řekové mohli vyhrát fotbalové Euro v Portugalsku nebo jak si někteří lidé stále mohou myslet, že je Elvis po smrti. A taky to, jak do nebe volající může být drzost distributorů hudebních nahrávek, resp. držitelů práv, když volají po exemplárních trestech za provoz sdílecích serverů. Možná by bylo fajn si nejprve zamést před vlastním prahem a jít prodejům naproti. Právě jsem strávil hodinu tím, že jsem se pokoušel ZAKOUPIT si nový singl Noel Gallagher's High Flying Birds "Dream On". Hlavní písničku mám v iTunes už dvakrát - jednou ripnutou z CD, podruhé z digital verze alba, b-side se vesele streamuje i je ke stažení na každém rohu shareserveru a video jakbysmet, byť je to vlastně jedno, protože YouTube. Ale stejně jsem byl ochotný za ten balík zaplatit. Měl jsem vše v košíku, naťukal jsem číslo karty, platnost i security kód a... nic. Zjistil jsem, že si ho koupit nemůžu. A stejný problém nastal i u dalších shopů... Nebydlím v UK, takže mám prý smůlu. Já? Ne, já ne. A pánové s právy ať se na mě nezlobí, ale jejich tvrdohlavému boji chráněnými, osekanými a / nebo regionálně omezenými nahrávkami s bezplatnou nabídkou Shawnů Fanningů, Seanů Parkerů, Kimů Schmitzů a hlady dalších (okamžitá doprava až do iPodu included) se v zemi větrných mlýnů důmyslně směje i sám Don Quijote de la Mancha. A prej že kopírování zabíjí hudbu - naopak, zachraňuje ji.

Na začátku všeho mohl být titulek “Bonus vyhrál ceny hudebních kritiků Apollo”, ale není. Na začátku všeho měl být titulek “Bonus vydal ‘Konec civilizace’, album nové dekády”, ale není. Na začátku je titulek “Hugo Toxxx seznámil hip-hopové publikum s lůzrrrrem Bonusem”. V kruzích mezi ubalenými, osmaženými závitky bylo Bonusovo jméno dosud neznámé. Ty kruhy nemají v oblibě neznámé. Projevilo se to, když Toxxx napsal na sociální síti status, ve kterém se jemně otřel o problematiku neznámého, o Bonuse. Okamžitě se ozvaly hlasy, vyvstaly otázky, kdo je ten Bonus a co jsou ty Bonusovy hity. V následné diskusi se sešly stovky bezzubých komentářů, které nemohly vykousat jednak ráčkování, ale samozřejmě také, že to není hip-hop, když nemá ten Bonus kšiltovku a gaťata. Štěňata štěkala, plakala, že to je šit a v sobotu šla na narozky Spinu, na Lávku, pít. Od Toxxxova statusu se trůskůl hiphopeři na svých zdech ujišťují, že ten Bonus to vůbec neumí, a proto si sdílejí jeho videa. A taky, že je prý strašně přeceněný. No vidíš, mně se zdá pořád nedoceněný.

Prapůvodním záměrem vzniku písně pro Romana Týce (vlastním jménem Davida Honse) bylo aktivní zapojení se do akce Prison Blues. Dnes vlastně já ani Voodoo o zařazení se do seznamu jmen, mezi nimiž se věru objevují i projekty, u kterých by aktivitu podobným směrem nečekal nikdo - snad vyjma manažerů a manažerek dotyčných -, zase tolik nestojíme. Je škoda, že málokterý z účastníků (o žádném nevím, ale nepředpokládám, že jich bude mnoho) složil píseň výhradně pro sampler Prison Blues. Výhradně pro Romana. A tak zatímco ostatní vyjadřovali podporu starými songy tak vehementně, až tvůrcům a správcům projektu Prison Blues zablokoval poskytovatel pro podezřele zvýšenou aktivitu na účtu emailového klienta, my jsme na trase Žižkov - Londýn loupili u Plastiků. Symbolicky jsme si vybrali skladbu "Dopis Magorovi", která je sice čtyřiatřicet let stará a popisuje bezpráví páchané na Ivanu Martinovi, přesto ve výpovědích jeho přátel i hluchý uslyší paralelu s případem Týc. Ahoj Magore! Ahoj Romane! "Dopis Romanovi" - natočeno na Žižkově a v Londýně, podle předlohy "Dopis Magorovi" (1978; The Plastic People Of The Universe). Píseň "Dopis Romanovi" vznikla v předvečer nástupu Romana Týce do výkonu trestu. Autoři: Luciáš F. Svoboda & Voodoo