Reakce na článek Zero 7 - Yeah Ghost

...mě po prvním poslechu nijak extra neoslovilo. Od té doby jsem jej celé slyšel asi 30x a potom jsem teprve, čím mě ta která skladba oslovuje. Count Me Out jako skvělé intro, Mr. Mcgee - jedna z nejpropracovanějších na albu, produkce na jedničku, i když tohle táhne zrovna Eska, žádná extra instrumentace. Swing připomíná mně až nápadně svým valčíkovým rytmem a analogovým harmoniem v pozadí The Pageatnt Of The Bizarre z předchozí desky, je to aranžersky hodně poplatné dnešnímu stylu rychle se objevujících a mizejících zpěvaček a jejich folk popu. Xylofon, rhodesy, akustická kytara, perkuse, jinak fajn písnička. S autorem recenze nesouhlasím - Binnsův zpěv je podlě mě v Everything Up zajímavý (a objevil se i na předchozích deskách, neslyším ho prvně). Pop Art Blue je klasika Zero7 typu In The Waiting Line. Medicine Man a Sleeper ještě víc mi nezapadají stylem do alba, samostatně opět fajn věci, které by se hodily asi do míň alternativního projektu. Ghost Symbol ve mně vyvolává silnou reminiscenci na Kid A Radiohead - zasmyčkované perkusivní ruchy, zpomalený, pravděpodobně kaossem prohnaný zpěv a hlavně typický zvuk rolandu 808/707. Solastalgia je další fajn dejme tomu outro. The Road je, souhlasím, nejdojímavější song z desky, intimní, skoro nábožný, v podstatě jen wurlitzer a kontrabas. All Of Us desku efektně zakončuje. Sice bych se spokojil s instrumentálkami, na které jsem byl u kapely zvyklý, tj. opravdové, symfonické nástroje, jako byly v Look Up nebo End Theme, popř. Your Place, ale nedivím se, že toho měli kluci už dost a chtěli vyzkoušet synťáky a hromadu efektů, samplerů a delayů. Za mě tak 8-9/10.