Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Makrorecenze

Makrorecenze Around The Sun R.E.M.

19.10.2004 14:00, Redakce

R.E.M. jsou přesně tou kapelou, na jejichž desky se netrpělivě čeká, ačkoli nikdo přesně neví, proč. Dávno už neprodávají tolik milionů alb jako kdysi, ale pořád jsou někdo. Nejinak tomu bylo u novinky "Around The Sun". A proto jsme si ji vybrali jako ideálního adepta na hromadnou recenzi deseti redaktorů. Inu, směle do toho!

Makrorecenze významných desek se pomalu stávají běžnou součástí itineráře musicserveru. Průkopníkem (jak jinak?) byli Tata Bojs s deskou "Nanoalbum". Vše pokračovalo přes tuzemskou superstar Anetu Langerovou, která debutovala "Spoustou andělů". Desetinásobnému pitvání se podrobila také novinka Southpaw "Boys Make Noise". Zatím posledním, čtvrtým dobrovolníkem na holení jsou tři nenápadní chlapíci z amerických Atén. Kdo se trošku vyzná v psychologii, ví, že oni jsou přesně tím momentem, kdy člověk sní. I jejich příběh je malým velkým snem o úspěchu, penězích, slávě, rebelii, pochopení a strádání. Jmenují se R.E.M. a právě vydali třináctou studiovou desku "Around The Sun". V recenzi ji Dan Hájek vychválil do nebe, pohled dalších desíti redaktorů je o poznání různorodější. Račte se podívat a nechat se inspirovat.

Hynek Just - 5/10
Autor těchto řádků má rád hudbu, ve které se něco děje, hudbu, která má život. Když už není nabitá muzikantsky, pátrá, zda umí přesvědčit jinak. Atmosférou, texty, nasazením, jakkoli. Když nezafunguje ani to, poslech vzdává, desku odkládá s pocitem, že nejspíš nebyla vyrobena pro něj. Nebo odkryl umělcův záměr zbohatnout na odvaru toho, co zabíralo dříve. Jako u "Around The Sun" R.E.M. Hudebně unylé, chybí výraznější melodie, jedna píseň splývá s druhou - tempo teče, nebo spíš odkapává jako z rozbité sklenice medu, výraz Stipeova hlasu je stále stejně ublížený, ospalý. Jediný záchvěv změny uprostřed s našlápnutější "Wanderlust" je na třináct písní desky nějak málo. Kde jsou časy, kterým vévodil "Monster", kdy skladby měly tah, atmosféru, názor? Po tříleté pauze by se od takových kapacit dalo - a i mělo - očekávat více.

Karel Veselý - 5/10
Ve stařičkém sci-fi filmu "Invaze lupičů těl" zaútočí mimozemšťané na Zemi obzvláště podlým způsobem. Vyrobí identické tělo každého člověka, které pak začne žít jeho vlastní život. Rozpoznáte ho jedině tak, že "uchvatitel" vykonává všechny životní funkce zcela mechanicky a bez duše. Při poslechu nejnovější desky R.E.M. "Around The Sun" mám pocit, že stejní mimozemšťané zaútočili na americké Atény, ukradli těla Mikea Stipea a spol. a teď se vydávají za slavnou kapelu.

Trajektorie uvadání někdejších buřičů, zlatých hochů alternativního rocku je jeden z nejsmutnějších příběhů 90. let. Vynikající desky jako "Document", "Green" nebo "Automatic For The People" (bez uzardění přiznám: jedna z nejlepších desek v mé sbírce) udělaly z R.E.M. stadiónové hrdiny. Od okamžiku, kdy měli v kapse multimilionovou smlouvu od společnosti Warner Music, ztratila jejich hudba všechno kouzlo. "Monster" či "Up" ještě zdobilo zvukové hledačství, "Reveal" a aktuální kolekce už jsou jen pouhá povinnost vydat desku jednou za tři roky. Je to zvuková konzerva vyhaslé kapely, jedna průměrná skladba střídá druhou a opakované poslechy, které u starších desek vždy zabíraly, tentokrát prostě jen prohlubují posluchačovo utrpení. Světlé okamžiky desky "Electro Blue" nebo "The Outsiders" kazí pomyšlení, že R.E.M. s nimi jen vykrádají svůj starý katalog z doby "New Adventures In Hi-Fi". Skoro to vypadá, že desku vygeneroval počítačový program s jasným cílem - nikoho neurazit. Je smutné poslouchat, jak Stipe zpívá bez srdce, bez zájmu, jako kdyby ho to vůbec nebavilo. Jeho typická melancholie se rozpouští v nekonečné těžkopádné stejnosti neutrálního průměru. Jediným hrdinou této desky je Bill Berry, který R.E.M. před pár lety opustil. Nejlépe věděl, jak hořké bude postupné odumírání kreativní síly jedné z nejzajímavějších kapel konce minulého tisíciletí.

Tomáš Parkan - 5/10
Říká se, že třináctka není právě šťastné číslo a nové album R.E.M. to bohužel potvrzuje. "Around The Sun" je třináctým studiovým albem této dnes již legendární skupiny a zároveň třetím po odchodu bubeníka Billa Berryho a já si nemohu ubránit pocitu, že právě jeho odchod postihl R.E.M. přímo citelně. Od té doby totiž tak nějak vykrádají sami sebe. Pokud pominu "Automatic For The People" a "Out Of Time", které se již staly klasikou, pak mě nejvíc oslovila dvě následující alba - "Monster" a trošku podceněné "New Adventures In Hi-Fi". "Monster" svým skvělým kytarovým zvukem a nábojem a "New Andventures In Hi-Fi" svoji náladou a zpracováním. Od té doby jakoby se R.E.M. začali propadat (i když "Lotus" z "Up" je skvělá) a na novince to jen dokreslují. Nemohu si pomoc, ale už nějaký čas nejsou rockovou skupinou, ale stali se jakýmisi rockově naladěnými folkaři a tuhle roli myslím teď daleko lépe plní třebas takoví Coldplay. Nedostatek invence dohání R.E.M. kontroverzním tématem a tím je zaručeno, že se o desce bude mluvit, respektive dřív také píchali do žhavých politických témat, ale ta hudba byla znatelně lepší. Samozřejmě, že písničky jako takové se celkem dobře poslouchají, ale ušima proplují, aniž by zanechaly jakoukoliv brázdu. Mně osobně nějakým způsobem oslovily pouze dvě. Jednou je "Wanderlust" pro svoji netypičnost a druhou je vskutku výborná "Aftermath", která mi lehce připomíná moje oblíbence Hootie And The Blowfish. Sečteno a podtrženo, "Around The Sun" u mě moc nezabodovala, dvě zajímavé písničky je vskutku málo a dávat vysoké hodnocení jen proto, že jsou to R.E.M. mi nepřijde fér. To si radši půjdu poslechnout jejich starší desky. Mimochodem "It's The End Of The World As We Know It (And I Feel Fine)" to je alespoň pecka, že?

Luboš Kreč - 6/10
Je to zatraceně těžké být slavný, mít miliony fanoušků a těm se zodpovídat. Kurt Cobain to nedokázal, intelektuál Michael Stipe s tím vždycky tak trochu bojoval. Extrovert na jedné straně, do sebe uzavřený básník na druhé. Novinka R.E.M. "Around The Sun" jakoby jeho rozpor plně odrážela. V levé ruce držíte album slovutné kapely, jejíž slova mnozí berou stejně vážně jako George Bushe, v pravé to je ovšem kolekce obyčejných songů, jež by (snad) dokázala poskládat a nahrát ledasjaká jen nadprůměrně talentem obdařená parta. A otázkou je, co zůstane důležitější: ležérní obyčejnost, anebo někdejší výjimečnost? Rozluštění je v každém z posluchačů, pravdou ovšem je, že R.E.M. už zdaleka nejsou ti energičtí hudebníci, kteří dělali parádní ploužáky jako "Everybody Hurts". Jsou z nich spíš poctiví řemeslníci, do jejichž živnosti se promítá - logicky - věk a přibývající letokruhy. "Around The Sun" je až příliš poklidné album, zpívané od mytického ohýnku na vrcholku kopce, kam nedohlédnou obyčejní lidé a trojice kmetů je nemůže vyslechnout. A tak si dělá to své. V duchu někdejší kvality, ale o poznání vybledleji a smutněji.

Honza Balušek - 7/10
Američtí R.E.M. patří mezi to nemnoho kapel, u nichž přívlastek "legendární" patří do základní slovní zásoby, pokud o nich chce někdo mluvit. Minulý rok zrekapitulovali kus své kariéry, letošek je tedy ve znamení nové desky. Jakkoli mě jejich experimentování na několika deskách v nedávné minulosti většinou až tolik nebavilo a osobně jsem uvítal písničkovější ráz minulé řadovky "Reveal", u novinkové kolekce "Around The Sun" mám pocit, že je snad písničková až moc. Kapela je stále zajímavá, ale třináct skladeb na desce plyne v jednom duchu a jen málokterá vás vyburcuje z (příjemné) letargie. Jako všechny desky R.E.M. je i "Around The Sun" nutno naposlouchat, ne však proto, že by skladby byly příliš složité, ale právě naopak - nijak zvlášť se od sebe neliší a album vyznívá po zvukové stránce téměř koncepčně. Jako by se novinkou R.E.M. ještě více přiblížili americkému písničkářství a obyčejným písničkám. Jisté je, že i když tam není ani nová "Losing My Religion" (hit), ani "Lotus" (experiment), přesto je ta deska fajn. Jen je tak nějak obyčejná.

Luboš Svoboda - 7/10
Že nemá "Around The Sun" jediný opravdový hit? Že je celé odehrané prakticky jen s kytarami? Že se tempo pohybuje nanejvýš v rozmezí mezi "Černé oči, jděte spát..." a "Už se ten tálínskej rybník nahání..."? Že při poslechu i těch nejpovedenějších skladeb (jako "Make It All Okay") se spíš toulám ve vzpomínkách po písničkách starších, alespoň vzdáleně podobných? Že se R.E.M. vybodli na všechny experimenty s čímkoliv a chtěli nahrát obyčejnou desku? No a co...? Ostatně myslím, že po dvanácti vydaných deskách, kterými se dostali až na pozici určitého etalonu populární hudby, už nemají potřebu se někomu zavděčovat a je jen dobře, že si muziku dělají, jak sami chtěli, bez nějakého tlaku minulosti. Jen už se k tomu nemělo připojit to, že Stipe vše odzpívá jen na půl huby a Buck s Millsem odehrají na půl ruky, že skladbám psaným půlkou hlavy i srdce nejspíš chybí ty zajímavější půlky melodických linek a že deska v druhé půlce až trošku nudí. Někde jsem četl, že kapela na tomto albu nevytvořila nic než pár desítek minut hudby vhodných k reprodukci v nákupních centrech. Jinde zase, že teď dokonale vyhovují vkusu hospodyněk ve středním věku. Na obojím je krapet nepříjemné pravdy. Jenže, proč mi na ní má nějak zvlášť záležet, když nade mnou mají tito Athéňané stále takovou moc, že se ještě rád navleču do zástěry a s vařečkou v ruce vyrazím do nenáviděného obchoďáku si je poslechnout? (Pokud teda zrovna nezapomenu jednu svou půlku doma...)

Ondřej Pravda - 7/10
Není dobré brát věci automaticky, ale slabé desky se od R.E.M. nedočkáte, to je jasné. Na druhou stranu, jak správně píší čtenáři ve fóru k hlavní recenzi, jenom kvůli jménu si není nutné sednout na zadek. Promokampaň k desce se točila okolo postoje kapely k prezidentu Bushovi, ale po poslechu desky a pročtení bookletu to považuji za poněkud nešťastné, protože textově Stipe nijak nevybočuje ze svého světa a deska je všechno, jen ne zvlášť politicky angažovaná. Takže pojďme k muzice. Na první poslech je jasné, že zvukově pokračuje po "Reveal" v návratu k "normálnímu" zvuku. Dokonce i v kolegou zmiňované "Electron Blue" se toho elektronicky děje hodně málo, jen ten rytmus je moderněji pojatý. Kytary skoro pořád "removsky" zvoní, žádné boostery, velké efekty, dost piana. Kolega správně popsal náladu, když napsal "...krása, která volně proklouzne prostorem..." Jenže je to zároveň i problém desky. Nemyslím, že je plná tak skvělých melodií. Příjemných (dost) určitě ano, ale Stipe a spol. prostě ze sebe tentokrát nedostali tak chytlavé skladby a ty na desce jsou si značně podobné. Je to především tím, že chybí jednoduché "sloganovitější" refrény, které by člověka chytly na první druhý poslech. Fanoušci to určitě odsoudí jako příliš povrchní přístup, ale co si budeme nalhávat, silný refrén je potřeba. A k tomu se přidává také kolegou opatrně zmíněný problém stejné rytmičnosti skladeb. Při sebevětší snaze a přivírání očí, tedy uší, se vám skoro určitě stane, že druhá půlka desky okolo vás prošumí. Ale před zatracením desky je nutné připomenout, že jde pořád o hodně příjemnou desku, k jejímuž ocenění pomáhá víc a víc poslechů.

Antonín Kocábek - 8/10
R.E.M. jsou tu s další deskou a mě napadá, že je chrlí takovým tempem, že už ztrácím přehled. Na první poslech je to příjemné, ale nikterak překvapivé, na druhý ještě příjemnější a ještě obyčejnější. Což ovšem u Stipea a jeho kámošů vlastně není negativum, protože příjemné písničky se zdánlivou jednoduchostí a absencí křeče je přesně to, co mě na nich vždycky nejen bavilo, ale i většinou zajistilo, že nevadili ani při důkladné rádiové masáži. Jistě - v minulosti asi natočili i lepší desky, což ovšem nic nemění na tom, že ta lehkost tam je i tentokrát. A spolu s ní tušení, že R.E.M. si ve skutečnosti stále dělají, co chtějí, a minimálně jejich fanoušci jim to papají. A sami od sebe. A navíc rádi. Co chtít víc? Napadá mě, že úplně stejný dojem mám z ranných alb naší Mňágy a Žďorp. Jenomže ti mají na rozdíl od téhle desky na svých posledních opusech až příliš zbytečné vaty. Zdá se, že R.E.M. konečně přišli na to, že experimentovat jiní umějí lépe a nářezy nejsou to, co by u nich někdo ocenil. Co si budeme povídat, od novátorství, rebelství a hledání nových cest jsou tu ti mladší. Zato tu jsou úžasné melodie a celé to směřuje znovu k písničkám. Mnoho určitě bude vyřčeno o textech a jejich angažovanosti, ale upřímně - v tomto případě mě zajímají asi tolik, jako diskuse o sexuální orientaci jejich interpreta. Vlastně mi na novince R.E.M. vadí jediná věc: graficky pěkný, ale naprosto nepraktický digipack s nikterak neuchyceným bookletem. Což je, jak jistě uznáte, banalita.

František Matějíček - 8/10
Rapid Eye Movement jsou zpátky s "Around The Sun". Kapela stvořila třináctku skladeb. Dát život každé z nich možná nedalo tolik práce, protože většina velmi upřímně vychází z autorovy duše. Standardní symbolikou je melancholicky rozhoupaný první singl "Leaving New York". Velmi procítěná a baladicky upravená nahrávka vyznívá jako snaha vyjádřit smutek, který tvůrce tíží. Už před vydáním pánové upozorňovali, že nové album hodlá vyjádřit i své znepokojení nad válečnými výpady amerického prezidenta. Tahle snaha se neprojevila pouze ve skladbě "Final Straw", v každém tracku něco z blbé nálady našeho světa naleznete. Popsané pocity podtrhuje i zvolené tempo. Většina novinek tak šlape velmi pomalu, jako by jejich naléhavost chvílemi přešlapovala na místě. Nikoliv však po umělecké stránce. Parádní tituly jako "Electron Blue" nebo "The Outsiders", do nichž jsou v drobném měřítku včleňovány elektronické postupy, se klidně mohou pasovat do role favoritů v souboji o nový singl. O něm už má ovšem kapela jasno. Vybírat by tak jako tak bylo velmi těžké. Od začátku do konce je album plné materiálu s velkým hitovým potencionálem. Další v pořadí "Make It All Okay", zmíněná "Final Straw", "The Worst Joke Ever" nebo celá řada dalších by mohly být na kterémkoliv dalším albu slušným hitem.

Pokud na vás při poslechu padnou tíživé chmury, nemusí to být v tomto konkrétním případě špatně. Nedostatek písní rychlejšího spádu je snad jediným mínusem. Z konceptu melancholického sdělování základních pravd trochu vybočují pouze tituly "Wanderlust" a další skvělá "Boy In The Well". Ani v této písni ovšem R.E.M. nerozjeli bůhvíjaký kvapík. Sympatická je však jejich snaha velmi opatrně a s citem do některých nahrávek vloudit trochu elektroniky při zachování klasických vůdčích nástrojů. Jemné kytarové aranže, dostatečná dávka dobrých melodií, snaha o malé experimenty beze změny vlastní tváře a velmi slušný výkon při závěrečné mixáži pasují "Around The Sun" na kandidátskou pozici při volbě alba roku.

Pavel Parikrupa - 8/10
Na nové desce R.E.M. mne překvapily dvě věci: jednak jsem očekával mnohem tvrdší nahrávku, více nesmlouvavosti a dravosti (když už bylo avizováno, jak moc má být politická a angažovaná), jednak docela vlažné až negativní reakce kritiků z renomovaných světových médií. Při prvním poslechu se mi skladby na desce slévaly do jednoho pomalého a rozhodně ne agresivního toku hudby, kde bylo málo záchytných bodů. Až s každým dalším poslechem se vylupovaly melodie a na povrch vyplouvaly jemné detaily. V mých uších z nahrávky zůstává dojem smutku, ale ne zatrpklosti. I když se zpívá o deziluzi ze současného světa, poslouchají se ty písně s vědomím pověstného světla na konci tunelu. Ta jednotná lajna, stejná nálada po celou dobu hracího času, může pro někoho představovat slabinu, těžko se tady hledají rádiové hity. Přesto, nemůžu si pomoci, mám z poslechu "Around The Sun" velmi příjemný pocit a vysoké hodnocení nedávám proto, že to jsou R.E.M., ale proto, že se k desce neustále vracím a líbí se mi z ní vyvěrající vzdušná atmosféra. Je lehce rozostřená jako fotka trojice na obalu. Kontury jsou nejasné, ale víte, co znamenají.

Související články

R.E.M. - Part Lies, Part Heart, Part Truth, Part Garbage 1982–2011 (Recenze CD)
Nové desky pro 46. týden (Nové desky)
R.E.M. - A Month Of Saturdays / Hallejulah (Audio Jukebox)
Podívejte se na dvě videa "We All Go Back To Where We Belong" R.E.M. (Video)
Poslechněte si "We All Go Back To Where We Belong" R.E.M. (Audio)
Už víme, co bude na bestofce R.E.M. (Novinky)
R.E.M. se chystají hned rekapitulovat (Novinky)
R.E.M. se rozpadli (Novinky)
Nové desky pro 27.-28. týden (Nové desky)
Čtvrtá studiovka R.E.M. vyjde v luxusním balíčku (Novinky)

Názory

Názor 17-ti letého (Martin Hájek, 25.10.2004 14:10) Reagovat

Já se divím lidem, kteří jen kritizují. Uvědomme si jeden zásadní rozdíl mezi R.E.M. a mnohými jinými muzikanty a rockery zvláště. Jiní mají turné každý rok, ale hrají dokola ty své 20 let staré pecky a slaví relativní úspěch. R.E.M. dělají stále něco nového a musíme chápat, že už nejsou takový bouřliváci jako v dobách Documentu, Green nebo Automatic for the people. Jejich písně mnohdy více spadají do popu, ale i tak je jejich styl nezapomenutelný a trojice Buck, Mills a Stipe se snaží...a jde jim to.
Karel Veselý vybočil... (Honza, 25.10.2004 16:16) Reagovat

Možná je dneska populární, aby recenzenti čehokoliv byli programově vyhrocení. Takový mě připadl příspěvek Karla Veselého... Ale chce to pár faktů: Autor uvádí, že po podpisu s Warner Music to šlo všechno do kytek. Podpis s Warner přišel po Document, a tedy jeho nejoblíbenější CD Green a Automatic for the People jsou vlastne odpad. OK. Dále už ke všem: Ano, může se zdát, že se R.E.M. posledních pár let vykrádají, ale jaká jiná skupina, která exituje 24 roků, se neustále někam posunuje. Já bych řekl, že na to mají dost možná i právo. V recenzi na Mňága - Web site story jsem našel myslím 7/10, s tím že fanoušek, kterému nevadí neinovativnost (a Mňága je typický představitel - nic ve zlém) přidá bod. Tak nevím...
exitus (blueskin (Martin Zoul), 31.10.2004 12:38) Reagovat

veru pekny preklep! r.e.m. skutecne EXITUJI a je v jejich zajmu, aby ten exitus nastal rychle a neprodluzoval tak utrpeni kapely i posluchacu :o)
Yeah... (Ol' Nick, 31.10.2004 12:50) Reagovat

...and no one ever really dies, right? until then, buddy...
jo jo jo (ZHULWA, 20.12.2004 08:44) Reagovat

REM mají jednu brzdu - ne sebe jako v osmdesátých/devadesátých letech, kdy třeba Document musel mít půlku nápěvů ukradenou z Lifes Rich Pageant a Out Of Time musel mít půlku typu písní vykradenou z Greenu, ale fanoušky. To jsou ti, kdo mají neustále bariéry nehledat v nových věcech něco objevného, ale hledat další Fall On Me/Losing My Religion/Everybody Hurts/Lotus. Proč jenom tu musí být ta poslucačská lenost a ty předsudky? ATS je nejčistší a nejspontánnější deska kapely, s výjimkou murmuru, toť můj názor

zobrazit všechny názory (7 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »