Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Bod zlomu nebo oddechový čas?

07.10.2004 05:00, Karel Veselý

Hiphopová sestava z Filadelfie vydává svoji šestou desku "The Tipping Point". Opustili experimenty předchozího alba "Phrenology", které jim vyneslo i cenu Grammy, ve prospěch přímočarého hiphopového zvuku. Říkejme tomu návrat ke kořenům, The Roots si prostě vzali oddechový čas a na chvíli si jen tak zajamovali.

6/10

The Roots - The Tipping Point

Celkový čas: 55:07

Skladby: Star/Pointro, I Don't Care, Don't Say Nuthin', Guns Are Drawn, Stay Cool, Web, Boom!, Somebody's Gotta Do It, Duck Down!, Why (What's Goin On?)

Vydavatel: Universal

Není těžké se zamilovat do The Roots. Hiphopová parta z Filadelfie zosobňuje všechny naděje pravověrného fanouška tohoto žánru. Hip hop umě kříží s příbuznými žánry, nesamplují, nýbrž sami hrají na svoje nástroje včetně perkusí a v textech zůstávají věrni poetice ulice. Navíc ještě vydávají velmi dobré desky a nikdy se neztrapnili nějakým uměleckým úletem. Prostě kultovní kapela k pohledání. Nedivte se pak, že jejich sedmou dlouhohrající desku "The Tipping Point" všichni před vydáním častovali přídavky jako "netrpělivě očekávaná".

Zatímco předchozí album "Phrenology" bylo přímo nadité experimenty a pokoušelo se rozprostřít hip hop do nejrůznějších stran, aktuální kolekce "The Tipping Point" byla už dříve ohlášená jako návrat ke kořenům. Přiznám se, že při vyslovení této formule mi běhá mráz po zádech, v případě The Roots hned nadvakrát. Vždy uměli překročit hranice hip hopu, tentokrát ovšem rovnou na kreativní postupy rezignovali a schovali se za laciná hesla o znovuobjevení krásy starého hiphopu. U skupiny jako The Roots to nemůže znamenat nic jiného než těžkou tvůrčí krizi. Existuje i teorie, podle které The Roots věnují více času svému vlastnímu labelu okayplayer.com a studiové desky jsou pro ně vedlejší projekt. Už i největšímu optimistovi v sídle Universal musí být jasné, že z Roots žádní další The Fugees nebudou a že je na čase se jich zbavit. "The Tipping Point", jak ostatně naznačuje název (něco jako "bod zlomu"), je pravděpodobně poslední deska na velkém labelu a Roots čeká návrat do hiphopového podzemí. Naděje, které se do nich vkládaly a které do sebe vkládali oni sami, byly asi příliš optimistické. "Phrenology" bylo sice vysoce ceněné kritiky, ale mělo mizerný prodej, a tak rozhodnutí vrátit se k přijatelnému, více či méně mainstreamovému hip hopu bylo logické. Skupinu definitivně opustili MC Malik B a beatboxeři Scratch a Rahzel, což jim také příliš nepřidalo. Hlavní architekt zvuku The Roots ?uestlove navíc producentskou stoličku přepustil jiným producentům, naštěstí ze současných hitmakerů jen "milionovému" producentovi Scottu Scorchovi (někdejší klávesista Roots, dnes autor písní pro Christinu Aguilera nebo Beyonce). Deska prý spíše než jako vyloženě autorská práce vznikala při nekonečných jam sessions, nejvíce je to slyšet na "Why (What's Goin' On?)" a v závěrečných utajených skladbách.

The Roots vždy působili jako skupina. Tentokrát jako kdyby z nich zbylo jen torzo. Rap Black Thoughta není excelentí a beatmaking ?uestlova příliš často sahá do osvědčených hiphopových klišé ("Boom!" nebo "Web"). Živá kapela, obvyklá to zbraň Roots, tentokrát nepřidává do celkového soundu zhola nic. Originální old-school hip hop stojí a padá se zajímavými samply, ale ani tady se příliš nevytáhli. Hitem má být vysoce předvídatelná úvodní "Star/Pointro" postavena na neuvěřitelně profláklém samplu z "Everybody Is A Star" od klasických funkatýrů Sly&The Family Stone, pilotní singl "Don't Say Nuthin" přes nablýskaný zvuk zní trochu moc jako variace na "Turn It Up (Remix)" Busty Rhymese (se slavným samplem z "Knight Ridera"). "Stay Cool" zase těží ze samplu, který proslavili De La Soul na "Ego Trippin' Pt 2". Výborně na druhou stranu zní evropský singl "Duck Down!", rozhodně nejlepší skladba desky.

Shrnuto a podtrženo. The Roots na této desce odškrtli experimenty a zůstal jen průměr. Zařadili se bohužel do dlouhé řady naprosto identických hiphopových projektů, které vyměnily sveřepý hiphopový undergroundový postoj za originalitu. Kreativita, která vždy k The Roots patřila, je najednou pryč. Beastie Boys by ostatně mohli vyprávět, na rozdíl od "Three Boroughs" naštěstí nesklouzávají k prvoplánovému humoru a jejich útoky na americkou vládu jsou přece jen sofistikovanější. Název desky odkazuje také ke knize stejného jména od sociologa Malcolma Gladwella, který studuje, jakým způsobem na první pohled nedůležité společenské události otevírají stavidla velkých změn. Na poslední desce Roots se bohužel malé detaily proti celku spikly. Sebevědomá a originální skupina natočila svoji neslabší desku, ale věřím, že si prostě momentálně jen vzali oddechový čas.

Související články

Živě: Beyoncé & The Roots - Best Thing I Never Had (Late Night With Jimmy Fallon) (Video Jukebox)
John Legend & The Roots - Wake Up! (Recenze CD)
Nové desky pro 38. týden (Nové desky)
Nové desky pro 26.-27. týden (Nové desky)
The Roots si na novinku pozvali Joannu Newsom a Monsters Of Folk (Novinky)
Odsunutá deska The Roots vyjde v červnu (Novinky)
The Roots - Rising Down (Recenze CD)
Měsíc v hip hopu (5/2008) (Publicistika)
Nové desky pro 18. týden (Nové desky)
The Roots - Game Theory (Recenze CD)

Názory

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »