Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Naživo

Bůhví si živě dovolují

24.09.2004 14:00, Martin Svetlík

Mezi největší objevy letošního roku patří bezpochyby ethno-folková kapela Bůhví. Ta si toto označení vydobyla především díky skvělému CD "Akt", které pokřtila v průběhu zdařilého koncertu v Lucerna Music Baru. Vy si nyní můžete přečíst reportáž z akce doplněnou o fotografie.

Pražská kapela Bůhví, která prezentuje svůj rozmanitý repertoár jako czech world music (zcela oprávněně, podotýkám), se sešla 22. září v Lucerna Music Baru spolu s nedočkavými diváky a fanoušky na křtu nového CD "Akt". Křest byl jen zpestřením hlavního programu, jímž byla pochopitelně hudební produkce skupiny, čerpající z kubánské, balkánské, židovské a mnoha jiných hudeb. Chtít vyjmenovat všechny styly, které během večera zazněly, by bylo bláhové, ovšem právě tady se rodila uznáníhodná pestrost a barevnost večera.

Několikrát se na scénu takříkajíc naprázdno vyvalil kouř, který postupně naplňoval celý sál, než z prostor ukrytých hluboko v útrobách budovy vystoupil Ondřej Brzobohatý a pozornost nadšeného publika upřel na místo zcela jiné, než bylo pódium, neboť kdesi v zácpě uvízl jeden z členů kapely. Začátek koncertu se tedy o něco opozdil. Ač čekání nebylo zrovna příjemné, o to větší radost se rozhostila mezi lidmi, když se na jevišti konečně objevili pohromadě celí Bůhví. Ti svůj příchod vtipně okomentovali jakýmsi písňovým intrem, které sklidilo mohutné ovace natěšeného davu. Následoval první set písní, mezi kterými byly rovným dílem zastoupeny jak osvědčené kousky z předchozí historie skupiny, tak i skladby zbrusu nové, pocházející právě z alba "Akt". Největší odezvu publika vyvolávaly písně v divokých latinskoamerických rytmech ("Než se rozední"), ale přesto je překonala "Laila", úžasná balada s kořeny v židovské hudbě, a samozřejmě nejslavnější píseň Bůhví - trochu swingová a trochu folková "Klárka", která už má u fanoušků patrně navěky rezervované místo na vrcholu pomyslného žebříčku.

Po zmiňované "Laile" přišlo i na trochu té oficiality, když tóny valašské národní hymny uvítaly oba kmotry desky "Akt", jimiž byli Bolek Polívka a Radoslav Brzobohatý. Ti popřáli desce hlavně spokojené posluchače a hodně úspěchů, předali gratulace i hudebníkům a stříbrozlatý kotouč pokřtili jak jinak než slivovicí. Pak už se pokračovalo v druhé polovině koncertu, ve které zazněla většina zbylých skladeb z právě pokřtěného alba. Došlo i na hosty hudební, když se na několik skladeb, mimo jiné na výbornou "Noc v Bělehradě", připojil tzv. PitchBand, dechová sekce pod vedením tradičně skvělého trumpetisty Bůhví Karla Pičmana. Jan Jirucha na trombón i Matouš Kobylka na saxofon byli nepochybně příjemným zpestřením už tak dost rozmanitého večera.

Jeho vrchol měl však teprve přijít. To se naplnilo při poslední písni "Mý srdce jak blues", při které si Ondřej stoupl za mikrofon a na jeho místo u kláves se usadil Karel Pičman. To ovšem nebránilo Ondřejovi, aby si zároveň se skvělým pěveckým výkonem nestřihl na klávesy sólo, zatímco Karel na ně hrál doprovod. Tento moment uvedl diváky do stavu daleko přes bod varu. Ještě více horko však bylo v sále, když po této písni Bůhví odešli, přestože bylo evidentní, že se budou muset ještě vrátit. Přidali dvě písně a když už neměli co dalšího zahrát, ujala se ještě jednou a s ještě větším úspěchem "Laila", tentokrát s dlouhou předehrou, během níž se Martin Hrubý snažil zprovoznit kytaru. To se mu sice nepovedlo, ale naštěstí měl další v záloze, a tak mohl být večer ukončen vskutku tím nejlepším.

Musím říct, že jsem dlouho nebyl přítomen tak chytré muzice, jaká byla ke slyšení na křtu CD "Akt". Málokterá kapela si dnes dovolí ve své hudbě humor, a to jak verbální, který reprezentovala například několikerá chvilka poezie Martina Hrubého, tak i humor hudební. Ten je v dnešní záplavě popové muziky, která svojí rádoby vážností vzbouzí úsměv na rtech, obzvláště pozoruhodný. Nejen, že všichni členové skupiny jsou výborní muzikanti s citem pro hudbu, ale je vidět, že Bůhví svému publiku věří a publikum jim důvěru plně oplácí, čímž vzniká poměrně zajímavé souznění. A jak říká Martin Hrubý, to je jediný cíl kapely. Asi se nikdy nedočkáme toho, aby Bůhví vyprodávali Letnou, to by ani nebylo ono. Když ale přijdete na koncert do klubu, můžete si být jisti, že zažijete příjemný, vtipný a chytrý večer. To není málo a v našich podmínkách je to, řekl bych, více než obdivuhodné.

Bůhví, Lucerna Music Bar, Praha, 22.9.2004

Související články

Horáček & Hapka & Brzobohatý - Tante cose da veder (Recenze CD)
Nové desky pro 48. týden (Nové desky)
"Kudykam" Hapky, Horáčka a Brzobohatého se brzy připomene novou deskou (Novinky)
Jesus Christ Superstar, Hudební divadlo Karlín, 12.11.2010 (Naživo)
"Kudykam" má již kompletní herecké obsazení (Novinky)
V muzikálu "Kudykam" se předvede i Jarek Nohavica (Novinky)
Bůhví jdou dál bez Ondřeje Brzobohatého (Novinky)
Bůhví - Dostat písničky k lidem (Rozhovory)
Bůhví - Hodina (Recenze CD)
Nové desky pro 20. týden (Nové desky)

Názory

člen kapely, který uvízl (J.G.B., 25.09.2004 18:33) Reagovat

Člen kapely, který uvízl v zácpě byl Bolek Polívka. Ale myslím si, že není člen Bůhví.

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »