Papričky naživo pálí jen někdy
31.08.2004 05:00, Ondřej Pravda
Nemá cenu chodit okolo horké kaše. První místo v britské hitparádě by nemělo zastřít fakt, že ačkoliv je deska "Live In Hyde Park" plná výborné muziky, jak jsme od Red Hot Chili Peppers zvyklí, je přesto důkazem toho, že méně by bylo více. Není-li vám to jasné, přečtěte si detailnější rozbor v naší recenzi.
7/10
Red Hot Chili Peppers - Live In Hyde Park
Celkový čas: 59:47 + 63:59
Skladby: CD1 - Intro, Can't Stop, Around The World, Scar Tissue, By The Way, Fortune Faded, I Feel Love, Otherside, Easily, Universally Speaking, Get On Top, Brandy, Don't Forget Me, Rolling Sly Stone / CD2 - Throw Away Your Television, Leverage Of Space, Purple Stain, The Zephyr Song, Californication, Right On Time, Parallel Universe, Drum Homage Medley, Under The Bridge, Black Cross, Flea's Trumpet Treated By John, Give It Away
Vydavatel: Warner Music
O Red Hot Chili Peppers jste si po jejich znovuzrození v novém století na našem serveru mohli přečíst dost, takže si odpustím biografické detaily a rovnou jdu na fakta a dojmy. Fakta - jde o záznam ze tří červnových koncertů v londýnském Hyde Parku, při kterých se kapela představila prý asi sto tisícům diváků. Deska vyšla asi dva měsíce po výběru největších hitů na DVD, asi po devíti měsících po vydání největších hitů slavnější druhé půlky kariéry na CD a skoro před stejnou dobou vydaným koncertním DVD z irského Slane Castle. A teď ty dojmy.
Jak kolega správně poznamenává ve své recenzi živáku Pearl Jam, ne vždy mají koncertní alba smysl. Bohužel se u záznamu koncertu Red Hot Chili Peppers v Hyde Parku nemohu zbavit dojmu, že ten je výborným příkladem téměř zbytečnosti. I fanoušek RHCP (přičemž k těm umírněným bych se mohl směle zařadit) si asi poklepe na čelo, co to má za smysl vydávat živák po tak krátké době od výborného koncertního DVD. A bude očekávat, že tedy dostane něco navíc, co mu ospravedlní koupi cédečka. Firma má jistě jiný názor, ale fanoušek nedostane navíc skoro nic. Je to logické, jak by také mohl, když se za poslední rok u kapely neudálo moc nového. Proto na všech výše zmíněných nosičích byly favorizovány poslední dvě desky "Californication" a "By The Way". Přes částečně oprávněnou kritiku vyměklosti a sázkách na jistotu se o nich nedá říct nic jiného, než jsou výborná. Zatímco u DVD, po čerstvě vydané poslední desce, by se snaha prodat nový materiál dala ještě pochopit, u výběru už jsem byl více na vážkách, pomíjení "One Hot Minute" nebylo tak úplně v pořádku. Ale proč je na tomhle dvojCD z 23 skladeb (intro, kejkle na bicí a trumpetu nepočítám) 15 opět z posledních dvou (9! z "Californication", 6 z "By The Way"), na to bych se papriček osobně moc rád zeptal.
Což o to, ne že by skladby zahrané na koncertě nebyly pecky, ale papričkové mohli být trochu odvážnější ve výběru. Zařadit, když už na to měli dva disky, trochu jiné písničky než jen hity - co třeba takové latinou šmrncnutou "Cabron" nebo lehce skáčkovou "On Mercury", když už zůstanu u posledního alba. Nebo proč nezahrál Frusciante něco ze svých aktuálních sólových alb? Než se na mě sesypou fanoušci kapely, nutno uvést, že ti, kteří na koncertě byli, si na internetu pochvalují, jak skvělé to bylo, jak to všem hrálo jak z partesu, Kiedies výborně zpíval. Být tam také, asi bych byl smířlivější, ale takto, při poslechu "chladného" disku, tak úplně nemohu.
A nejsem sám - aspoň jeden z těch, kteří tam byli, dokonce na všech třech koncertech, je soudnější a všímá si stejných věcí jako já. Zvuk není bůhvíco, možná za to mohly jen dva měsíce na zpracování koncertů. Ale nedostatek času nemůže přehlušit jednoduché zjištění, že Kiedesovi to až příliš často hodně intonačně ujíždí. Taková "Parallel Universe" je v tomto směru odstrašující příklad a je až neuvěřitelné, že ze třech koncertů nebylo možné vybrat lepší verzi. Na koncertním DVD bylo vidět, jak ze začátku měl podobné problémy, ale potom se do toho dostal. Možná tyto tři londýnské koncerty za sebou byly moc, možná měl prostě slabší den, ale stejně... Ještěže zbylá trojka kapele zachraňuje čest, Frusciante si se svou zachránkyní rozumí velmi, Flea potvrzuje pověst jednoho z nejlepších rockových basistů a Chad to rytmicky jistí. Ale klasiky "Under The Bridge" a závěrečná "Give It Away" se povedly dost, to natažení poslední kytarovými orgiemi na třináct minut je sice možná moc, ale na konec koncertu fajn.
Koncertní verze skladeb nemusí být stejné jako ty na desce a je "povoleno" nebýt tak dokonalý jako ve studiu, ale měly by dostat "něco" navíc. Bez pocitu "byl jsem při tom" si nemohu pomoci, ale některé skladby (třeba hned úvodní "Can't Stop" nebo "Californication", ale našly by se další) jsou v albových verzích zajímavější. Nebo "Easily" je přesně ten případ skladby, kterou si užíváte na koncertě, ale ze záznamu působí díky kytarovým sólům už trošku samoúčelně. Obdobně si doma v obýváku užije hlavně jen velký fanoušek intro a zakončení v "Right On Time" inspirované Joy Division, Chadovo kratičké sólo na bicí s odkazy na U2, Queen nebo Led Zeppelin a Fruscianteho škádlení Fleaovy trubky, i když k atmosféře koncertu patří.
To navíc, co dostane posluchač s touto deskou, jsou nové nebo neslyšené skladby. Kapela zahrála dvě své nové skladby, které sice ve společnosti ostatních hitů působí jako chudší sestřičky, ale třeba si zvyknu, "Leverage Of Space" je z nich ta lepší. Jedna skladba ("Fortune Faded") je skoronová, byla už na výběru hitů. Papričky mají rádi coververze, ale "Brandy" od Looking Grass hodně zapadne. To v punkové "Black Cross" od 45 Grave aspoň ukázali, že ještě nejsou takoví páprdové. Největší perličkou je určitě krátká předělávka "I Feel Love" od Donny Summer, kterou svým vysokým hláskem piští Frusciante.
Možná jsem příliš náročný a měl bych být spokojen s první řádným živým albem tak zajímavé kapely, se dvěma hodinami výborné hudby, která je doplněna fotografiemi v bookletu s tou správnou atmosférou. Ale stejně bych radši šel na koncert a tohle CD si odpustil. Měli ho vydat jako DVD, takhle si radši pustím živák ze Slane Castle s obrázky nebo řadová alba bez obrázků.
Názory
-
nepálivé papriky (David, 31.08.2004 08:18) Reagovat
Souhlasím s autorem recenze, že tento živák je vedle ostatní produkce RHCP jaksi navíc. Od CD By the way nic nového nevyšlo, a proto další koncertní nahrávka (vedle zmíněného DVD) působí divně. Pravdou ale je, že RHCP měli zřejmě mimořádně úspěšné turné a bylo by hloupé z něho nepořídit záznam, který si jako suvenýr pořídí většina z těch, kteří si na koncerty koupili vstupenky. Domnívám se, že o RHCP teď hodně dlouho neuslyšíme a že pokud nevydají v budoucnu další pecku jako Californication, brzy na ně zapomeneme. Sám jsem si pořídil jejich Greatest hits s bonusovým DVD a je to velmi výživná dávka. Rád bych se také někdy dozvěděl, proč je tak ignorováno album One hot minute (v bookletu GH je zmínka, že za dobu Dave Navarra to byla úplně jiná kapela, těžko říct proč, jen kvůli kytaristovi?).
-
... (Stardust, 04.10.2004 21:39) Reagovat
já stou recenzí taky tak "trochu" souhlasim...jenom malá poznámka-novinky jsou 2 Leverage of space a Rolling Sly Stone.Fortune Faded neni myšlená jako novinka :-)...ale nic...jinak zvuk se mi zdál taky nějakej jinej-no ale je to přece živák...a k tomu,že tam chybí písně z OHM a předešlých alb-myslim si,že kapela se asi nechce vracet k zážitkům z dřívějška - drogová závislost JF následný odchod z kapely a nástup DN..
No nic - muj názor
