Fanoušek Pearl Jam musí mít ze svých oblíbenců radost. Loni pětice ze Seattlu vydala své druhé koncertní DVD z Madison Square Garden a na dvou CD sbírku rarit a béček singlů pod názvem "Lost Dogs". V obou případech se nám nepoštěstilo je na musicserveru recenzovat, ale o to větší radostí je nám ohodnotit nový počin kapely a sice živé dvojalbum zachycující koncert v Benaroya Hall ze října loňského roku. Po živáku "Live On Two Legs" (1998) a unikátní sérii oficiálních bootlegů z roku 2000 (pražská zastávka je zabalena v kartonovém obalu s datem 14. 6. 2000) se tak jedná o třetí zvukový záznam živého vystoupení Pearl Jam.

Své opodstatnění má aktuální dvojalbum v tom, že je akustické (tedy až na malé výjimky), obsahuje speciální setlist a navíc je záznamem dobročinné akce. Část z výtěžku prodeje desek jde na konto organizace YouthCare, jež pečuje o mládež v nouzi. Proto to kuře v názvu článku jakožto připomínka české televizní dobročinné aktivity a o kotlíku jako symbolu posezení v kruhu s akustickou kytarou. Až na malé výjimky skupina vybrala pomalejší skladby a podala je v téměř unplugged úpravě.

Nemá smysl zoufat nad nepřítomností perel typu "Nothingman", "Betterman" nebo "Elderly Woman". I tak se našlo dost zajímavých a překvapivých písní: "Fatal", "Dead Man" a "Down" se objevily právě na "Lost Dogs", "Man Of The Hour" je ze soundtracku k filmu "Velká ryba", dalšími chuťovkami jsou coververze "I Believe In Miracles", "Masters Of War", "Crazy Mary" a dokonce i country "25 Minutes To Go". Z pomalých a středně rychlých temp výrazněji vyčnívá krátký nářez na závěr prvního CD "Lukin", kde si Eddie Vedder poprvé a naposled toho večera píseň vyřval.

Právě zpěvák Eddie Vedder a sólový kytarista Mike McCready na sebe strhávají nejvíce pozornosti. Vedder se díky složení setlistu mohl více soustředit na procítěnost a hloubku svého zpěvu, McCready podává brilantní výkon oceněný ovacemi publika. On se i díky občasnému užití elektrické kytary postaral o to, že deska není úplně akustická, ale elektriku užívá jen tam, kde je to opravdu nutné, příkladem budiž "Nothing As It Seems". Někdy i překvapuje, když ji použije třeba v "Off He Goes" á la Keith Richards. Závěrečnou "Yellow Ledbetter" si snad ani nelze představit bez hendrixovských improvizací.

Z poslechu je patrné, jak si skupina svůj koncert užívá - jakoby u některých písní ani nechtěla přestat (nádherná verze "Immortality"), prokládá hudbu drobnými vtípky, jako jsou latino vyhrávky v "Around The Bend", překopané aranžmá v "Can't Keep" či tradiční prodloužení "Daughter", kde Vedder při představovačce skupiny včlení beatlesácké "You Know My Name" a "You Gotta Hide Your Love Away". Páteří vystoupení jsou písně z posledních dvou studiových desek. Z debutu "Ten" (páni, už je to třináct let...) zazněla jen "Black", ale při hromadném zpěvu publika se při ní ježí chlupy.

Ne vždy mají koncertní alba smysl, avšak tohle je bezpochyby přínosné. Zachycuje výjimečné okamžiky a jak je u Pearl Jam zvykem, je "Live At Benaroya Hall October 22nd 2003" i něčím více, než jen chladným digitálním zápisem hudby - sleduje dobrou věc, pomoc potřebným. Na závěr možná zbytečná věta, ale budiž: pro fanoušky kapely nepochybná lahůdka.