Kdysi u silnice stával...
14.02.2004 12:48, Luboš Svoboda
Výběr správné hudby k řízení by se, jak dokládají snad všechny studie, rozhodně neměl podceňovat. A právě ve vašem voze by se ráda uhnízdila kompilace současné české (převážně) country nazvaná "Na cestě". Otázkou je, zda jí to dovolit a neposlouchat radši hučení motoru a drhnoucí stěrače.
3/10
Různí - Na cestě
Celkový čas: 64:35
Skladby: Na cestě, Mám páru, Dům na konci náměstí, Tančím, Brána, Stará láska, Colorado, Všechny cesty začínají k ránu, Pán dálnice, Neodcházej, Kříž z plastiku, Prázdný dům, Ráno plný pohody, Teddy Bear, Šafrán, Brzdi radši o chlup dřív, Já se neztratím, Dřív než se rozloučíme, Dálnice č.5, Král silnic
Vydavatel: Universal
Máme tu další ošklivou recenzi ještě ošlivější desky. A to ošklivé se vším všudy, ohavný obal nevyjímaje. Když se jím nechám inspirovat, připomíná mi celá tato kolekce současné (ehm) české (EHM) country více jednotvárnou asfaltku táhnoucí se vyprahlou pustinou, než silný truck, jenž se po ní valí. On už podtitul "Pohodové písničky do auta", podobající se některým nepříliš vybraným rádiovým sloganům, do značné míry dává vědět, o co zde půjde. Pokud za poslání, s nímž bylo toto placaté dílo stvořeno, budeme považovat snahu o udržování přiměřené hladiny řidičova adrenalinu, aby za volantem neusínal, ukolébán sledováním bílé čáry, ale ani schválně nevytlačoval cyklisty z krajnice až do škarpy, neprojížděl bezednými kalužemi v blízkosti chodníku a nezneužíval zvukové signalizace (kéž by tak toto umlčelo i klaksony, jejichž prostřednictvím neurotiční motoristé neustále komunikují pod mými okny...), lze mluvit o alespoň částečném uspěchu. Doufat v něco víc se důrazně nedoporučuje.
Po Daňkově "Na cestě" (bohužel v podivné verzi, nikoliv z, v hluboké totalitě masově kopírovaného, alba "Rosa na kolejích") a primitivní "Mám páru" v živé nahrávce Michala Tučného, jsem čekal, že se bude pokračovat v nadhozeném tématu cest, dálek, toulavé krve, bot a dalších částí oděvu (takové toulavé slipy...). V Křesťanově coververzi Reovy "Let's Dance" nazvané "Tančím" je sice ještě pohybu také dost, ale ve "Staré lásce" kamelota Romana Horkého nebo celkem ve čtyřech příspěvcích obou bratří Nedvědů už k nalezení tohoto motivu nemusí stačit ani zapojení veškeré dostupné fantazie. Rozhádané bratry je vcelku příjemné si poslechnout (spolu s krásným vokálem Zdenky Tichotové) ještě v Brontosauří písničce "Šafrán" z dob, než proti sobě dokázali popudit snad většinu národa.
Člověku se ani moc nechce pídit se po dalších pozitivech, když tvůrcům kompilace tato nestojí ani za to, aby její booklet dali přečíst někomu gramotnému. Toto je už jánevímkolikáté české cédéčko s trapnou chybou. Tentokrát se nechtěného pseudonymu dočkal Pavel Žalman Lohonka (zde "Žalaman"). Vysloužil si ho nejspíš za to, že jeho dvě nevšední, snově poeticky otextované písně jsou skoro tím nejlepším, co je zde nabízeno. Vrcholem je pak chvíli před koncem "Dřív než se rozloučíme". Vybrána z posledního alba Roberta Křesťana je tato skladba také jedním z mála původních výtvorů na kompilaci uvedených. Škoda je promarněných šancí při zpracovávání klasik jako "Colorado" nebo "Král silnic".
Spíše zoufalství a beznaděj (které naštěstí v silničním provozu moc paseku nenadělají) než pohoda jsou výsledkem hodinového působení desky "Na cestě" na recenzenta, který dává tři bodíky prakticky jen z úcty k některým interpretům, do tohoto projektu zataženým. Vzdálenost, která tuto sbírku dělí od, přes své nelichotivé ohodnocení (lišící se o jediný bod) překrásných, "Legend folku", je větší než délka neustále rozkopané a nákladní dopravou zdevastované dálnice D1.
