"Pocta Václavu Havlovi". Název večera, zaznamenaného na recenzovaném disku, naznačuje jistou míru patosu, jehož si divák při sledování užije dost a dost, protože to zkrátka není přátelské posezení v hospůdce u piva, kde by přítomní u půllitru vzpomínali na veselé historky z funkčního období prvního českého prezidenta. Nebudu zde hodnotit historický význam Václava Havla (jež toho bezpochyby udělal pro jméno České republiky ve světě jako málokdo jiný) a zaměříme se jen na to, kvůli čemu zde musicserver máme - na hudbu a věci bezprostředně související, i když v tomto případě výjimečně i na další umělecké formy.

Kolem slavnostního večera v Národním divadle 30. ledna 2003, jehož hlavním mozkem byla prezidentova choť Dagmar (námět, scénář), se dělaly dlouho tajnosti. Pořadatelům se krabatila čela, když časopis Týden předčasně zveřejnil scénář "Pocty", ale byla to menší nepříjemnost než odmítnutá pozvání Vlasty Třešňáka, Jaroslava Hutky a Plastiků, kterým vadila přítomnost Karla Gotta a Heleny Vondráčkové. Přesto byl obrovský zájem o vstupenky a pochválit je třeba charitativní akcent večera.

Při sledování DVD (neboť nevím, jaké to bylo naživo v divadle) jsem se nemohl ubránit dojmu ze zbytečné škrobenosti a upjatosti téměř celé akce. Večer měl být jistě důstojný, ale byl důstojný až příliš. Nabízený televizní záznam (a slovo televizní zdůrazňuji, protože přesně vystihuje charakter nabízeného materiálu) je nudný a technické možnosti DVD mu ani za mák nepomohly. Nebýt několika vtipných výstupů (Chýlková a Kraus, Svěrák plus Smoljak a zejména Jaroslav Dušek se svou zdravicí osobností), divák by se neprobral z permanentního stavu apatie. Nevím také, proč na disku nejsou uvedeni všichni účinkující - do sestřihu se nevešlo například vystoupení divadla Sklep. Hudební čísla jsou bohužel utopena v hloubce jeviště a utlučena plochým zvukem. Když zpívala Věra Bílá a hrálo Kale nebo když Ivan Kral připomněl Hlavsovy "Muchomůrky" a k tomu se na obrazovce objevily Havlovy fotky z vězení, jen na chvilku mohlo posluchači problesknout hlavou, že celá Pocta se snad měla konat někde úplně jinde a s jinými účinkujícími.

Ani bonusy neoplývají švihem či nedejbože přehnanou akčností (o přípravách "Pocty", o činnosti Nadace Vize 97, o prezidentovi Havlovi atd.) a snad kromě kusu "Audience a dál" nepřispívají k chuti pouštět si toto DVD obden. "Pocta Václavu Havlovi" tak zůstává trochu nezáživným suvenýrem z prezidentské rozlučky mimořádného člověka.