Recenze CD

Prznitelé čistého riffu a jednotné stavby

21.01.2004 05:03, Luboš Kreč

Z moravského Bílovce pochází skupina Illegal Illusion, která vydala svou druhou regulérní studiovou desku "Day Counting Night Counting". Na prostoru čtyřiceti minut trio rozehrává těžko uvěřitelnou - řekněme - metalovou produkci. Používá k tomu žánrovou přelétavost, vokální rozmanitost, melodické berličky i atmosférickou působivost. Dohromady z toho je vskutku pozoruhodná hudba.

9/10

Illegal Illusion - Day Counting Night Counting

Celkový čas: 40:25

Skladby: Hachuring, Bikebiografitti (Still), Crumpled Paper Balls, To All Whom It May Concern (Volume 1), Hachuring (The Fish Bite), Grapefruit State (Intermezzo), Placeboberry, Sultana / Off, Elbow, The First 10, Light Blue-Black Fucking Lost War

Vydavatel: Pohoda Records

Pokud se smíříme s představou, že můžeme být vystaveni působení ilegálních iluzí - ať jsou jakékoli -, jistě nepřekvapí místo jejich původu: A Fucking Little Town kdesi na severní Moravě. Chcete-li, Bílovec. Tam toho vůbec vzniká! V roce 1995 se v obci z projektu Bacteria vyvinuli právě Illegal Illusion, kteří zapadlé hranice moravskoslezské překračují tak vehementně, až se pražská periferie i s centrem krčí pod plandavým rozkrokem kalhot, jenž ukazuje kamsi v dáli na západ a sever a jih a snad i východ. Druhá studiovka "Day Counting Night Counting" přesahuje i evropský a americký rámec, neboť produkuje to, co lze nejsnadněji a nejuniverzálněji zaškatulkovat jako sakramentsky dobrou muziku!
Ačkoli Moravané vycházejí na značce Pohoda Records, jíž mnozí spojují hlavně s HC, bylo by pěchováním slona do trabantí garáže snažit se skupinu opásat "tuho-jaderným" řetízkem. Nemají totiž společného s klasikou žánru, tedy masivními rytmickými tempy a ještě intenzivnějším kraválem, skoro nic. To leda, že bychom je rentgenovali zmutovaným HC, o němž je referováno v "teenage" magazínech a pod nějž se skryje vše, co pulzuje byť jen minimálně ostřejší kytarou. K takové domněnce navede už úvodní "Hachuring", v níž se Illegal Illusion hlásí k možná doomovým kořenům, možná ale také grungeovým. Inu, hned první skladba vyvěsí otazník nad "složitostí" moravské party.
Dalo by se říci, že Illegal Illusion jsou osvícenými umělci v aktuálním slova smyslu. Nepodléhají žádným klišé, ale přesto autenticky osloví milovníky toho nejmodernějšího metalu. V "Grapefruit State" totiž na pozadí melodického postgrunge zpívá trumpeta Stanislava Blahety, v "To All Whom It May Concern" zase Michala Sobotky. Zvukově je "Day Counting Night Counting" nepochybně jednou z nejzajímavějších desek, které se mi letos dostaly do rukou. Jednou jsou Illegal Illusion za sklepní prznitele čistého kytarového riffu ("Bikebiografitti"), jinde na dálku válčí s jazzovostí Dana Bárty ("Sultana / Off"), ale také připomenou, že španělka byla sestrojena, aby sloužila decentní popové linii ("Placeboberry"). Přestože ve většině z jedenácti písní se kapela hlásí k tvrdě-rockové scéně, záměrně se s žádnou konkrétní odnoží jejího kmene intimně nezaplétá.
Jiří Bialik svým vokálním projevem asi nejvíce upomíná jiného výtečného moravského pěvce, DeSeda z Dark Gamballe. Podobně jako on dokáže pracovat s většinou myslitelných poloh (krom operního tenoru), které roubuje z jedné strany na básnické anglické texty, z druhé na propracované - slovy Petra Korála - spíše emocoreové konstrukce. Jak shrnout přednosti "Day Counting Night Counting"? Asi protikladností, která je nejpříznačnějším jevem desky. Hudba je to sice srozumitelná, ale zároveň výsostně propletená. Melodie pohladí, přesto nezanechávají prospěchářský zápach. Zvuk uhrane vyrovnaností, čistotou, zkušeností a současně drsným výrazem z garážového retra. Stylově jsou I.I. jen stěží zařaditelní, nejlepší bude kolonka hard'n'heavy. A dalo by se pokračovat, říkat, že slyšet jsou dozvuky Nirvany, Smashing Pumpkins, Stone Temple Pilosts, Deftones, doom metalu a bůhví čeho ještě. Není třeba, stačí už jen napsat: TOHLE STOJÍ ZA POZORNOST!

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • Odpoutat se od berliček stylů (Radek Blaheta, 23.01.2004 13:24) Reagovat

    Jirka Bialik z Illegalu mi poslal odkaz na tyhle stranky a právě jsem si přečetl recenzi Day Counting, Night Counting. Tímto zdravím Luboše Kreče: kvalitní, vtipná a výstižná recenze, je vidět, že máš mnohé naposloucháno i načteno. Jen menší poznámka trochu obecnějšího rázu: snad při všech recenzích, které jsem pro Illegaly překládal do angličtiny či češtiny, nebo jen četl (a to z pera nejrůznějších lidí), se všichni snažili vehementně hudbu okleštit nejrůznějšími žánry, celou ji polepit nálepkami stylů, narvat ji do nejrůznějších klasifikačních tabulek recenzentů, a takto ji vymezit. Myslím, že o tohle vlastně vposledku vůbec nejde - ještě radši bych si přečetl recenzi, nebo spíše menší pojednání o celkovém textovém (sic!) i hudebním vyznění alba, sebevíc subjektivní, o tom, jak a čím k tomu jednotlivá skladba, riff, řádka textu, kompozice atd. příspívá. Čím víc se tomu recenze blíží, tím líp. Rádoby objektivní, suché zařazení (nebo spíše neustálé zařazování) k nějakému stylu nebo konstatování, že kapela je nezařaditelná, spíše vypovídá o bezradnosti recenzenta, který je bez berliček v podobě stylových hranic (jakkoli relativních) ztracen a neschopen pořádně album uchopit. Zdá se mi mnohem přínosnější se už konečně od těchto plochých klasifikačních snah alespoň trochu odpoutat a věnovat víc energie a místa v recenzi třeba poetice textů. Nebo to umí recenzenti jenom poslouchat hudbu?
    S pozdravem,
    Radek Blaheta

  • Škatulkace...? Proč. (George JV, 26.01.2004 20:36) Reagovat

    Jisté škatulkování je věc subjektivního názoru, jenž s pocity hudby jako takové mají pramálo společného. Autor hudby ji dělá tak, aby byla líbivá pro jeho duši a ne pro hudební kritiky...

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí