Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Naživo

Jablečná symfonie se vydařila

04.12.2003 20:31, Antonín Kocábek

Kvarteto Jablkoň má nejen početné řady příznivců, ale patří i k našim nejznámějším současným umělcům v zahraničí, a to dnes již bez přehánění s celoevropským renomé. K výročí čtvrtstoletí svého vzniku skupina připravila speciální projekt spolu s Moravskými symfoniky a dalšími hosty, kterým se prezentovala na letošní Alternativě.

Existuje jen opravdu málo tak žánrově všežravých hudebních spolků, jako je Jablkoň. Pánové mají mnoho tváří a dokáží být folkově prostí, popově písničkoví, alternativně komplikovaní a nečiní jim problém ani vše vyjmenované spojit dohromady. Znáte někoho jiného - a nejen u nás - kdo je schopný úspěšně spolupracovat zároveň s klasicky vzdělanými a orientovanými hudebníky, zástupci popu, jazzu či rocku? A aby toho nebylo málo, ve všem snažení Jablkoně je všudypřítomný humor a nadhled. Není proto divu, že jejich speciální koncert v rámci jedenáctého ročníku mezinárodního festivalu Alternativa, který několik dní před Prahou vidělo i Brno, byl vyprodaný skoro čtrnáct dní předem.

Základem vystoupení, kterým skupina oslavila dvacet pět let svého trvání (od počátku je u toho už jen leader Michal Němec), bylo přizvání Moravských symfoniků v čele s dirigentem Alešem Podařilem (znalci vědí, že již v roce 1995 Jablkoň vystupoval a jedno CD nahrál se symfonickým orchestrem FYSIO) a respektovaného houslisty Jaroslava Svěceného. Pohled na pódium byl tak po příchodu do sálu až komický, protože několik desítek členů čítající těleso zcela vyplnilo celé rozměrné pódium Archy, a samotný Jablkoň se tak musel tísnit v jeho rohu.

Večer uvedl až překvapivě rozpačitě novinář Jiří Černý. Rozpačitý byl i počátek koncertu, poznamenaný svázaností a akademickou strnulostí. Až teprve se třetí skladbou "Sázava" ("Je to taková symfonická básnička..."), ve které byl coby nástroj použit i barel s vodou, to na pódiu začalo trochu jiskřit. K dalšímu oživení nenápadně, ale výrazně přispěli dva jazzoví hosté - trumpetista Michal Gera a basista a tubista Filip Spálený. Pozitivní na celé akci byla skutečnost, že tentokráte byl ponechán v šuplíku již mnohokrát zpracovaný nejstarší repertoár a krom posledního období (třeba "Říkadla" či z filmu "Smradi" známé "Návraty"), došlo i na zástupce z letošního alba "Cestující v noci", dokonce zazněly i dvě zcela nové skladby, připravené speciálně pro tento projekt - ta v první polovině byla z pera bubeníka Petra Chlouby. I přes špičkové instrumentální výkony se občas zdálo, jakoby orchestr Jablkoni 'přerůstal přes hlavu' a vkrádalo se ono staré známé 'méně je někdy více'. Většinou se však podařilo ubalancovat stav, kdy orchestr doprovázel Jablkoň (a ne naopak), a pak se jednalo o skutečně úžasný zážitek. Připočteme-li k tomu průvodní slovo Michala Němce a jeho komentáře skladeb, které byly jako vždy opravdu vtipné a vypečené, byl to navíc zážitek i vcelku veselý.

Druhou půli po přestávce zahájila skupina sama bez orchestru - nejprve s písničkovou folkovou frakcí Malá lesní Jablkoň, posléze trampskou kulturní vložkou v podobě parodiálního zpracování písně "Lká ukulele tmou" v podání další, tentokrát pseudofrakce Duo Carvánek. Posledním významným hostem večera se stala písničkářka Radůza, která překvapivě nechala doma svůj akordeon a nejenže nezabrousila do svého sólového repertoáru, ale ani spolu s ní nezazněla žádná ze skladeb, ve kterých hostuje na poslední desce. Radůza totiž zkomponovala zcela novou skladbu, zazpívala si ji a nechala se doprovodit přítomným orchestrem. Spojení jejího dryáčnického projevu se symfonickém doprovodem pak jen obohatilo výjimečnost večera. Poté již pokračovala spolupráce z první poloviny. Orchestr, složený ze studentů a čerstvých absolventů Brněnské konzervatoře, se s postupující hodinou stále více odvazoval, pozbýval akademické vážnosti a v závěru dokonce došlo na nejkurióznější kousek poslední desky, punkový nářez "Kdopak nám zazpívá". Definitivní tečkou se pak stal přídavek v podobě jediného už klasického kousku "Baba Aga"

Speciální večer se stal - i přes několik hluchých míst a veškerá zmíněná mínus - rozhodně ozdobou letošního ročníku festivalu. Proto je počítám potěšující informací, že celý koncert byl zaznamenán a všichni, kteří nebyli přítomni, ho mohou vyslechnout přímo na Nový rok 2004 na vlnách Českého rozhlasu.

Symfonický Jablkoň, Divadlo Archa, Praha, 30.11.2003

Související články

Dalších deset desek, které se nemusíte bát pustit svým dětem (Publicistika)
Anička a letadýlko, Jablkoň - Království (Recenze CD)
Nový brněnský Bongo festival láká děti i rodiče (Novinky)
Pohled do hitparád IFPI - 19. týden (České hitparády)
Do Náměště se vrátí Eliza Carthy a Hazmat Modine (Novinky)
Pohled do hitparád IFPI - 18. týden (České hitparády)
Pohled do hitparád IFPI - 17. týden (České hitparády)
Titulka květnového Reportu nabízí Navigators (Tiskové zprávy)
Pohled do hitparád IFPI - 16. týden (České hitparády)
Pohled do hitparád IFPI - 15. týden (České hitparády)

Názory

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »